MISTROVSTVÍ BCCCZ VE FLYBALLU

Odjezd naplánovaný dřív, ale zase se nám to doma nějak zvrhlo, takže jsme nakonec vyrážely až po deváté večer. Cesta pohodová, jen na ní číhalo na můj vkus moc policajtů. Na místě už byla Petra s Martinem. Ty jsem asi pobavila – Petra mě instruovala, kde mají rozložený stan a já si to namířila k hromadě sena, která za tmy vypadala jako něčí obydlí. Do stavby stanu jsem se pustila hned (pozoruji značné pokroky v rychlosti stavění stanu). Bohužel zklamal bufáč, pivečko jsem stihla jen jedno, o druhé se se mnou a Martinem podělili RUPové – kšeft za všechny prachy – teplé pivo v plechovce jsem druhý den vracela úžasně vychlazeným točeným. Ale co, lepší než drátem do oka.

Pro mě noc proběhla v poklidu, ale Petra byla ráno nepříčetná kvůli psům v kotcích, kteří proštěkali celou noc (štěkot si jen matně vybavuju). Kolem páté ráno mě probudilo to zteplalé pivo a hlavně Branduška, která byla právě na odchodu ze stanu, protože začala bouřka. Probrala jsem se tak akorát – už byla napůl cesty ven. Po mém probuzení si ale odcházení rozmyslela a rozhodla se mě obšťastňovat po celou dobu bouřky horkým dechem do ksichtu ve spojení s vibrátorem. Bailinka vůbec nic neřešila, chrněla spokojeně dál, jen občas po očku mrkla, jestli náhodou už nebude nějaká akce. Kolem šesté jsme si s ostatními vyměnili pár SMSsek a znovu jsem usnula (už bez obav, bouřka byla fuč). Šok nám připravil Vláďa, který kolem našich stanů proběhl a brutálně zařval „kůže líný vstávat“. Sice jsem se lekla, ale málem jsem usnula znovu. Po probuzení těsně před koncem přejímky nás trochu začala popadat panika – Aneta ještě nedorazila a nezvedala ani jeden telefon. Všechno ale dobře dopadlo, stihla i veterány a líčila, jak se jí to ráno všechno po…. (bloudění, vybité telefony apod.).

SOBOTNÍ JUMPEŘI – 3. divize, Speed Trial 4×3 běhy, mezní čas 18,57 s (náš vstupní čas se zařadil na předposlední místo)
Tým Jumperům tentokrát posílila Zuzka s Májou, zastupovala dovolenkářku Martu. Myslím, že se zastoupení zhostila báječně. Při odbězích nás dost vyděsila Bowie, která začala vyhýbat – vyhla několikrát, a to i když s ní někdo běžel od boxu. Vláďa pak dostal instrukce, co dělat, kudy běžet apod. Jak myslíte, že to dopadlo – je to chlap, takže vyvedl úplně pravý opak, než dostal za úkol, takže Bowie vyhla a Brandušku nenapadlo nic lepšího, než to vzít za Bowie také mimo dráhu a ještě jí přitom blafnout do ksichtu. Přednostně jsme nechali opravit Bowie, u Brandy jsem doufala, že to bylo jen krátkodobé pomatení smyslů. Vláďa dostal trochu za uši a znovu jsme mu polopatě vysvětlily, jak se má chovat. Tentokrát to klaplo, Vláďa udělal, co dostal za úkol, Bowie už do konce víkendu nevyhla a i Branduška už běhala tak jak má. Někteří byli ale zhrození z časů svých pejsků (Mája dlouho neběhala, takže Zuzka nevěděla, jaké budou časy, ale Blaženka i Bowie časy přes 5 s, Brandušku jsem asi rychlejší časy už moc nepočítala 5,56 a 5,89 s). OKový běh jsme dali až třetí s časem 20,93 s. Do druhého rozběhu jsme nasadili Dastíka. Tentokrát pekelné časy u všech – Dasty, Bláža i Bowie časy mezi 5,11 až 5,35, do toho nějaký mínus i chybička. To tu tedy ještě nikdy nebylo. Jen Brandinka, u které nikdy nevím, jaké časy bude mít, moc nepřekvapovala – vlastně překvapila, když v poslední běhu druhého rozběhu (se to snad ještě naučím, jak to je) ztratila míček, ale poctivka ho ulovila a přes překážky to vzala zpět. Mezi ostatními závodníky už pomalu probíhala šuškanda, že jsou pravděpodobně postavené dráhy (nejen nakřivo, ale zřejmě i co se délky týče). Po tomto rozběhu protestovali RUPové a žádali přeměření dráhy. A ejhle – dráha byla o 1 celý metr delší. Muselo se tedy přeměřovat a tím byly konečně vysvětleny ty hrůzostrašné časy, co naši pejskové měli. Branduška tím pádem běhala jako bůh (odhadem to každému pejskovi vycházelo -0,20 s, takže moje babka Branďolitka si lupla jeden čas cca 5,36 s). Vzhledem k tomu, že některé týmy na té dlouhé dráze už běžely 2x (jako my), dostali jsme možnost nového běhu na konci dne – to jsme ale odmítli, protože nám bylo jasné, že na konci dne už žádný rekord v tom vedru netrhneme). Čekal nás tedy už jen poslední rozběh s Dastíkem, tentokrát na správně vyměřené dráze. Běh to byl zmatený a místo čtyř jsme běželi jen dva – nikdo si totiž nevšiml, že se na dráze vyvenčila Bowie po hárání. Zato si ale rozhodčí všimli plzeňského kelpiáka, který to šel přečurdit. K Bowie jsme se přiznali a rozhodčí omylem skrečovali rozběh na dva. To nám ale ani moc nevadilo – zaběhnutý čas jsme měli z dlouhé dráhy 20,93 s (asi málokdo si zaběhl čas na poslední místo a byl s ním spokojený…

