TŘI ČUNÍCI (BRANDY, ARCHIE, ANGIE) V DIVOKÉ ŠÁRCE

Od chvíle, kdy jsme tyhle tři draky vypustily z aut, tak celá Divoká Šárka patřila jen a jen jim. Flekaté komando vymetlo nejen kdejaké roští, louži, potok, ale i pořádnou bažinu, takže se náš výlet nesl v duchu této písničky od Jarka Nohavicy:

V řadě za sebou, tři čuníci jdou,
ťápají si v blátě cestou necestou.
Kufry nemají, cestu neznají,
vyšli prostě do světa a vesele si zpívají

Auta jezdí tam a náklaďáky sem.
Tři čuníci jdou jdou rovnou za nosem.
Žito chroupají, ušima bimbají.
Vyšli prostě do světa a vesele si zpívají.

Levá pravá teď, přední zadní už,
tři čuníci jdou, jdou, jako jeden muž.
Lidé zírají, důvod neznají,
proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají.

Když kopýtka pálí, když jim dojde dech,
sednou ku studánce na vysoký břeh,
ušima bimbají, kopýtka máchají.
Chvilinku si odpočinou a pak dál se vydají.

Když se spustí déšť, roztrhne se mrak,
k sobě přitisknou se čumák na čumák.
Blesky blýskají, kapky pleskají.
Oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají.

Za tu spoustu let co je světem svět,
přešli zeměkouli třikrát tam a zpět.
V řade za sebou, hele támhle jdou.
Pojďme s nima zaspívat si jejich píseň veselou…

Ui ui ui ui uíí, ui ui ui ui uííí…

Myslím, že až na pár malých detailů (kopýtka apod…) tahle písnička naprosto přesně popisuje náš pohyb po Divoké Šárce. Angulka byla dokonce tak nadšená, že překvapila i svoji paničku tím, že se několikrát cachtala v potůčku, a to prý vodu nemá ráda. Procházku jsme moc příjemně zakončili v naší oblíbené hospůdce, kde tři čuníci konečně na chvilku vytuhli.