FORPES AGILITY Sobota 15. července, 2017

Rozhodčí: Petr Rybář
VÝSLEDKY:
SA3: 1. místo

Celková tabulka výsledků Baileys >> zde <<.

Ráno raníčko se budík dožadoval vstávání kolem půl šesté, venku pršelo – já i holčičky jsme si říkaly, že to je jen zlý sen a že se bohužel zřejmě naplňují nehezké předpovědi počasí, kdy má pršet celý den a všude. Být to jiné závody, než tyto naše nejoblíbenější, asi bych někomu poslala SMSku, ať nás omluví a zase se zavrtala do peřin (udělala jsem to zatím jen jedinkrát). Po šesté jsme se nalodily do auta a vyrazily směr Oldřichov. Cesta hnusná, propršená, ale jak jsme se blížily k Oldřichovu, deštík ustával a ustával, až přestal úplně. No a tak to vydrželo celý den – dokonce bylo tak parádně, že jsem po prvním běhu přehodila kalhoty za sukýnku (díky Květa za věnování té její kennnelské, vybavená jsem byla totiž spíš jen nepromokavým oblečením). Díky včasnému příjezdu se mi podařilo chytit i exkluzivní místo u parkuru ve společnosti Květy, Martiny a Ingrid (ta měla pozdní dojezd, váhala déle než já, jestli vyrazit a ještě se vracela pro telefon). Přejímka byla pro všechny kategorie, ač se začínalo zkouškami – mohla jsem si přispat, ale tak to nevadí. Musely jsme tedy dlouho čekat na naši premiéru v A3 – moc se mi do toho přestupu nechtělo, měla jsem totiž pocit, že do trojek ještě rozhodně nepatříme, vždyť neumíme ani pořádně odstartovat a sebevědomí mi nedodaly ani naše hrůzostrašné výkony na táborových parkurech.

SA3: disk
Kousek od startu jsem si přinesla boudičku pro případ, že Bailinka odstartuje dřív (jóóóó, já vím, že boudička by neměla být za trest…, ale jako psychologický teror docela funguje :-D). Na začátku jsem se točila jako čamrda, až jsme málem minuly áčko 😀 Po chvilce přišel nejobávanější úsek, se kterým jsme si nakonec hravě poradily (za to velký dík Jitce, která s námi velmi precizně pilovala stahovačky u rozlišek) – strašně mě baví, jak jsem vždycky překvapená, když nám něco takového vyjde. Musela jsem tedy pak trochu kopnout do vrtule, abych Bailinku vůbec stihla na konci kladiny. Od téhle chvíle jsem se nebála už asi ničeho a pelášily jsem zvesela do cíle. Pelášily jsme tak rychle, že jsem stihla udělat záda, která tam asi neměla být a Bailinka si to do toho cíle kapánek zkrátila vynechanou skočkou a hurá do tunýlku (zrovna ve chvíli, kdy nás velmi chválila paní komentátorka). Disk byl na světě, ale musím říct, že jsem na ten náš první trojkový běh byla moc pyšná. Hrozně jsem se bála (na startu nohy zas jak žvejkačky 😀 – hrozně se mi líbí tohle Mirjamino přirovnání) a nakonec jsme vše zaběhly moc hezky, až na ten ústřel na konci.

SA3: 1. místo
Že poběžíme druhou zkoušku jsem ani nevěděla, to je tak když si někdo nečte propozice. Druhý parkur mi přišel o dost těží, hlavně jeho úvod, kde jsem se při prohlídce trochu trápila. Rozhodla jsem se využít nově naučenou otočku (název po mně nechtějte), jenže Bailinka málem ustřelila na houpačku, takže nová otočka byla velmi velmi improvizovaná. Áčko bych v tréninku nebo po disku určitě vrátila, jenže soutěživý duch je soutěživý duch a tak jsem mastila, co to šlo, abych byla hlavně včas za kladinou a opět zúročila natrénované náběhy do slalomu. Slalom (z té blbé strany) nám vyšel a já tak nějak tušila, že teď když jí nikde už neuteču, mohly bychom to snad i doběhnout. No a věřte nevěřte, já fakt nic nepo……., takže z toho bylo parádní první místo. Měla jsem ohromnou radost.

