ARCHIE U NÁS Úterý 30. listopadu, 2010

Páníčkové našeho Archounka dostali příležitost vyrazit na skoro celý měsíc na Nový Zéland. Na druhý pokus nakonec odjeli a my měli tu čest starat se o našeho Archounka celý listopad.

Všechno to začalo předáním Archieho u mne v práci, předával mi ho páníček a i ten měl slzy na krajíčku. Archounek, nic netušíc se mno spokojeně odkráčel a až u výtahu si uvědomil, že je něco jinak. Ale celou tu dobu byl moc statečný, ani jednou nezaplakal, ale přece jen se občas sápal na paní, které mu připomínaly paničku. Kromě výbavičky jsem k Archiemu nafasovala i česko-slovenský slovník povelů pro něho. Byla to pro mě fuška, ale zvládla jsem to. Absolvoval s námi hned několik agility závodů i tréninků a měl tak možnost poznat spoustu psích kamarádů, několikrát navštívil kámošku Jessinku u koreláka Bubčíka a podnikli jsme i pár výletů. Já bohužel natočila spoustu videí na mobil, ale ta se mi nedaří zpracovat, takže ve videu najdete jen malinký výčet toho, co všechno se u nás dělo.

Zpočátku jsme si museli trochu upřesnit některá pravidla, ale netrvalo dlouho a Archie najel na náš režim (tedy žádné běhání po stole, očůrávání apod.). Asi byl dost překvapený z našich nočních venčení, ale ani s tím problém nebyl. Brandy byla moc spokojená – konečně měla doma nějakého parťáka. Páníčky jsme informovali o dění u nás pravidelnými SMSkami. Čas neúprosně letěl a blížil se návrat páníčků, my jsme si na dalšího pejska doma zvykli tak, že se nám ho nechtělo ani moc vracet, ale tušili jsme, by tahle varianta asi neprošla.

Rozhodli jsme se páníčky překvapit hned na letišti, domluvili jsme se s Peťky bratrem, který je měl původně vyzvedávat, že je na letišti překvapíme my s Archounkem. Když letadlo přistálo, uvázali jsme milého Archieho hned proti výlezu ze zavazadlového prostoru a čekali jsme. Dali si tedy pořádně na část, Archie chudák nevěřil vlastním očím, cože jsme mu to provedli, ale zanedlouho pochopil. Jakmile vyšli páníčkové, hned jim padl do oka přivázáný Archie a vrhli se na něho. Chvilku mu trvalo než se vzpamatoval, ale nakonec oba páníčky přivítal jak se patří, a to pořádnými pusinkami. Myslím, že oba měli docela na krajíčku. Domů jsme odvezli už kompletní rodinku – Archounek byl trochu zmatený – nevěděl s kým má jít, ale nakonec se vydal správným směrem k domovu.

Byl to moc fajn měsíc strávený s naším Archiem – Brandušce pak bylo trochu smutno, ale však i ona se dočká a tak za dva roky jí domů přibyde parťačka. Prozatím si musí vystačit s páníčky.