JAK JSME HLÍDALY BLAŽENKU Sobota 02. července, 2016

Blaženku, nejoblíbenější kamarádku holčiček, jsme vyfasovaly jen na jednu noc – i tak si to ale holky pořádně užily. 😀

Někdy ve středu odpoledne mi volala Lucka s velikánskou prosbou – vybouchlo jí hlídání pro Blaženku během její dovolené, a to hned 2x. Měla hlídat maminka, jenže na pátek jí zrovna vyšla služba v práci, domluvila si tedy hlídání u Blanky, jenže té do toho vlezla nějaká akce. Protože na dovču máme odjíždět až v neděli a jednalo se jen o jednu noc, kývla jsem. Sama jsem byla hrozně zvědavá, jak to bude probíhat, protože Bailinka doma žádného třetího pejska moc nesnese – ne, že by návštěvníkovi ubližovala, ale pekelně trpí buď pod stolem (obložená míčky) anebo sedí u domovních dveří, jako že odchází z domova a už s námi nechce mít nikdy nic společného. 😀

Blažouta mi Lucky maminka přivezla v pátek po šesté hodině. Hned jsem šla holky vyvenčit – Bailinka ještě netušila, že Bláža u nás bude nocovat, takže měla hroznou radost, že ji vidí. Když jsme přišly domů, čekala jsem kdy to přijde a ono nic, tedy skoro nic. Blažout okamžitě prolustrovala celý byt, jestli náhodou někde nejsou nějaké dobrůtky – hahaha, neměla šanci, protože na takovéhle týpky já jsem zvyklá (díky Brandy), jen jsem některé věci přemístila o kousek výš. Kámen úrazu byl ovšem Bláži ocásek – s tím jsem nepočítala, takže během chviličky jsem likvidovala všechno ze stolu, co je ve výšce jejího ocásku. Když pochopila, že v téhle domácnosti nic k snědku neobjeví, chopila se hraček – konečně přišla Bailinky chvilka. Všechno, co Blaženka vzala do huby, jí bylo téměř okamžitě zabaveno a pečlivě střeženo. Dokonce si střežila i Brandušku – když si s ní chtěla Bláža začít hrát, přilítla a začala si s Brandy hrát sama. Naštěstí Branduška není takový sobeček jako dcerka, takže pak sama vymýšlela, s čím si hrát a dokonce se jí do hry podařilo zapojit i Bailinku. Byla jsem hrozně ráda. Došlo ale jen na přetahování a honičky – míčky byly stále pečlivě uschovány. Hrátky breberky pořádně vysílily, měly jsme doma pekelné vedro, takže pak to chuděry ufuněné rozdýchávaly asi hodinu.

Vím, že Blaženka je podobná stresule jako Brandy. Ještě před setměním jsem se tedy s nimi vydala na venčení. Bailinka byla ze všeho nějaká zmatená, většinou čurdí hned před domem, tentokrát ne. Blaženka zase není zvyklá čurdit na chodníku a navíc se pořád rozhlížela, odkud se vynoří panička. První se tedy, k mému překvapení, vyvenčila Brandy. Ty dvě můry až na Míráku. Ten jsem obešla snad 10x, jestli náhodou nepřijde i bobek, jenže to už se začínalo stmívat a Bláža i Brandy značně znervózněly z očekávaných ohňostrojů. Mazaly jsme tedy domů. Doma byly zlaté. Moje dámičky nasáčkované u paničky na sedačce, Blaženku jsem chtěla také nalákat na sedačku, dokonce jsem jí tam dala i její spacáček, ale neuspěla jsem. Nejlíp se jí leželo v nejužším místě – mně pod nohami mezi sedačkou a stolkem. 😀

Když jsme šly spát, opět jsem ji lákala do postele, ať si užije, když je bez paničky a může do postele. Vůbec k nám nechtěla. Nevím, jestli se bála kvůli holčičkám nebo jí bylo vedro, takže ji postel nelákala, ale položila si hlavu akorát na postel a jen smutně koukala. Na dobrou noc dáváme dobrůtky (na zoubky), až pro dobrotu si tedy rychle vyskočila a pak zase fofrem pryč. Dala jsem jí tedy pelíšek k posteli, kde sebou plácla a spinkala celou dobu dole (čekala jsem, jestli se v noci nepřemístí a ne). Ráno už od 6 hodin trochu prudila a čekala na moje pohnutí, jakože se půjdeme venčit. Takhle je naučená z domova, že ji ráno panička rychle vyvenčí v pyžamu a pak zase zalezou. Tady neměla šanci ukecat tři mrtvoly. Kolem sedmé ráno volala Lucky maminka, že vyráží z práce a Blážu si může vyzvednout. Rychle jsem se tedy zcivilizovala a vyběhly jsme akorát, když maminka přijela – to bylo velké vítání. Paní Bubníkovou přivítala i Bailinka svým hysterickým ňafáním, ale ta se té mé příšerky naštěstí nezalekla.

Já pak vyvenčila moje holčičky – Bailinka má nějaké střevní potíže, doufám, že tedy Bláža bude v pohodě a nechytla od ní nic – poslední hlášení mám, že zatím OK, zatímco my opět skončily na veterině a zřejmě o den posouváme odjezd na agility tábor. Držte nám palce. Jo a co jsme udělaly po vyvenčení – zalezly do pelíšku a pořádně se dospaly. 😀