Jumping: disk
Abych neměla z předešlého úspěchu neměla nosánek moc nahoru, jumpingovým parkurem jsme se opět vrátily k našemu standardu. Už na prohlídce jsem opět měla dilema, jak odstartovat. Většina šla „okolo, zaza a do tunelu“, jenže u téhle varianty jsem se bála, že bych pak nebyla včas za tunelem a Bailinka by mohla vlítnout do slalomu. Takže jsem zvolila variantu přivolání za překážkou a říkala jsem si „nesmím se otočit moc brzy, aby neskočila zpředu, ale zároveň se nesmím otočit moc pozdě, aby neutekla do tunelu“. Takže tunel vyhrál, Bailinka do něho zahučela neuvěřitelnou rychlostí. Po slalomu přišlo naše cirkusové místo (jak říká paní komentátorka, spletly jsme si parkur s metrem :-D). Musím přiznat, že tady jsem vůbec nečekala zradu od Bailinky, přitom se stejným způsobem vydiskalo několik pejsků před námi. Viděla jsem, že Bailinka se parádně rozpumpovala, tak jsme opět vracely mozečky na svá místa v náručí a pokusily se o druhý pokus – tentokrát čelo a klaplo to jako nic. Jsem hold trubka, že jsem předtím dělala záda. Zbytek parkuru už jsme dokončily s jednou vynechanou skočkou ke konci. Ale nevadí, i tak jsem na nás pyšná.

Den jsme si užily báječně. Ve volných chvilkách (hlavně u zkoušek jsme měly delší prostoje) jsme chodily venčit, pohrát si s mudinkami i papilonkami. Bailinka si hrátky zpestřila ještě o dovádění s rejskem. Pořád se vracela k jednomu místu a snažila se kopat jámu a nelibě nesla, když jsem ji odsud hnala. Pak stačila chvilka nepozornosti a já vidím, že Bailinka ulovila rejska – s chudákem rejskem si hrála jak kočka s myší, trochu ho požvejkala, zahodila, chytila, požvejkala a pořád do kola. Byla v takové extázi, že si ani nevšimla, že už po ní jdu. Trvalo dlouho, než na rejska zapomněla a byla opět vypuštěna z vodítka. To zrovna totiž přicházela Ingrid a jen dosedla, měla na sobě Bailinku, která ji ocicmala celý obličej. Nevěřila jsem vlastním očím a Ingrid na to říká „to víš, já měla šunku, tak ji cítí“, já na to „noo, ona měla rejska“. Přála bych Vám vidět Ingrid výraz. 😀 😀 😀 S Květou jsme se výborně pobavily. Květě díky moc nejen za sukýnku, ale i za chvilkový azyl pro Branďuli. Zrovna, když jsem byla na první prohlídce, ozvala se pekelná prda, nějaká petarda. Brandy se okamžitě vysápala z boudičky a chtěla za mnou. Paní ze sousedního stanu se ji ale na čas prohlídky ujala (díky moc) a Květa nám pak propůjčila holčiček pevnou boudu na dočasný azyl, než se uklidní. Po běhu už byla Branduška ale zase v pohodě, takže jsem nemusela do auta pro klec a do konce vydržela ve své textilní přepravce.

Před vyhlašováním proběhla každoroční tombola. Pořadatelé opět nezklamali – vyhrávali všichni a opravdu krásné ceny. My moc děkujeme za trekové hole, ty se určitě neztratí. Vyhlašování na stupni nejvyšším jsem si moc užila (málem mě museli ze stupínku sundávat :-D. Moc gratuluji i Martině s Květou, bylo mi líto jen Ingrid, že ona ostrouhala (většinou to bývám já, kdo fotí ostatní na bedně, takže moc dobře znám ty pocity, kdy mám sice radost z ostatních, ale….). O to víc jim příště budeme držet palce. Za natočená videa moc děkuji Martině, za fotky z bedny Ingrid a dále jsem si se svolením autorů dovolila stáhnout krásné fotky Bailinky v akci od Jany Zdejavi, Báry V. a Arnošta Vojíře. Moc děkujeme – začínám uvažovat, že Bailince budu muset založit nějaké agilitní album na FB. Panu rozhodčímu díky za krásné parkury a pořadatelům díky za nejlepší závody, krásné ceny (jen mě tedy mrzelo, že v první zkoušce všichni dostali pohár a ve druhé zkoušce jsme dostávali „jen“ medaile…., fňuk) a hlavně to parádní počasí – dle jejich informací prý nejmenovaným sponzorem bylo i samo Nebe.

Tak za rok zase naviděnou.