GRILOVAČKA U PECHOUŠKŮ

Pozvání na grilování málokdy odmítám, a tak jsme se s částí Rebelí party vypravily na grilování k Anetě a Lubošovi, kde jsem si zároveň vyzvedla i Fabku, která s nimi cestovala na Mistrovství světa až do daleké Belgie (pochopitelně si ji moc moc pochvalovali). Zahrádku sice nemají velkou, ale stihli jsme tam toho my a pejskové dost. Moc mě mrzí, že nemám natočený Lubošův agility výcvik slepiček pozitivní motivací (Brandušku z toho málem pepka klepla). Holky makaly neuvěřitelně a hrdý pan chovatel (nebo jak se říká těm, co chovají slepice) se dmul pýchou. Jen na můj vkus byla odměna za provedenou práci příliš velká.

Večer to byl veselý – páníčkové se výborně bavili, sousedovic holčička též, dokud na ni pan domácí neudělal bububu, Robin pod stolem málem přišel o jeden z posledních předních zubů (definitivně o něj přišel až na táboře v Hamrníkách), většina pejsků se cachtala v kádi s vodou, jako by bylo parné léto a poté, co borderky v křoví objevily ježka, měla „nebojácná“ Bailinka možnost se seznámit s panem ježkem (možná paní ježkovou) – tak dlouhou jsem ji v životě neviděla, zbobkovaná byla sice až za ušima, ale zvědavost jí nedala a málem pichlavou pusu dostala (bez jediné chycené blešky a že prý jsou ježci zablešení).

Jak se chýlila půlnoc víc a víc jsem se obávala chvíle, kdy budu muset odjet svou starou Fabijkou. Kupodivu se mi podařilo bez problémů vyjet, otočit a překvapil mě až prudší kopeček, kdy jsem s hrůzou zjistila, že Fabka nebrzdí!!! Božan mi léta říkal, že špatně brzdí, léta jsem mu nevěřila, protože jsem byla zvyklá jezdit jen Fabkou a ejhle po delší době ježdění Golfíkem Fabka opravdu skoro nebrzdí. Ale na druhou stranu ani Golfík nemá takový odpich z místa jako Fabie, domů jsme s holčičkami dojely pozdě v noci (brždění kilometr před semaforem trochu trvalo, no) a mohly se těšit na druhý den na odjezd na agility tábor.