Jessinku jsme koupili rodičům, když odešla i ségra z domova a jim doma bylo smutno. Tehdy přišel nápad pořídit tohle stvořeníčko. Je to boloňský psík bez PP, tedy voříšek (ano, ano, teď už bych to neudělala, ale tehdy jsme podpořili množitele), ale hrozně milá, hodná a tedy pořádně uštěkaná fenečka.Rodičovstvo o víkendu vyrazilo do Českého Krumlova na Slavnosti růže a hlavně divadelní představení Tři mušketýři na Otáčivém hledišti. Právě kvůli slavnostem nemohli vzít Jessinku s sebou – bývá tam pořádný rachot, ohňostroje a ty ona zrovna moc nemusí. S holčičkami jsme se tedy ujaly hlídání – v pátek brzo ráno (brzo ráno u mých rodičů znamená v půl osmé, aby to stihli do Krumlova včas!), jsem si prďolu převzala – dostala jsem 1000 a jednu instrukci, jak se starat o pejska, jak krmit, jak venčit, prostě všechno a HLAVNĚ mi bylo kladeno na srdce, že v případě deště jí MUSÍM obléknout pláštěnku. Všechno jsem tedy poctivě odkývala (myslíc si své hlavně o té pláštěnce, protože k tomu mě nikdo nikdy nedonutí).

Druhý den přijela sestra moje drahá na takovou zvláštní svatbu (kamarádka Jehovistka se vdávala – nebojte, s Jehovisty nemáme nic společného). Udělaly jsme si tedy všechny krátký výlet a odpoledne zakončily v Grébovce. Samozřejmě mi bylo i na srdce kladeno, že Jessinku nesmím pouštět z vodítka, nesmí chodit na trávník a nesmí se přibližovat k velkým, zvlášť černým psům. Jak myslíte, že to dopadlo – Jessinka si svobodně a vesele čmuchala v Grébovce + se ještě seznámila s velkým černým pejskem a žádné extra trauma z toho neměla. Až večer měla trochu problém doma – o víkendu je u nás v centru prostě rachot a ona na to není zvyklá, tak to byla dost nesvá, o to víc tulící a na Bailinku maličko nepříjemná.

V neděli se už kolem 11. hodiny (nechápu, nechápu, nechápu) vrátili rodiče z Krumlova – spokojení a nadšení, společně jsme tedy všichni zašli do hospůdky a Jessinku zase odevzdali do klidu a pohody domova (od té chvíle mám zase už jen jeden hovor denně s maminkou, během toho víkendu to tipuju na cca 5 telefonátů denně). Myslím, že si Jessie u nás nemohla na nic moc stěžovat (snad jen na ten rachot zvenku), moc nebaštila, ale ani se nedivím, protože odměn zblajzla nepočítaně. Je tedy to „lehni“ mi vrtá hlavou.