MISTROVSTVÍ REPUBLIKY BCCCZ

Konečně jsem se dočkala a na turnaj vyrazila už v pátek – mám totiž problém se sobotním vstáváním. Holčičky se před odjezdem moc netvářily, ale já byla fakt moc ráda nejen kvůli vstávání, ale vzhledem k probíhající rekonstrukci jsem fakt chtěla z toho vybombardovaného bytu vypadnout. Cestou jsem měla divné tušení, že jsem něco důležitého zapomněla, ale nemohla jsem přijít na to co – holčičky spokojeně chrupkaly v boudičce, očkováky jsem měla v batohu, flyballové postroje v kufru i se stanem a spacáky a box s altánem mi rachtaly za hlavou. Až na místě jsem si uvědomila, že chybí stolek, ale nakonec jsme to bez něj přežili. Holčičky hned vlítly mezi svoje kamarády jak černá ruka a řádili. Ještě nedávno jsem se bála, že se Bailinka bude bát pejsků, ale naštěstí to fakt byla asi faleška, protože teď už se nebojí vůbec nikoho a ničeho. Zato Brandy dost nemile překvapila, když se několikrát ksichtila na Blaženku – taková její láska veliká a teď tohle. Snad jen v tu chvíli neměla náladu… Večer se sedělo u stanů – po táborové zkušenosti s Branďulčinými drápky, jsem je nechtěla nechávat v kleci, tak jsem zkusila, co řeknou na stan – netrvalo to dlouho a potvůrky ke mně radostně přiběhly, tedy Bailinka přiběhla, Branduška se nenápadně připlížila, protože věděla, že se mi to asi moc líbit nebude. S hrůzou jsem šla tedy ke stanu – žádná nová díra nepřibyla, berušky si otevřely zip. Když se to samé opakovalo i podruhé, Bailinka šla do boudičky a Branduška do stanu – tentokrát to klaplo, i když přiznávám, že jsem pořád číhala, co bude. V noci se samozřejmě žádný útěk nekonal, jak tam mají paničku, mohlo by se okolo i střílet. Akorát jsem se ráno probrala dost rozlámaná, protože Bailásek si ustlala v nohách a Brandy u mě.

Jumpeři (Brandy) běželi hned druhý rozběh proti Orce Pacific. Celý víkend se ve všech divizích běhal Round Robin, tedy na body. Hned po příchodu na start u mě vypukla panika – mých 5 metrů nebylo vyznačeno, jen 4 a 6. Zuřivě jsem tedy odhadovala přesnou půlku a s rozklepanými koleny vychytávala starty. Naštěstí Orca dost chybovala a já se tak přes střídačky 0,27 a 0,29 nakonec přece jen propracovala k OKu. Nad Orcou jsme vyhráli 3:0. Branduška běhala skvěle, tedy spolehlivě. V poslední době mě namlsala časy kolem 5,30. Takový nevyšvihla za celý víkend sice žádný, ale držela se průměrně kolem 5,50 s, což za celý turnaj bez střídače je slušný výkon. Znatelně přidala až v neděli, v sobotu se zpátky táhla jako smrádek. Hned po tomto rozběhu jsem zjistila, že jeden z Branďulčiných vytržených drápků nevypadá moc dobře. Naštěstí jsem měla lékárničku a všechno u sebe, tak jsme to na místě ošetřili (zmatlaná jsem byla až za ušima od hypermanganu) a zdálo se vše v pořádku. Trochu jsem se bála, jak zvládne odběhat celý víkend, ale žádná krev se neobjevila, zřejmě se v prvním rozběhu majzla o překážku. Druhý rozběh se běžel proti Dajaveře Y Fitmin. První dvě střídačky na mě šly skoro mdloby – metry stále chyběly a střídačky 0,30 jsem zachránila až posledním OKem. Výhra 2:1, v posledním běhu Dasty hodně zpomalil, takže Afrička vystřídala s chybou. Třetí rozběh proti Green P Pirates si moc nepamatuju a chybí i zápisky, takže jen čas – moje brutální střídačka 0,70 (jen doufám, že vedle byla chyba) a Branďáskovy časy šly konenčně pod 5,50 a vyhráli jsme 3:0. Proti budějickým Too X-treme jsem byla trochu nervozní ze Sabiny, která si lehla přímo u nás a hrozně pozorovala Brandy, jak kdyby něco zkoumala. Po chvilce mi to bylo jasné – hypermanganem jsem Branďulce ušpinila bok, takže to vypadalo, že běhá zraněná. I se Sabinou za zády se mi podařilo vyšvihnout další dva OKy, všichni běhaly bez chybiček a opět 3:0. Proti Kosatkám, prohra 1:2 – nastal totiž nějaký zmatek s míčky – Brandušce pravděpodobně vystřelil dřív, takže překvapená doběhla k boxu, míček nikde, ale našla si ten vypadlý a metelila zpátky i s míčkem. Bohužel ale ztratila dost času. Do druhého dne jsme postupovali z krásného 1. místa.

