FORPES AGILITY 2015

Do Oldřichova jsme dorazily na poslední chvíli. Sice jsem vyrazila relativně včas, ale cestou jsem chytla kamion, který vůbec nešel předjet, takže jsem se za ním táhla několik kilometrů. Na místě jsem tedy popadla očkováky, metelila na přejímku a z té rovnou na prohlídku parkuru. V jedničkách jsem šla s Bailinkou naštěstí až ke konci, takže jsem stihla vyvenčit. Brandy jsem v autě nechala o něco déle, protože zrovna bouřilo – v autě ona se cítí nejlépe. Po ránu to vůbec vypadalo zvláštně – očekávané vedro nikde a do prvního běhu byla spíš zima než teplo. Celý den to počasí bylo bláznivé – bouřka, zima, vedro, vedro, vedro, úmorné vedro, vedro, vedro, vedro, déšť, vedro, vedro. Ale zvládly jsme to, a to hlavně díky organizátorům – poděkování proběhne na závěr.

SA1 poprvé
Bailinka shodila hned první laťku – podezřívala jsem se, že jsem ji posadila moc blízko. Pak už jsme letěly jako vítr úžasným parkurem. Zóny jsme téměř nestavěly, ihned po povelu „zóna“/povel „pojď“ a všechny zoničky klaply. Další shozená laťka přišla až před cílem. Parkur mi přišel hodně jednoduchý, moc pastiček se neobjevovalo, ani slalom nebyl, takže jsme šly opravdu na rychlost. Nebýt těch dvou latěk, bylo by to parádní 1. místo s postupovkou 5,36 m/s. Zkoušku vyhrála Jana s Miou, které běžely také parádně a bez trestných. My až 3. místo. 

MA2 poprvé
Dvojkový parkur mi přišel dost těžký s hromadou pastiček a také se vydiskalo dost týmů. Branduška byla před startem dost bez šťávy (když jsme přijely, byla zrovna bouřka), nevěděla jsem, jestli tedy vůbec odstartuje, takže jsme startovaly na 32 a než jsem řekla 1 – předčasný start a za trojkou hnedle disk do dalekého tunelu. Sice jsem křičela, jak když dítě padá ze skály (modří vědí), prd platné, tunel je tunel. Tunel ji rozdováděl natolik, že cestou zpět ke mně si prohopkala, co se jí zlíbilo a já to raději zabalila. Takže disk.

SA1 podruhé
Bailinka byla před startem hrozně rozverná a rozjívená, očekávala jsem tedy též předčasný start – bobina ale odložení vydržela. Před slalůmkem se mi podlomila noha  – Bailinku jsem tím nerozhodila, jen sama sebe. Slalom naběhla parádně (náběh byl jednoduchý), jenže pak jsem začala dělat blbiny a na osmičce jsem místo čela udělala záda. Bailinka je naštěstí, narozdíl od maminky, vcelku snadno ovladatelná, takže jsme to zmákly bez odmítnutí i disku. Já už byla ale úplně zpitomělá (nebo že by opitá po malém pivečku v tom vedru?), takže jsem jí ještě pokazila áčko, tam už jsme si odnesly odmítnutí, protože na něj naběhla až na druhý pokus. Závěrečná rovinka přes celý parkur byla peklíčko. Bailinka ale krásně táhla vpřed, i já se snažila běžet co ještě síly stačily, ale v cíli jsem myslela, že vypustím duši. V této zkoušce doběhly jen dva týmy – já a Jana s Miou, ta tentokrát vyfasovala chybičku. My měly odmítačku a postupovou rychlost 4,48 m/s a krásné 1. místo.

MA2 podruhé
Vůbec ne lehká zkouška – diskvalifikaci jsem tipovala hned za čtyřkou, pak před áčkem a před slalomem. Jenže zázraky se dějí anebo nebyl jednou pánbůh doma (možná si dal šlofíka). Dobře naladěná Branduška běžela parádně, cestou si poblafávala a byla neuvěřitelně vnímavá. Mastila fakt moc hezky, zóny jsme neřešily, takže si áčko užila v letu (viz foto nahoře). Zádrhel stále nikde, ani před tím slalomem. Nevěřila jsem. Nakonec to byl tedy krásný běh se skočenou zóničkou a postupovkou 4,04 m/s. No a výsledky říkaly, že prý 2. místo.  Holky si mě pak dobíraly, že to jsem Brandy už chtěla hodit do starýho železa a že mě určitě slyšela a chtěla dokázat, že tam ještě nepatří.

