4. KLUBOVÁ VÝSTAVA JRT A PRT

Nastal dlouho očekávaný okamžik a hvězda naše jasná (Bailinka) má za sebou první úspěšnou výstavu. Musím říct, že vzhledem k tomu, jaké to je pometlo, jsem měla z výstavy hodně velké obavy, a proto jsem nenechala nic náhodě a objednala si výstavní kurzy u kamarádky Lízy Švejdové, kde jsme se specializovaly především na měření a stavění na stůl. Lízy přístup se mi moc líbil – vše pozitivní motivací. Hned na první hodině byly odhaleny nedostatky v podobě odměňování jen z pravé ruky, „vyzobávání“ dobrůtky z ruky, postoj prakticky žádný. Měly jsme tedy na čem pracovat a po třech lekcích jsme se i s páníčkem a sevřeným žaludkem vypravili na její první výstavu.

Hned po příjezdu na Konopiště se o mě pokoušely infarktové stavy – Bailinka byla ze všech flekatých jackoušů i PRŤousků úplně vedle, na vodítku tahala jak hovádko (to se jinak fakt nedá nezvat), absolutně neviděla, neslyšela. Prostě mazec. Před zahájením výstavy jsem měla možnost vyzkoušet si s ní chůzi v kruhu – čiré zoufalství, zajímala se o všechno okolo, jen ne o paničku, zkusily jsme si i postavení na obávaný stůl. Na stole moc mile překvapila, zřejmě se zúročilo naše snažení, kdy jsem ji všude, kam jsem přišla, stavěla na stůl, při procházkách na zídky apod.

Naštěstí jsme tu měli hromadu kamarádů a známých, takže jsem neměla moc času stresovat, i když známé šimrání v břichu samozřejmě bylo, do toho se mi na druhém konci vodítka zmítalo cosi šíleného. Potkali jsme tu i Bailinčiny nevlastní brášky z taťkovy strany (ChS Presto Certamente) – velcí fešáci, hned mi padli do oka. Jak se blížila hodina H, měla jsem čím dál větší pocit, že jsem na úplně špatné výstavě a měla bych raději přejet na nějakou výstavu „tažných zařízení“ – Bailinka neúnavně tahala dál, zatímco chudák Branduška byla zavřena v klícce.

Než jsme vyrazili do výstavního kruhu, zajásala jsem, že jsme ve třídě samotné – tedy snad v kruhu nebude Bailinku nic rozptylovat a mohla by se slušně předvést. Omyl, jen jsem vlezla do kruhu, proletěl kolem motýl, rychlý chvat psovoda vrátil naší lovkyni do výstavní chůze, která docela ušla. Pak si ji paní rozhodčí nechala postavit na stůl – jen jsem malou vysadila, už jí prohlížela zuby. V tu chvíli u mne vypukla vnitřní panika. Zoubky jsem ji naučila prohlížet, až když v klidu stojí. Nicméně to ustála. Ve chvíli, kdy paní rozhodčí vytáhla míru, podlomily se mi kolena – Bailince též, takže jí bylo naměřeno pouhých 31,5 cm (o postoji se v tu chvíli opravdu mluvit nedalo). Pak už nás čekala jen chůze od rozhodčí k rozhodčí (samozřejmě jsme chodily úplně obráceně než Líza doporučovala). Pak už jen postavit do výstavního postoje a čekat na posudek. Hned při úvodních slovech jsem málem začala radostí jásat:

„Velmi nadějná. Poměrově hotová fena, výborné síly kostry a rámce, rovný hřbet, zatím nehotové postavení končetin, výborná kvalita srsti.“

Pak nám paní rozhodčí pogratulovala s tím, že jsme sice samy ve třídě, tudíž automaticky vítězi  celé třídy dorostu, ale že Bailinka je opravdu moc povedená fenka. No, že je „povedená“ to už víme dávno, ale že je povedená i pro paní rozhodčí, to fakt zahřálo u srdíčka, obzvlášť od paní rozhodčí Tiché, které si moc vážím a na jejíž názor hodně dám. Byla jsem z toho tak v euforii, že jsem málem nenašla stupínek č. 1, zapomněla se málem vyfotit a z kruhu jsem odcházela s polovinou věcí, takže mě pak chudáci organizátoři museli nahánět po všech čertech.

Jen jsme vylezly z kruhu, Bailinka se zase proměnila z poslušné, vychované slečny v šílenou čertici. Cestou nás ale potkala poradkyně chovu Kačka Rovenská, jestli by Bailinka mohla zapózovat na foto pro sponzory, jakožto vítěz třídy. Malou divošku se tedy ještě podařilo na chvilku zkrotit – vydržela pózovat, a to dokonce nadvakrát pro profi fotografy (nejvtipnější byla Míša Hylmarová, která se mě ptala jakým způsobem, že sem dokázala, aby Bailásek vydržel chvilku sedět v odložení – prý jestli stačil Rohypnol).

Protože bylo konečně všechno za námi, vyrazili jsme s holčičky trochu osvěžit do potůčku a pak na procházku. Obě holčičky byly během chvilky zprasené až za ušima – to by v kruhu koukali na naše krasavy a divošky. Jak šílené se rvaly o lítací talíř (ten mám pocit, že je nesmrtelný), všechny klacíčky v okolí sesbíraly, myšky vyhrabávaly, Bailinka si udělala malý lovecký výletík. Páníček se zdál dost nervózní – čekala ho doma hromada práce a na jiné teriérky než ty naše není zrovna dvakrát zvědavý, takže jsem se pak už raději nekochala ostatními výstavními PRTíky (a že bych tam vydržela do konce) a mazali jsme všichni domů. Doma holčičky padly za vlast.

Byla to báječná akce. Děkujeme tímto organizátorům (KCHT a Kačce Rovenské) za skvěle připravenou výstavu, všem kamarádům a známým, co nás přišli podpořit – hlavně Verče od vnoučka Beeby a především Líze, které budu asi na věky obrovskou dlužnicí za skvělou přípravu na výstavu.
 

 
Na závěr pro pobavení domácí focení naší celebrity a její veselé, usměvavé i znuděné ksichtíky aneb tisíce tváří naší malé teriéky-šampionky (doporučuji projet rychle za sebou):
 

 
Krásné fotky od Veroniky Beebové (díky):