HURÁ NA PRÁZDNINY 2015

I když předpovědi počasí nebyly moc vstřícné, nakonec na místě samém bylo parádně (zmokly jsme vlastně jen cestou a pak spadlo pár kapiček během dne). Bailinka si po příjezdu na závody postavila hlavu a zajímalo všechno možné jen ne venčení, nakonec si ale dala říct ještě před prvním během. Původně jsme počítali s rozhodčím Petrem Dostálem, ale hospitovala u něho Vlaďka Čištínová (Tondův odchov, tudíž bylo jasné, že parkury nebudou žádná sranda). Vlaďky parkury jsem nikde neobjevila, ale s laskavým svolením tentokrát zveřejňuji alespoň oba zkouškové, které stavěl právě Petr Dostál.

Jumping 

Bailinky běh nemám bohužel úplně od začátku, ale až od opravy slalomu. Tušila jsem, že náběh pro ni bude těžší, podařilo se mi ji sice dostatečně vyvést, že šla do rovinky, ale nějak jsem jí tam zapomněla strčit nohu do díry (při prohlídce jsem se na tento prvek pekelně soustředila), takže naběhla do druhé mezery, opravily jsme ale vcelku rychle. Největší obavy jsem měla z levé díry tunelu (skočka předtím byla jasná pravá ďoura). Bobek to bez mrknutí oka ustál. Za zdí jsem se bála udělat francii, raději jsem tedy točila pod rukou do cíle. Zpětně vím, že francii bych pohodlně stihla a nemusela tak shodit předposlední laťku. Nevadí – jedno odmítnutí, jedna chyba a zdržení v opravě slalomu nás hodilo na 15. místo.

S Branduškou jsem tušila, že to bude daleko větší show a moc jsem se nepletla. Po zdi totiž neomylně zamířila do poměrně dost vzdáleného tunelu, ani můj křik (jak když dítě padá ze skály) nepomohl. Radostně se vyřítila z tunelu, minula slalom, přitom po očku mrkla do sousedního slalomu. Musela jsem se smát, ale zároveň jsem při slalomu pohrozila, že „má poslední šanci se zklidnit“ (rozhodčí se docela bavili, co já všechno při slalomu nestihnu). Levou díru tunelu nedala, kdybych se přetrhla – dělala jsem tedy, že nic nevidím a fičely jsme zvesela (Branduška poblafávajíc) dál. Pak už jsme si žádnou ostudu nezvládly uříznout, ale i tak to asi stačilo pro pobavení obecenstva.

SA1
A1
Na jedničkovou zkoušku mi přišel dost těžký náběh do slalomu. Hodně pejsků s tím mělo problém a druhý problém byl u áčka, když většina jedničkových psů nezvládala tunel pod áčkem. Když jsem tedy sledovala zoufalou nedobíhavost (v Lkách i Mkách jeden doběhlý pes), dost jsem znejistěla. Jenže to by nebyla moje geniální Bailinka – pokusila jsem se jí udělat lepší náběh a ona luxusně zaplula do slalůmku. Nejobávanější úsek byl tedy za námi. U 14 jsem se lekla, že mi jde Bailinka z druhé strany, maličko jsem se tedy zasekla a než se srovnala, málem se bobina diskla, ale stihla jsem donavigovat na kladinu (nebyla jsem si úplně jistá, jestli mi neskočila nástupku). Nakonec z toho bylo skvělé 1. místo (čistý běh). Druhý za námi se umístil Igor se Sárinkou (s dvojnásobným časem proti nám) a víc nikdo. Celou kategorii A1 tedy doběhli jen 4 pejsci a my mezi nimi – ještě teď sedmu pýchou.

MA2
A2
Dvojková zkouška taky nebyla žádná sranda, tedy vlastně byla, ale museli jste sledovat náš běh. Branduška bylo totiž hodně moc veselá – opět zahučela do tunelu, když měla jít skočku okolo (ne, že bych to nečekala), zahučela tam i při opravě, opravy jsem tedy vzdala a pokračovalo se. Slalom jsme opět netrefily. Možná, kdyby měla zastavované zóny, stihla bych se nachystat do lepší pozice. Ač to takhle zatím vypadá, že Brandy je milovnice tunelů, tunel pod áčkem netrefila a vzala to nejkratší cestou za mnou, tedy přes áčko. Tam už mi trochu vytekly nervy a dál jsem odmítla pokračovat. V duchu jsem si pak říkala, že se na závody asi začneme najímat jako kulturně zábavní vložka.

Agility

Bailinka byla perfektní. U houpačky jsem se rozmýšlela, jestli udělám čelo – ještěže jsem ho udělala, zvládla krásně naběhnout i slalom. Za áčkem jsem jí bohužel moc utekla, ale dramatickou chvilku jsme ustály. Zmatek měl ale za následek, že mi Bailinka vyběhla z tunelu (se asi obávala, že je zase něco špatně), to už jsem vrátit nestihla, tak jsme téměř plynule pokračovaly dál. Po kladině jsem díky disku měla aspoň vyřešeno, jestli jít na sraba nebo tzv. „mezi kozy“. Bez disku bych asi šla na srabáka, ale takhle jsme vyšvihly krásně „mezi“. Disk mě mrzel, protože jinak to byl hezký běh, ale nevadí, pro ten den už jsem měla splněno.

S Brandy jsem ovšem ještě splněno neměla. Už před startem se mi zdála vláčnější, ale nakonec běžela a kupodivu to vcelku ušlo. Po houpačce jsem tentokrát neudělala čelíčko a podle videa to vypadá, že jsem ji poslala do špatné díry. Měla jsem jít stejně jako s Bailinkou. Škoda. Ve slalomu jsme měly opět odmítnutí, ale pak už bychom měly vše čisté. Bohužel chybí kousíček videa, tak nemůžete vidět, že i s Branduškou se mi podařilo „mezi kozy“, ale už se tam hrozně táhla.

Závěr:

Jak už jsem říkala – počasí nám přálo, jako vždy se sešla fajn banda lidí (Markéta, Míla, Jana, Dáša a Ingrid s Igorem), všem moc děkuji za natáčení i milou společnost. Organizátorům vše klapalo na jedničku a ani nemluvím o výborném stánku s občerstvením a také stánku se psími přetahovadly – myškami a vosami. Vezly jsme si domů hned tři – zatím jsou vcelku a hlavně u Bailinky mají obrovský úspěch. Vlaďka (hospitantka na rozhodčí), když mě pak potkala, divila se, cože to vyvádíme s tou Branduškou – pamatuje nás totiž ještě ze starých dobrých časů, když ještě trénovala u Tondy. Co na to říct, prostě Brandinka si letos ještě doběhá sezónu a příští rok ji už pošlu do agilitního důchodu. S Bailinkou mám v plánu vyběhnout na Silvestrovské vločce prvně ve dvojkách (splněno má hned prvními dvěma/třema závody, ale ještě dopilujeme pořádně ten slalom). Takže tímto vyhlašuji, že kdo se chce přijet pobavit na závody, má letos posledních pár šancí zažít mě s Brandy na parkuru!