SOBOTNÍ RUNNEŘI – 1. divize, Speed Trial 3×4 běhy, mezní čas není (náš vstupní čas se zařadil na 4. místo)
No nedivte se všichni, že jsme v 1. divizi – není to úplně tak naší zásluhou a rychlostí pejsků, ale na borderky se hold hlásí méně týmů zřejmě z důvodu dovolených. Někdo jásal nad první divizí, já se tedy dost děsila, protože jsem byla přesvědčená, že nám tam natrhnou zadek. Tak schválně, jestli už umím ty jednotlivé názvy: Před prvním během prvního rozběhu jsme si dali odběh a pak zkušební běh na střídačky (chachá, doufám, že to mám dobře) s pokusem o střídačku, protože jsme běželi opět v úplně jiném pořadí. Seba vymyslel pořad Sandy, Afrička, Jerome a Baila. Vzhledem k prodloužené dráze, o které jsme ještě nevěděli, to byl vlastně docela fajn, protože jsme vůbec nevěděli, jak máme kdo střídat, protože tuhle sestavu jsme ještě nezkoušeli. Mně se při zkoušce povedl mínus, ale v běhu jsem se už v prvních třech srovnala na OK, OK, OK a vběhl. Opět jsme zírali na hrozné časy, Bailinka tedy pořád kmitala kolem 5 s, což vzhledem k dráze bylo tedy neustále kolem 4,80 s. V prvním se povedly všem OKy a trochu nás tedy vyděsil cílový čas přes 19 s! Před druhým rozběhem bylo vše vysvětleno a já si rvala vlasy, že Bailinka možná udělala osobáček a já o něm ani nevím. Jenže bobinka je zlaťák a tak si hned v prvním běhu na správné vyměřené dráze lupla osobáček 4,79 s, ovšem všichni jsme měli velké střídačky, protože dráha byla již vyměřena správně. Střídaček 1,19; 0,15; 0,22 a 0,20 byla velikánská škoda, protože čistý čas by byl 17,92 (se střídačkami hold 18,20 s) a vylepšený rekord týmu. Probudilo to v nás naději, že tedy máme na to vylepšit rekord. Bohužel to tentokrát neklaplo, ale příště, příště určitě padne další sedmnáctka. V dalších bězích jsem já bohužel 2x chybovala a až poslední jsem zase najela na OKy. Poslední rozběh jsem si zapomněla napsat, proti komu jsme běželi, chybí to v poznámkách a tentokrát chybí i rozvrh – podle časů se ale nedělo nic extra zvláštního! Pardon. Do druhého dne jsme šli z 5. místa a na diplomu máme uvedený špatný čas (tedy doufám, že zapisovatelé zase nezklamali).

