JAK ARCHIE HLÍDAL MAMULKU

O sobotní hlídání jsme poprosili našimi milou sousedku – ráno jsme ji s páníčkem šoupli k ní domů s výbavou jako, kdybychom odjížděli aspoň na měsíc (dobrůtky, hračky, pelíšek). Paní Borovcovou má ráda, je zvyklá k ni chodit a úplně nejraději má skříňku s piškotky, navíc se tam dloooouho spí, takže jsme věděli, že je v dobrých rukách.  Branduška nás přivítala hodně bouřlivě. Byla prý moc hodná – no nevím tedy, protože ráno paní Borovcové v posteli proběhla po hlavě a pak dost často naříkala a byla prý tak nafučená, že si ani piškotek nevzala. Ale párečky, drbání i venčení jí prý šlo na výbornou.

Druhý den se nám s hlídáním nabídli páníčkové našeho Archounka – Branduška, která tušila zase nějakou zradu, nejdřív ani nechtěla odejít z bytu a zřejmě ji uklidnilo, že se jede autem, takže těžko bychom ji zase někde nechali. Ve Vršovicích jsme jí předali Archounkům, no a když se za mnou zavíraly dveře, byla jsem moc ráda, že neumí mluvit – to, co bych zřejmě slyšela by nebylo nic hezkého. Na Brandušku jsme dostali mnoho chvály už během dne. Byla prý zlatá – s Archiem řádila tak, až musela Peťka budoucí matku chvílemi usměrňovat; pospinkala si na sedačce, kam ani Archoun nemá přístup, ale těhule a maminky hold mají zvláštní privilegia; vyžebrala, co se dalo (nejvíc se jí asi líbila lednička) a ostudu nedělala ani při procházce – chodila velmi způsobně, vůbec netahala až na jeden moment, když se procházelo kolem hospůdky, odkud se linula vůně grilování. Ani jsem se nezeptala jestli jí aspoň jednu klobásku koupili. Podle videí, které se ke mě právě dostaly, to skoro vypadá, že si na nás nejspíš ani nevzpomněla. Nakonec se zřejmě víc stýskalo nám než jí.

DĚKUJEME TÍMTO VŠEM HLÍDACÍM TETÁM, STREJDŮM I SYNKOVI!