ARCHIE MISTR ČR V COURSINGU 2013

Moc mě mrzelo, že jsem letos opět prošvihla přihlašování, tak jsme do Kralup s holčičkami vyrazily aspoň podpořit našeho Archounka. Protože mi během týdne nějací šmejdi vytloukli auto, musela jsem nastartovat svoji starou Fabku (ještěže jsem ji ještě neudala) a vyrazilo se. Brandy okamžitě věděla, že jsme v Kralupech a na louce bude střapeček, takže celou cestu od auta odklopýtala po dvou. Bailinka se opět proměnila v tažné zařízení, a to ještě nevěděla, cože se to tu děje (mamka dělala tajnosti). Jakmile Baibulína uviděla hýbající se střapeček, rozsvítila se jí očička a proměnila se v divokou bestii. Peťka se smála, jak nás z dálky viděla přicházet – musel to být opravdu komický pohled. Archounek zrovna odpočíval v boudičce a sbíral síly na druhý běh. Já mezitím uklidila holčičky do klícky (vzhledem k tomu, že velkou mám v servisu i s autíčkem, musely se holky trochu mačkat) a šlo se fandit (a fotit). Archounek byl na střapeček dostatečně nabuzený (příště si vezmu špunty do uší), takže vystřelil jak raketa a bez zaváhání pronásledoval střapeček až do cíle i se vzorným zákusem. Radost pohledět.

 
Po odběhu jsme se všichni vypravili na procházku a k vodě – samozřejmě se všichni tři museli vykoupat, a to nebylo bůhví jaké teplo. Nevím čím to bylo, ale vždycky mi Archie připadal jako hrozný pošuk a hyperaktivní pejsek – tentokrát ne. Možná byl unavený z běhů anebo vedle Bailinky nepůsobí tak hyperaktivně…. Archie se na přetahování s klacíčky tvářil skoro nesměle a musely jsme ho s Peťkou povzbuzovat, aby holky pořádně prohnal. Nakonec se všichni vyběhali dostatečně. Na vyhlašování výsledků jsme si museli hodně dlouho počkat, ale stálo to za to (borec Archie zatím oslňoval nohaté ridgebačky). Poprvé se běhy vyhlašovaly podle nového řádu – tedy nejdříve nejpočetnější plemena a pak po skupinách FCI. Nebyl by to náš Archie, aby skupinu III. Teriéři nevyhrál s krásnými 358 bodíky. Radost měl obrovskou a já s paničkou jsme se dmuly pýchou. Granulky, které náš malý mistr vyhrál, poputují do nějakého útulku – díky, Peťko. Před odjezdem jsem pejsky nechali ještě pořádně vyběhat – vyběhání probíhá u nás tak, že Bailinka visí Brandušce na obojku nebo postroji (sviňuška malá) a Archie si čmuchal na loučce.

 
Když už jsme u toho chlubení, tak na Archieho musím prásknout, že stupně vítězů pro něho nejsou žádnou novinkou. V poslední době, kdy jsem měla trochu jiné starosti a neevidovala úspěchy našich děťátek, Archie zabodoval hned v několika psích sportech.
 
1. Zvítězil na neoficiálních klubových závodech OSA Dingo v kategorii A0. Více zde:

 
2. Umístil se na krásném 3. místě ve WaterDogs, kategorie potápění. Více na jeho stránkách zde:

 
Jeho největší fanynkou kromě páníčků je i malá Vivien – sestřička dvounohá, se kterou si moc rozumí a díky níž přichází ke spoustě výhodám a naopak i ona přichází ke spoustě výhodám (nejen, co se krmení maličké týče, ale například i u lékaře nebo veterináře mívají jeden nebo druhý téměř vždy přednost). Maličká nechybí skoro u žádných Archounkových aktivit a úspěchů. Jednou ji to Archie určitě vrátí a bude též fandit o sto šest.

 
No a v neposlední řadě musíme zmínit, že Archie celkem pravidelně navštěvuje svoji mladší, nevlastní sestřičku Bugattku v Liptovském Mikuláši. Peťka odsud pochází a při každé návštěvě na Liptově se nezapomenou zastavit na místním cvičáku a za Bugattkou. Bugattka je prý také pořádné éro a například už válí slalom jako profík. Děkujeme tedy Archounkům za zprávy z první ruky. Více z agilitění na Liptově najdete zde:

 
Archounkovi tedy gratulujeme k úspěchům a doufám, že se co nevidět budeme moct připojit a navštívíme společně naši malou/velkou Bugattku v Liptovském Mikuláši.