Cestou na Vysočinu jsme udělaly krátké mezipřistání u Vlašimi (kolegyňka sklerotička si nechala všechny doklady doma, tak ještěže jsme ji měly cestou). Přivítala nás i s malým Vojtíškem, který holčičkám také nadělil pár drobnůstek (se stydím ještě teď, se musím doma podívat, jestli u nás pro něho Ježíšek něco taky nezapomněl). Čouďátkovští raubíři už byli doma pořádně natěšení – nějak se jim doneslo, že se bude nadělovat ještě jednou. Byla fuška pronést všechny dárečky bez povšimnutí. Po obídku zazvonil zvoneček, a to byl úprk – pejsků i Čouďátek. Všichni samozřejmě i nadělovali – klukům jsme pomáhali, holčičky si svoje balíčky našly bez problémů samy a bedlivě hlídaly, aby jim je někdo náhodou nesebral. Klukům udělala největší radost naše „motorová pila“. Přeřízli snad úplně všechno a mám pocit, že s ní šli i spát. Když si kluci dali „dvacet“, já jsem zatím blbla s hafulkami na zahradě. Byla jsem mile překvapená, že Buffinka krásně zhubla. Princezny se zamilovaly do vánoční rychlé veverky – takový lítací talíř, který vždycky někomu kradly. Tak teď mají vlastní, svádějí o ni bitvy, takže veverušku musím uklízet, jinak by z ní za chvíli nic nezbylo. Myslím, že veverka to u nás nebude mít lehké – hned ten první den se mi ji podařilo hodit na střechu, ale naštěstí jen na střechu altánu. Posedělo se do večera, naši zmizeli o něco dřív – ještě je čekala jedna návštěva na chaloupce. Po příjezdu domů jsme načapali bývalého páníčka, jak si vystěhovával ještě nějaké věci, tak jsme si popřáli i s ním, pomuchloval holčičky a až pak jsem zjistila, že nám také něco nadělil.

A co všechno holčičky dostaly – hromadu dobrůtek, zásobené jsme aspoň na půl roku dopředu, kromě veverky ještě nějaké míčky, přetahovadla, svíticí oboječky, díratý míček a taky skateboard (no jo, holky budu drandit na skatu, už se na to těším). Děkujeme tímto všem Ježíškům za krásné dárečky, finanční příspěvky (především na novou postel, kterou si plánuju s holčičkama pořídit) a za milá přání, společnost i krmení.