O POHÁR PPP

Poprvé v životě jsem čekala, až začne přejímka – ne proto, že bych byla takové ranní ptáče, ale protože se přejímka zpozdila. 😀 V klidu jsem si tedy mohla vše připravit – azyl nalezen u tety Květy (děkuji). Zanedlouho jsme šly na to:

Jumping
Už při prohlídce jsem tušila, že tentokrát to nebude náš šálek kávy – původně jsem byla nervózní ze slalomu (přímý náběh – s tím bojujeme), ale Květa s Markétou mě dost vyvedly z míry. Tentokrát mě totiž hlídaly, jak si projdu parkur, a měly pocit, že se disknu na devítce, protože Bailinku po devítce nedostanu do tunelu, ale diskneme se na skočce za ní. Start byla takový, že jsem malinkato uvažovala, jestli zvířátko nevrátit – nebyl úplně předčasný, ale na hraně… Kupodivu mě to moc nerozhodilo a plynule jsme pokračovaly – slalom Bailinka krásně naběhla, ufff a pak nás čekala zapeklitá sekvence, kterou jsme též zmákly a…. diskly jsme se na devítce 😀 Diskly jsme se ovšem úplně jinak, než nám sudičky předpověděly – v běhu jsem se ocitla o kousek dál, než jsem předpokládala, Bailinku jsem vlastně poslala zezadu. Musela jsem se smát. Pak nás čekal tunel, kdy ho obíhám zezadu – s touhle vychytávkou rozhodčích taky občas bojujeme a bojovaly jsme i tentokrát. Bailinka vyběhla a když mě neviděla, profičela tunelem zpátky, pak, myslím, ještě jednou zpátky za mnou, když mě zaregistrovala. Zbytek parkuru jsme už dokončily bez větších obtíží (jen závěr jsem si blbě uzpůsobila v rámci běhu, takže jsme se málem potřetí diskly, ale uřvala jsem to).

SA2
Bailinka mi i s úrokama vrátila jumpingové nevrácení na start – odstartovala předčasně. Tentokrát tu nebylo nic ke zkoumání, okamžitě jsem ji vrátila na start. Napodruhé jsme odstartovaly bez problémů a parkurem pokračovaly plynule a rychle. Rozhodila nás až závěrečná rovinka – nebýt disklá, asi bych po výběhu z tunelu Bailince víc pomohla na zeď, ale vzhledem k diskvalifikaci, jsem mastila rychle ke kladině, takže bobek zeď vyhla. Nevadí. Kolem kladiny jsem se snažila sesbírat poslední síly a podlenaší „oblíbené“ hlášky „když nemůžeš, ještě třikrát můžeš“ jsem se pokusila přidat, moc to nepomohlo, sotva jsem na konec kladiny doklopýtala. Aspoň jsem odměnila zóničku a hurá do cíle.

Agility
Musím říct, že z prohlídky jsem odcházela dost frustrovaná. Parkur mi přišel šílený, samé okolo, litovala jsem, že jsem se nesbalila a nejela domů. Víc závodníků bylo nespokojených, ale já se nedala a ve chvíli, kdy jsem se rozeběhla, zjistila jsem, že to zas tak strašné není a ta okolo celkem hezky navazují, takže se nemusí pejsek nikde moc lámat. Hned dvojka se šla okolo – chtěla jsem jít na přivolání. Když jsem s konečně naštelovala a odstartovala Bailinku, okamžitě jsem se začala otáčet, což byl kámen úrazu – Bailince jsem tělem místo skoček za mnou ukázala vzdálený tunel, do kterého zasvištěla jak fretka. Dost mě to zaskočilo, ale když jsem pak koukala na postavení překážek, bylo jasné, že jsem se moc brzy začala otáčet. Dostaly jsme se za půlku parkuru, kde jsem se trochu motala a pletla pořadí už při prohlídce (i pan rozhodčí přiznal, že v tomto místě má trochu zmatek… :-D), co myslíte – zbloudila jsem, úplně jsem zapomněla dráhu, tak jsme to vzaly raději rovnou do altánku.

Musím říct, že oldřichovské parkury mi od Petra sedly daleko víc (nicméně i tam jsme se 3x diskly :D), jumping nám vůbec nesedl, zkouška byla moc hezká a agility při prohlídce hrůzostrašné, v běhu lepší. Naše partička byla tentokrát trochu chudší – jen já, Květa a Markéta. Markétě moc gratuluji k úspěchu ve zkoušce. Květě díky za azyl a díky za natáčení, jen se tedy po jejím zpruzení z celých závodů (kromě parkurů, které jí vůbec nesedly, se objevovaly občas nějaké chybičky pořadatelů – mně přišly spíš k smíchu, Květě na náladě nepřidaly) ani nějak neodvažuji zeptat, jestli ta videa s Markétou někdy uvidíme… :o( Čert vem ale videa, chyb jsem si vědoma a rozhodně vím, že s bobinkou budeme muset zapracovat na startech. Už totiž nepomáhá ani start z lehu – na startu je z ní ležící uvřeštěná bestijka, která se ani neštítí předčasného startu. 😀 Ze závodů jsem se dostala ke třem krásným fotkám, za které moc děkuji Markétě Zíkové (všechny její fotky zde) a Michaele Táflové (její fotky najdete zde). Taky moc díky za pokec Dejně – hezky jsme si popovídaly o těch našich příbuzných zlatíčkách a štěňátkách a také Míle – to byl pro změnu flyballový pokec. No a nezbývá než doufat, že příště se nám bude dařit o něco lépe.

PS: a pokud se náhodou někdy dostanu k natočeným videím, budou sem doplněna. 😉