VEČERNÍ ZÁBAVA
Po večerním venčení a koupačce pejsků si pro nás na večer pořadatelé připravili soutěže, tedy konkrétně se to jmenovalo „1. ročník miniHer Bez Hranic. Z každého týmu stačili tři dobrovolníci. Nás se překvapivě sešlo celkem dost, takže jsme mohli „sestavy“ obměňovat. Já se zúčastnila první soutěže – 10 x kolem kyblíku, doběhnout sebrat „tenisákové hovínko“ a zpět do cíle. Absolvovala jsem i druhou soutěž – hledali jsme největší pánskou tlapu (Vláďa), která nabere vodu v bazénku, donese Petře v dlaních, ta nabere vodu do injekční stříkačky a bude se mně trefovat do brýlí, po potvrzení rozhodčím běžíme zpět do cíle. Tady jsme byli poškozeni, ale protest jsme nepodávali – zlitá jsem byla po prvním zásahu i za brýlemi, ale rozhodčím se to zdálo málo. Třetí soutěž byl trakař – tentokrát Vláďa s Milanem naplnili Lucce kelímek, který držela v puse a poté ji chňapli jako trakař a šlo se kolečko kolem kýblu a zpět. Předposlední úkol byl tajný a zaplaťpámbůh, nevím, co nás dámy osvítilo, jsme vybrali jen chlapy – Vláďu, Martina a Milana. Teprve na místě se dozvěděli úkol = poskládat co nejdelšího hada za všeho, co mají právě na sobě a na konec hada se položit sami – vyhrává nejdelší had. Naši pánové nejsou žádní drobečkové, oblečení byli poskrovnu, ale já a Lucka jsme přispěly spodním prádlem (dámy fanynky mohly zapůjčovat jen spodní prádlo, nic jiného), obraly jsme je nejen o tkaničky, ale i řetízky a hodinky, no a FUNatický had byl jasně nejdelší. Poslední úkol zněl – složit za 10 minut básničku, kde se objevují slova pes, box, sex a rum. Tohoto úkolu se prvním veršem „Když jsem měla sex/posral se mi pes“ hbitě zhostila Lenka. Nějakým veršem přispěla i Petra „když je můj pes na boxu/vypadá jak na koksu“ (100% pravdivé), něčím jsem přispěla i já, ale doslovný verš z toho nebyl, jen prozradím, že se týkal Míly a čum bum. Lenka naše hovadiny celkem dobře korigovala, zasloužila si tedy přednes básně. Posléze nás dost mrzelo, že Vláďa nebo někdo jiný to nezkusil zarapovat, ale už bychom se opičili po Pirátech. Za báseň jsme sklidili velikánský potlesk. Jak jsme si stáli v jednotlivých soutěžích, nikdo nevěděl, protože pro nás bylo velkým překvapením celkové 3. místo v součtu. Absolutními vítězi se stali Dragoni (gratulace). Takový úspěch bylo třeba pořádně oslavit, sedělo a pilo se tedy do nočních hodin, no a já jen doufala, že holčičky, které jsem tentokrát riskla a zavřela ne v boudičce nebo kleci, ale rovnou ve stanu, zůstaly na místě, byly moc hodňoučké, jen mě vítaly jak šílené. Noční venčení si samozřejmě Bailinka zablafala po hyenovsku na nějakého dvounohého bubáka a pak se šlo spinkat.

NEDĚLNÍ JUMPEŘI – Double Elimination na 3 vítězné běhy (startujeme z 5. místa)
Prvně jsme běželi proti Dajaveře X Fitmin, kdy na první dva běhy nastoupil Dastík s tím, že když bude pomalý, vystřídá ho Mája. Prvně vedle svítilo světýlko, podržela jsem tedy Brandušku. Ve 2. a 3. Brandinka trochu zápasila s míčkem, lovila, přitom šla k boxu s velkým náskokem, ale při lovení ji dohnali. Z toho se jednou oběma týmům povedl stejný čas, běželo se tedy celkem šest běhů. Ve čtvrtém udělala Lucka chybu, no a v posledním pro změnu lovila Blaženka míček, takže jsme to bohužel projeli 2:3, přitom časově jsme na ně měli. Poté jsme běželi s Pilsen 2 FAST, kteří snad už měli jednu prohru za sebou. První špatná střídačka posledního psa, mohla jsem tedy opět Brandušku přidržet (tentokrát na 0,26). Ve druhém jsem si trochu stříkla do textu, měla jsem sice OK, ale ve chvíli, kdy jsem vypouštěla, vedle svitlo světýlko a já se bála, že budu mít chybu, naštěstí ne. Třetí běh nastoupila Mája a nám jsem to projela já s chybou, ale Aneta od výsledků na mě volala, že Bowie strašně zpomalila, ať si tedy dávám pozor. Couvla jsem tedy o kus dozadu a, i když ostatní měli hrozné časy (Bláže a Bowie přes 5 s), povedl se mi OK a za stavu 1:3 jsme Plzeňáky zřejmě vyřadili. Ufff, to je snad poprvé v životě, no a žili jsme dál. Bohužel ne dlouho. Osudnými se nám stal zase nevím, kdo, protože opět chybí poslední zápisek, tak pardon. Jen z časů jsem vykoukala, že jsme se víceméně vychybovali sami  – Lucka chyba a pak ukrutné střídačky (např. 0,30 apod.), ani my nebyly za hvězdy s většími střídačkami a jedním OK – Brandy překvapila časem 5,46. Naše prohra 0:3 a celkově 4. místo. 