Jumping
Bailinka – ještě napínavější odložení než předtím, ale opět to zmákla, bohužel ale opět shodila první laťku. Tentokrát jsem přesvědčená, že jsem ji dala dost daleko. Hned u trojky jsem začala pozdě volat „sla sla sla“, takže těžký náběh do slalomu jsme musely opravovat. Bála jsem se úseku, kdy výlez tunelu mířil kousíček od další díry tunelu, ale stažení vedle na skočku zmákla bez mrknutí oka (v tomto úseku si video ztlumte – nenechala jsem nic náhodě). Po dalším tunelu opět shodila laťku, ale tu beru opět na sebe – myslím, že jsem jí tam asi trochu překážela. Pak všechno bez chybičky, trochu jsem jí zkomplikovala zeď a úplně jsem to zazdila zadní dírou tunelu – prohlédla jsem si, že půjdu tunel na pravou ruku, jenže jsem u tunelu byla překvapivě rychleji, než jsem předpokládala, a to nevěstí nic dobrého – začnu vymýšlet blbiny…, takže jsem bubáčkovi udělala přeběh za zadkem, takže po výběhu z tunelu mě hledala z druhé strany. No prostě tele, zbytečně jsem to oběma zkomplikovala, leč jsme to ustály, tedy hlavně to boží zvířátko. Pak už jen zbývalo makat do cíle. Mrzí mě tři shozené laťky. Bobina doteď neshazovala (na táboře jestli spadla jedna laťka za celý týden…), tak trochu si uvědomuju, že laťka většinou spadla, když mě mladá popoháněla, tedy vřeštěla. K laťkám ještě slalom a bohužel tedy až 18. místo, ale pořád s hezkou postupovkou při mém motání se a opravou slalomu, a to 4,48 m/s.

Brandinka a já jsme po úspěšném běhu opět najely na náš standard. Že nebude odložení, s tím už se počítalo. Slalom byl jen tak tak bez odmítačky a pak to přišlo. Ze slalomu neomylně namířila do tunelu = disk. Hodně překvapená jsem byla, že nešla do tunelu proti druhému tunelu, ale taky se hezky stočila na skočku. Bohužel si pořád procházím parkury na Bailinku (na dva psy to procházet neumím) a Brandy některé nové fintičky moc nezná, takže po tunelu minula skočku, zahučela do tunelu a pak ji zase magickou silou natáhl tunel. To už jsem byla úplně zamotaná, že jsem nevěděla, kde je pravá a kde levá a raději jsme tedy zamířily do cíle.

Na tyhle závody jsem se Květou nechala dlouho lákat, ale nakonec jsem byla zlomena zavčasu a vůbec teda nelituju. Teď už je mi naprosto jasné, proč se závody hrozně rychle plní – byla to naprostá bomba, a to nejen díky našim úspěchům, ale vládla tu skvělá atmosféra, úžasní pořadatelé, moderátoři i pomocníci, krásné parkury, hromada úžasných dárečků už při přejímce, neuvěřitelně bohatá tombola, kdy vyhrával každý ne závodník, ale pejsek (např. my hrníček, pamlsky, hračka, prací prášek, pamlsky, hračka), dětský závod Nezletilé agility – moc vtipně pojaté i s bezkonkurenční moderátorkou závodu, stánek s ledovou kávičkou a ani nemluvím o nádherných cenách a pohárech. Nejvíc ze všeho jsem asi ocenila nataženou hadici s rozprašovačem, kam jsme se chodili v úmorném vedru všichni chladit. No a v neposlední řadě se tu sešla i bezva parta lidiček a prakticky všichni jsme se umístily. Závod se hodnotil jako bodovací a absolutní vítěz každé kategorie vyhrál mega velikánský putovní pohár. V kategorii S si pohár odvezla Jana s Mienkou, v M Hanka Ouhrabková s Dorotou a v L Milan Jirásek s Dagem. Všem moc gratulujeme – s Janou jsem cítila a když začala štěstím plakat, málem dojala i mě k pláči. Moc jí to přeju a holky si pohár zaslouží – Pepa doma jistě čubrněl. Obrázky parkurů tentokrát nemáme, bohužel nemám ani krásný běh Brandušky (škoda, to tu dlouho nebylo) a nejrychlejší běh Bailinky. Ale to vůbec nevadí – místo toho máme spoustu bonusových fotek od Ingrid (najdete níže od naším albem) a ještě děkujeme za fotky přímo organizátorům, jejich fotky najdete zde. No a příští rok, určitě jedeme znovu!