Runneři (Baileys) nastoupili zanedlouho proti Orce Atlantic – tentokrát na druhé dráze, takže jsem si opět musela vychytávat metry.  Tentokrát to taková sláva nebyla, střídačky 0,20; 0,14 a 0,13. Bailinka si ale hned v prvním běhu trhla osobáček na 4,92 s, časy kolem 5 s si držela celý víkend (což jsem já netušila a byla jsem zklamaná, že hrozně zpomalila, jenže chybička se vloudila – zapisovatelka psala časy i se střídačkami, musím říct, že jsem si pořádně oddychla a Bailinka také bez střídaček běhala celý víkend jako bůh). Tenhle rozběh jsme vyhráli 2:1 a ten prohraný byl jen kvůli špatnému startu. Druhý rozběh proti R.U.P.em jsem si mohla dovolit větší střídačky (zaplaťpámbůh), protože jim vždy předposlední pejsek chyboval. Poprvé nastoupila Fleur, která v posledních trénincích vůbec nevyhýbala, tak jsme napjatě čekali, jak to zvládne na turnaji. Ustála to luxusně bez jediné chybičky a konečně má tedy změřený čas na 4,30 s, ale to jistě ještě vylepší. Myslím, že panička Lenka si náramně odfoukla. V třetím rozběhu jsme se proti DogDragons2 moc nechytali časově, ale dva bodíky jsme jim nakonec uzmuli za chybnou střídačku a já konečně začala získávat jistotu s dvěma OKy. Proti Rebelům jsme udělali pokus – poběží se na velké, Bailinka si odpočine (měli jsme totiž pocit, že zpomalila, ale jak jsem už zmiňovala, byly to jen špatné zápisky), startovat bude Fleur, pak Jerome, Molly a Sandy. Fleurka výšku překážek ale neustála psychicky a vyhla, takže jsem na start hned mastila s Bailinkou. Střídačkami jsem to moc nevylepšila, ale bobina malá makala s časem 5,04 a 5,10 s. Prohráli jsme sice 1:2, ale poslední běh Bailinka málem natrhla zadek sousední borderce, bylo to fakt o setinky. Škoda. V sobotu jsme si vysloužili parádní 3. místo.

Tak to byl sobotní závodní den. Při obědové pauze jsme vzali psiska k vodě, kde se snad všichni vyřádili a páníčkové jim z břehu záviděli, protože vedro bylo pekelné. Branďulka si u vody vysloužila pár na zadek – nechtěla vůbec odejít, dělala, že neslyší, musela jsem si pro ni dojít do vody a málem mě tam strhla. Nechtěla jsem, aby se cákala dlouho kvůli těm jejím pacinkám. Naštěstí se to ale nerozmáčelo, ale pro jistotu jsem vyčistila i znovu zaďubkala hypermanganem. Večer jsme všichni hupli do sprchy (někomu to rozhodování, jestli bude za prase nebo nebude trvali hold trochu dýl – nesmějte se!), část FUNaticů si objednala dovoz pizzy – po dobu její konzumace jsem se raději ztratila z dohledu, protože se OPĚT snažím zhubnout a nechtěla jsem si to o víkendu pokazit. RUPáci si pro nás připravili večer plný soutěží. Protože jsme na minulém turnaji hry bojkotovali, tentokrát jsme se zúčastnili a světe div se, hned první hru náš FUNatický tým vyhrál. Jednalo se o provlíkání díratých křupek přes provaz na dvě kola v pěti lidech. Dráha byla dlouhá a plná záludností – áčko, překážky, klec. Náš tým ve složení Lucka, Petra, Aneta, Lenka a já vyhrál o pár setinek a u týmu na druhém místě (Piráti) se ozvaly hlasy nevole, že jsme jednu překážku měli rozpadlou – měli, ale rozpadla se nám během „jízdy“, mohli postupovat stejně a myslím, že kecy obzvlášť jedné slečny taky byly dost zbytečné. Ve druhé soutěži za náš tým nastoupil Michal (posila z Lenčina GodDogu, jejíž stánek byl hned vedle nás – tragédie, objednávat budu ale postupně) společně s Anetou, která měla Míšu se zavázanýma očima navigovat do stanu, aby snědl červenou křupinku z provázku. Umístění nevím,  ale rozhodne to bylo celkem rychlé. V poslední soutěži nastoupil Sebi – musel stříkačkou natáhnot vodu a protivníkovi proudem vody sestřelit míček z hlavy. Zvládl to v nejrychlejším čase, takže opět vítězství a v součtu jsme se umístili  na prvním místě – PARÁDA. Díky za skvělou reprezentaci všem!