NEDĚLNÍ RUNNEŘI – Double Elimination na 3 vítězné běhy (startujeme z 5. místa)
Bailinka byla vyspinkaná do růžova a běhala by až by brečela, bohužel jsme jí to moc dlouho nedopřáli. Večer při soutěžích R.U.P. zjišťovali, jaké máme časy – oba týmy jsme se shodly, že v první divizi jsme spíš omylem. Dost jsme tedy doufali, že toto je jediný soupeř, se kterým se můžeme časově rovnat. Což o to, časově bychom se rovnat mohli, ale to by pejskové museli běhat sami a ne si to nechat kazit páníčky. Projeli jsme to s nimi 0:3 – první běh velké střídačky, druhý běh chyba Jeromka, třetí běh mínus Afričky. Tento rozběh jsme dali R.U.P.ům trochu zadarmo. Bailinka potvrdila svůj sobotní osobáček, ale o týmovém rekordu se nám mohlo jen zdát. Další soupeře porazit by bylo asi unikum, ale musím říct, že dalšímu soupeři jsme rozběh už rozhodně zadarmo nedali… Běželo se proti Alee – tým naděje (tým, který co nevidět pokoří 16 čas). Čekali jsme, že náš budou mít okamžitě na lopatě. První běh jsem opět prošustrovala já s -0,08 s, ale posun o kousek dál pomohl, takže pak už jen OKy. Aneta získala větší jistotu na startu – parádní startíky 0,07 apod.. Ve druhém běhu jsme je dali, ve třetím bohužel Jeromek vyběhl z dráhy, ale vedle také svítila světla – stihli jsme opravit rychleji. Čtvrtý rozběh se střídačkami 0,13 a 3x OK byl excelentní, do toho Bailinka opět vylepšila osobáček na 4,76 s, leč Aleáci se do toho opřeli a ani Bailinky osobáček a naše OKy nestačily. Poslední jsme projeli nejen časově, ale dvě velké střídačky a já to ještě zpečetila chybou – šla jsem na krev, už bylo prakticky dokonáno. Alea nás sice vyřadila, ale sama Sabina chválila napínavý běh. Vážně to někde byla těsnota a myslím, že se za naše výkony v 1. divizi rozhodně stydět nemusíme, ostudu jsme si neuřízli. Za mě a snad i celý tým spokojenost, ač jsme skončili až na 5. místě. 

ZÁVĚR
Spousta lidí chybu dělá, že na borderky nejezdí – jsou to jedny z našich nejoblíbenějších závodů a většinou se nám tu daří. Tentokrát to nebylo tak slavné, ale jak říkám výše – spokojenost (kdo by se taky styděl za 26 OKů za turnaj a ještě vylepšení osobáčku). Umístění jsme si přivezli – sice ze soutěží, ale to nevadí a ještě máme stupně vítězů veteránků – našim páprdům moc gratulujeme. Skvělý cvičák, zázemí, bezva parta lidí, skvělé soutěže, báječné venčení (Bailinka zmákla navštívit i golfové hřiště) a parádní ceny (obzvlášť pardálí půlitry a pardálí nosič piv nemá chybu). Že byla dráha špatně vyměřená, se může stát, i když je to rarita. Myslím, že kdyby závody měl pořádat náš tým, událo by se možní i něco ještě horšího. Vždyť zrovna nedávno nám pánové přitloukli box obráceně – to by pejskové koukali, kdyby přiběhli a pro míček museli z druhé strany. Jinak po všech stránkách všechno šlapalo jak mělo, dokonce rychleji než obvykle. Moc tedy děkujeme nejen pořadatelům, ale i pomocníkům a také Máje se Zuzkou za doplnění našeho týmu. Třeba se zase někdy setkáme na dráze. No a Runneři mají pro příště našlápnuto na týmový rekord (že by na Evropě?), tak nás nezapomeňte sledovat (o Bailince ani nemluvím, příště dáme 4,73 s a do Budějek bysme to mohly stáhnout na 4,69 s – asi se půjdu najíst, blábolím z hladu). Videa z běhů se tentokrát nedočkáte, zato máme exkluzivní reportáž ze sobotních miniher a také jsme se pochlapili s fotečkami převážně finálových běhů – ať se líbí! No a za další fotky moc děkujeme především Denise Marcinové, jejíž album tu též sdílíme pro pobavení (Branďulčiny bubáky na Bowie nejsou moc vidět, ale můžu Vám říct, že je stále vylepšuje…).