KAVČÁKY, DIVOKÁ ŠÁRKA A TRESTANCI

 
KAVČÁKY S ARCHIEM

Víkendové plány nám trochu zamotalo počasí – původně mělo být celou sobotu ošklivo a neděli nádherně. Plánovaný volejbálek a večerní grilovačku jsme tedy zrušili a pak narychlo domlouvali sobotní setkání s Archounkem – pro minulý velký úspěch na Kavčákách. Branduška už má drápek zacelený, takže s Bailou i Archiem řádila o sto šest. Převážně se bojovalo o míček, který měl velikánský úspěch i u cizích pejsků, ale ti naši drahouškové ho jen tak nedali. Bailinka se občas pokoušela zavěsit na krk i Archiemu, ale ten se na ni moc hezky obořil (ode mě si získal pochvalu), takže pak přesedlala na trápení maminky. Ta ale šťastná, že může zase běhat, si tentokrát taky nenechala nic líbit, a tak se musela spokojit jen s běháním za ostatními a kradením míčku Archiemu. Kromě toho si pejskové našli i pořádnou kládu – gentleman Archie nechával většinou holčičky vyhrát, a tak si Bailinka klacek donesla až do místního občerstvení, kam jsme se po dostatečném unavení teriérků vydali. I tady byla ale hromada pejsků. Archie tu měl své nevěsty z minulého týdne, tak s nimi občas odbíhal dělat nějaké nekalosti. Bailinka, mrška malá, schovaná pod paničky lavicí držkovala na ostatní pejsky, tak si ji pak vzali pěkně do parády a pořádně pováleli. Když se směrem k jejímu trápení vydala Branduška, trochu ve mně hrklo, že ji jde bránit proti ostatním, ale kdepak – přidala se a já se zalíbením koukala, jak je naše zlatíčko maličké mordované (samozřejmě decentně, ublížit bych jí nenechala).
 
 
 

DIVOKÁ ŠÁRKA – HRY S KLECÍ A SETKÁNÍ S NEDBÁLKOVIC SLEČNAMI

V neděli mě nalákala Zuzka Nedbálková na Hry s klecí ke Kačce Lerlové. Původně jsme zamýšlely, že si pak dáme pořádnou procházku po Divoké Šárce, ale zima byla pořádná, tráva ještě mokrá a chudák malá Kerrynka (3měsíční štěňátko špice) tedy bylo promočené na kost, takže z procházky moc nebylo. No a samotné cvičení – klícku máme naučenou. Bailince vždycky chvilku trvá než přepne na program vnímání, ale rychle pochopila, oč tu kráčí (i když se nejednalo o klec, ale látkovou přepravku) a nakonec to dopadlo tak, že jsem musela přepravku zavírat, protože tam mladá pořád hujeřila. S přivoláním byla úžasná, dokonce jakoby věděla, že nás kontroluje odborník na výcvik vzatý, krásně předsedala. Moc mile mě překvapila u cviku It’s your choice – doteď jsme používali „nesmíš“ nebo „fuj“ a musím přiznat, že jsem byla překvapená, jak rychle Bailinka i bez povelu pochopila, že fakt nesmí. To s maminou to při domácím pokusu dopadlo daleko hůř -pořád žďuchá do ruky tlamičkou nebo aspoň pacinkami. Budeme muset zapracovat na chytání za obojek. Prostě poslouchala jako hodinky a já byla náležitě pyšná na tu naši malou opičku. Program vnímání bývá ovšem zapnutý jen po dobu výcviku. Ve chvíli opuštění výcvikové brány neviděla, neslyšela, ale držkovala tak jak to umí jen ona. Malá Kerrynka se ale naším pometlem nenechala nijak zastrašit a řádila společně s ní. Je moc roztomilá – takové malé medvídě. Doufám, že se s holkami budeme vídat pravidelně.
 
 
 

TRESTANCI
V minulém článečku jsem po Bailinčině demolici VP dala slib, že od této chvíle bude doma o samotě jen v kleci. Hry s klecí už doma trénujeme a má ji ráda. Ve čtvrtek jsem jí tedy po krátké návštěvě v práci přichystala doma nový bejvák – luxusní 1+kk se sociálním zařízením. Její první pobyt o úplné samotě (Brandy jsem si vzala do práce, protože jsem se obávala hrozných scének a nechtěla jsem, aby ji malá stresovala) trval necelé 2 hodiny. Během těch dvou hodin byli průběžně vysíláni sousedé, aby poslouchali za dveřmi, ve světlíku apod. Hlášení vypadala báječně – byl u nás klid. Když jsem domů dorazila plíživým krokem, byla jsem mile překvapená. Bailinka byla vzorná, odpočívala a vypadala naprosto spokojeně. Vítání bylo sice veliké, ale během chviličky zase zahučela dovnitř. Druhý den jsem se tedy odvážila zanechat trestance i s Branduškou, tentokrát jsem nezapomněla nastavit foťák na video. Napodruhé se jednalo o cca 3 hodky. Holky po příchodu domů vypadaly naprosto v pohodě – zvědavá jsem spustila video… Záznam jen půlhodinový – Bailinka vzorňák, ale překvapila mě Brandy, která ji po nějakém čase začala provokovat ke hře. Byla jsem moc ráda, že to princezničky tak dobře zvládly. V sobotu večer jsme s páníčkem opět mazali do nemocnice za Šebulínem, tak si holčičky daly další 3hodinové kolo. Tentokrát jsem valila oči. Bailinka byla opět za jedinečná a jedinečná byla i Brandy. Doma si nedovolila NIKDY vyskočit na stůl jako Baila nebo ukrást něco ze stolu. No a najednou, kdyby nebylo videa, nic bych nepoznala, si vyskočila nahoru na klec, a to hned 2x – nahoře na kleci bývají dobrůtky – naštěstí tam nic nebylo. Musím přiznat, že jsem se výborně bavila a moc mě mrzí, že video není delší. Nejúžasnější je jak na sebe holky koukají a občas si něco špitají. Pro velký úspěch budu videa dál nahrávat, jsem zvědavá co Brandy, možná i Baila, vymyslí příště.