MORAVSKÉ ŠTĚSTÍ – DRUHÁ NÁVŠTĚVA VRHU A

Naše cestování do Havířova začalo mezipřistáním v Tršicích, kde páníček s klukama trávil cyklo-dovolenou a já s Branďulkou byla donucena ozkusit  3hodinové bezdomovectví, než se páni Božci milostivě vrátili z výletu (člověk by čekal, že budeme přivítány aspoň krajícem chleba se solí, ale kdepak, místo toho jsme přelézaly plot s ostnatým drátem a trávily kus noci na lavičce).

Hned druhý den jsme se  vypravili do Havířova na štěňátka. Vítání bylo bouřlivé, drobečci už nejsou žádní drobečci, ale pořádní mackové a divoši. Bohužel zbývala jen 4 štěnda – Anitka a Arhur už v té době byli u nových páníčků. Po pomuchlování se štěndy jsme vyrazili na rodinnou oslavu bratra paní domácí. Kupodivu se tu žádná velká ostuda z naší strany nekonala, spíš naopak – v badmintonovém turnaji jsem se s Liborem (páníček Aiminky) umístila na 2. místě (sportovci se nezapřou). Po oslavě proběhlo další muchlování s prcky – Brandy už z nich nebyla tolik nervozní a dávala jim pěkně za uši – a vyrazilo se na rychlé pivečko do místní oblíbené hospůdky. Ani jsem netušila jak moc bude dobrodružná cesta z hospůdky za tmy přes les s paničkou Aiminky. Brandy dokonce strávila po dlouhé době noc se svou dcerkou  – snad si toho měly hodně co říct (aspoň jako obě paničky).

Ranní štěňátkovské probuzení bylo pro mne moc příjemné, u Brandušky si nejsem jistá, dost na ně pyskovala , ale naštěstí se rychle srovnala a dokonce s přehledem zvládla i mírně adrenalinové ranní venčení kolem Cane Corso za dost chatrným plůtkem. Dopoledne měla Branduška možnost vyzkoušet si i jízdu v cyklo-košíku – extra nadšená nebyla, ale vzhledem k tomu, že panička se rozhodla začít opět brázdit čeké luhy a háje na kole, bude si muset prdelka zvykat. Protože v neděli bylo pekelné vedro vydali jsme se s hafulkami ještě před obědem k vodě a pak na báječný oběd do restaurace Výtopna (vřele doporučuji všem viz odkaz zde), kde nás obsluhovaly modely vláčků na kouzelné zahrádce vybavené pro každé dva stoly i petanguem. Holky vypadaly dost vyjeveně a možná se i kapku zastyděly, když páníčkové vybrakovali objednávku určenou pro jiny stůl a přes celou zahrádku se z amplionu ozvalo „Nástupiště č. 13, objednávka nebyla určena pro Váš stůl!!!“ Poté, co jsme si pořádně napráskli pupíky, vyrazili jsme opět k vodě. Branďulce se tu povedlo, k velké radosti Monči, ukecat i Aiminku, která ve vodě řádila o sto šest – prostě jako ryba ve vodě. No a protože jsme dostali zprávičku od Archounů, že zanedlouho přijedou, museli jsme koupání ukončit a vyrazili zpět za štěňátky, kde už čekal strýček Archie. Moje obavy, že ze štěňátek bude zoufalý, se nepotvrdili a Archie s prcky řádil jak černá ruka, zatímco matka s babičkou odpočívaly po vydatném plavání. Domů nás čekala cesta dlouhá, tak jsme se kolem 18. hodiny rozloučili, dostali přibaleného černého pasažéra Alberta s exkluzivní výbavičkou a vyrazili ku Praze.

Alberta jsme ještě týž večer předávali novým páníčkům u nás doma. Cestou byl moc hodný, většinu cesty prospal a u nás doma si počínal dost sebevědomě. Tak trochu jsem doufala, že si noví páníčkové odběr rozmyslí a přijedou si pro něho až druhý den a Alberta si ještě chvilku užijeme, ale bohužel pro mne se tak nestalo (Brandy si myslím docela oddychla, když si pro malého vetřelce přijeli). Albert, nyní Bee, bydlí u páníčků nedaleko Prahy, kromě kamaráda jacka Spika (odkaz zde) má doma spoustu dalších zvířecích kamarádů (odkaz zde). Spike už je otrlý závodník, který brázdí podobné závody jako my, tak se moc těšíme, že budeme vnoučka s jeho paničkou pravidelně vídat. Verčo, děkujeme za pravidelné zpravodajství o Beem.

Moji milí Przeczkové – díky za skvěle strávený víkend a Archounkové Vám děkujeme za odvoz z Prahy (+ přehození přes plot mé „maličkosti“ i Brandušiny maličkosti) i za dovoz zpět do Prahy. DÍKY MOC!
 

 
AIMINKY GALERIE