Nechce se mi uvěřit, ale naše Áčka dnes slaví už 4. narozeniny. Přejeme Krásné narozeniny – uvnitř najdete více i s malým dárečkem (nemohli jsme Vás také ošidit o zvukové přání). Osobní dary přijdou až se uvidíme, což bude doufejme co nevidět.
A VRH – 4. NAROZENINY
Možná by si někdo mohl myslet, že naše „Áčka“ teď díky „Béčkům“ trochu zanedbáváme – musím přiznat, že částečně má pravdu, a proto se moc omlouvám. Ale ruku na srdce, někteří z Vás už na nás také pěkně pečou – vždyť pro fotky jsem musela někde sáhnout do Vašich archivů z loňského nebo předloňského roku. Já se tímto zavazuji, že se polepším a Vás moc prosím alespoň občas o nějakou hezkou aktuální fotku našeho drahouška. Všechno jsou to naše děťátka, na všechny moc rádi vzpomínáme a vždycky je hrozně moc rádi uvidíme buď na návštěvě u nás, u Vás, někde v parku, případně na rodinném setkání. Nebojte, letos opět setkání proběhne a prozatím bych to předběžně viděla někdy na podzim (s holčičkami si musíme dobře promyslet hárání, i když sama nevím, kdy nás háráním překvapí Bailinka a hlavně až budou děti dvounohé i čtyřnohé na světě).
Archounka vídáme asi nejčastěji – ač má slovenské páníčky bydlí v Praze a naším nejoblíbenějším parčíkem pro společná setkání je Grébovka. Během loňského roku Archounek exceloval především v coursingu – stal se již podruhé mistrem ČR v coursingu, absolutní vítězem PRT Cupu (též coursing) a výborně nás reprezentoval i na Water Dogs, tedy závodech ve skocích do vody (3. místo) a potápění (3. místo), celkově se umístil na 3. místě. Agility parkury zatím brázdí jen rekreačně, ale už teď je to vyhlášený pošuk. Až jednoho dne vyběhne na závodní parkur, to se budou dít věci (zatím se účastnil jen jako předskokan). Nyní ho ale čekají velikánské změny – začátkem května domů přibyde miminko dvounohé. Vypadá to na holčičku. Archie se o prcka v paničky bříšku velmi pečlivě stará a zatím se moc těší. Uvidíme, co řekne až maličké vykoukne na svět. Ale jistě to zvládne výborně – děti miluje, díky našim B štěňátkům (které navštěvoval velmi pravidelně) se naučil trpělivosti. Přejeme, aby všechno dobře dopadlo!
Angie je sice také v Praze, ale za poslední dva roky ji znám spíš jen z povídání od paničky Moniky – za tu dobu jsem ji viděla opravdu jen párkrát na chviličku v práci. Anginka má nového kamaráda, kterého pomáhala od štěňátka vychovávat a vlastně i on ji. Angie se díky němu naučila být více kontaktní s pejsky, a to jsme moc rádi. No a pořádné vylítání se psím kámošem snad pomohlo i k tomu, že se přestala věnovat svému hobby – obuvnictví.
Deenkovi páníčci jsou pro každou špatnost a kdykoliv připraveni jet na rodinný sraz kamkoliv (podle paničky klidně i na Mallorku – možná by to za pokus stálo). Během roku se nám konečně podařilo je navštívit v Rakousku, kde teď žijí. Deenkovi během roku také kámoš, protože Simonky maminka si pořídila křížence knírače Paula. Při naší návštěvě to bylo ještě štěňátko, začínající puberťák, ale moc milý a bylo vidět, že Deenko je z něho nadšený. Jsou to velcí kámoši. Moc nechybělo a mohl mu domů přibýt i nevlastní bráška Benjaminek. Když se Deenek přijel podívat na své bratříčky a sestřičky, s paničkou se zamilovali právě do našeho nejmilejšího. Nakonec to ale nedopadlo. Po návštěvě u nás v Praze došlo k nemilé události – zemřel Simonky tatínka pejske Chico (čivaváček). Tatínek čivavky miluje a po Chicovi mu bylo smutno, takže netrvalo dlouho a do Deenkova domečku přibylo další štěňátko čivavy, opět Chico. Snad to všem klukům společně klape.
Chillince během roku nastaly velké změny. Panička z osobních důvodů musel přenechat Chillinku svým rodičům. Trochu jsem se bála, ale jsem moc ráda, že jsem se o tom dozvěděla. Mám i kontakt na novou paničku paní Máriu. Podle fotek se má Chillka úžasně a strašně akčně. Páníčkové jsou horalové, horolezci, milují adrenalinové sporty, takže se s nimi naše krasavice rozhodně nenudí. Velikánskou radost mi noví páníčkové udělali i tím, že určitě počítají s účastí na nějakém rodinném srazu. Moc se těším až je osobně poznáme.
Aiminka je další ze štěňátek, kterým se vídáme poměrně často (na tu vzdálenost) a s páníčky probíhají velmi živé korespondence. Bohužel ji a páníčky potkalo v loňském roce veliké neštěstí – zemřela její dcerka Abinka. Holky byly skvělé parťačky, sice každá úplně jiná, ale skvěle se doplňovaly. Měli jsme možnost s nimi a Archiem strávit krásný týden na agility táboře. Nedlouho po táboře přišla obrovská pecka – Abinka se otrávila a začátkem září zemřela. Aimince bylo hodně moc smutno, ale protože má skvělé, aktivní páníčky, zahnali smutek a začali zase užívat života. Z jejích prvních štěňátek máme v Praze synka Alberta – Beebu a Arthura. S Beebou se nám podařilo pár setkání, panička nám nafotila krásně fotky štěňátek, no a Arthurova panička se také párkrát zastavila a doufám, že příště se uvidíme i s Artíkem. Oba to jsou skvělí kluci. Letos se Aiminka chystá na další štěňátka, vlastně každou chvíli, už se jen čeká až se rozhárá. Moc držíme palečky, aby všechno dobře dopadlo a narodila se nějaká úžasná, krásná holčička, která Aimince i páníčkům pořádně zpestří život.
Albínek, jeden z největších divochů, si žije spokojeně v Plzni. Bohužel se mu nepodařilo dorazit na náš poslední sraz, ale v létě se nám to podařilo napravit společným setkání opět na půl cesty mezi Prahou a Plzní. Albínkova panička se v té době ponořila do tajů pozitivní motivace díky změně agility cvičáku. Ona i Albík byli nadšeni a moc se těšíme až ho uvidíme, co nám všechno předvede. V poslední době byl paničce velikou oporou a jen je velká škoda, že se jim nepodařilo dorazit na plánovanou návštěvu štěňátek. Ale jsem si jistá, že na příštím rodinném srazu to určitě napravíme.