Ráno bylo krušné pro všechny v blízkosti mého stanu – budík zvonil a zvonil, celý tábor vzhůru nohama, jen já, které budík drnčel u hlavy, jsem spokojeně spala. Monika nám připravila trochu horkou chvilku, protože volala těsně před osmou, v kolik že se začíná, přitom jí Lucka posílala zprávu, že začátek je od 8 HODIN, ale zprávu zřejmě nedostala. No nic, přifrčela tak akorát, takže jsme nakonec nemuseli sáhnout k nouzové variantě Fleur, Jerome, Sandy a Baileys, případně Jerome, Sandy, Baileys a Fleur a proti Dragonům jsme nastoupili v plné síle, alespoň tedy na začátku. Ze zkušenosti předešlého dne jsem nevěřila, že bychom mohli Dragony zmáknout, ale za stavu 2:0 pro nás mi hlavou proběhlo, že to máme v kapse, stejně tak Lucka, kapitánka na nás houkla „tak ještě jednou takhle“ a…. právě Lucka začala chybovat a já tam zrovna sázela tak pěkné OKy. Takže jsme to nakonec projeli 2:3 díky vlastním chybám. Musím přiznat, že z tohodle běhu jsem teda odcházela dost nakrknutá, protože časově jsme na ně měli i s rezervou, jenže s mínusem hold nic neuděláme. První prohra. Druhou prohru jsme si nemohli dovolit a přesto nastoupila Fleur. V prvním běhu zvládla od boxu překážku jen tak tak, vedli jsme skoro o půl dráhy. Za stavu 2:0 si Fleurka opět postavila hlavinku a vyhla v běhu i při opravě. Vrátili jsme tedy zpět na start Jeromka a vyhráli jsme 3:1. Uff, první krize zažehnána. Posledním a osudným rozběhem byla Orca a naše prohra 1:3 (druhá, takže pápá). Fleurka si zkusila jen odběh, který zvládla, ale už jsme ji nenasazovali. Výsledky byly hodně těsné, jenže nervy pracovaly na plné obrátky a projeli jsme si to víceméně na velkých střídačkách. Škoda, bylo z toho nakonec 4. místo.

Jumpeři si v neděli prvně zaběhli proti Dajaveře – jeden hezčí běh než druhý, Branduška jednou natrhla zadek i bordeře a nemilosrdná výhra 3:0.  První prohru jsme si vysloužili až s Kosatkami. První běh byl pohodový, dělali jsme si naděje na výhru, ale Kosatky se do toho pořádně opřeli a časově jsme byli v háji i přes vcelku slušné střídačky. Pokusili jsme se vyměnit Dastíka za Archieho – ten byl ještě plný síly, narozdíl od Dastyho, ale ani to nepomohlo a první prohra 1:3. Po nedělním obědě (tentokrát jsme nechali pejsky odpočívat a vyvenčili je jen krátce, protože toho už měli plné kecky) v nás trochu hrklo. Nastupovali jsme jako první a Italové nikde. Naštěstí se rychle přiřítili akorát, když jsme šli na dráhu proti Budějicím. V prvním běhu měli vedle chybičku, tak jsem si trochu natáhla střídačku a byl to bohužel náš jediný vyhraný běh. Nepomohlo ani mé „vběhl“, ani OK, opět jsme měli smůlu na rychlejší tým, takže jsme prohráli 1:3. Naštěstí už byl tenhle běh o finále, takže jsme skončili na krásném 3. místě.

Domů se z turnaje tentokrát odjíždělo v docela rozumný čas. Holčičky doma okamžitě vytuhly – ani se jim nedivím, obě běhaly bez střídačů, takže odpočinek byl zasloužený. No a já doma jen zírala, když jsem si vyhrnula svoji novou flyballáckou sukýnku – moje nohy a vlastně i bůček vypadá jako by mě někde přetáhl železnou tyčí. Viník je samozřejmě známý – Bailinka. Už ve středu na tréninku si totiž vymyslela, že nebude startovat obkročmo z mého kolena, ale na start bude vyčkávat neustálým hopsáním po mém stehně, no a jak zarývá ty drápky, já jsem pak samá modřina – máme co předělávat, protože tohle už fakt bolelo. Ale až na tuhle drobnůstku to byl opět parádní víkend ve skvělé společnosti našich nejmilejších. No a já jsem moc zvědavá, jestli se někdy dočkám výsledku, že budu mít obě holčičky na prvním místě. Necháme se překvapit.