VYPEČENÉ HOLČIČKY V PRÁCI, SADSKÉ A DOMA

BARNABÁŠ V PRÁCI
Už nějaký čas máme v práci nového kolegu Davida – páníček vnoučka Barnabáška z ChS Moravské štěstí. David občas bere Barnyho do práce, takže moje dámičky mají občas i pánskou návštěvu v pracovní době. Barnabáškova babička většinou takové rozptýlení vítá, ale dost záleží na tom, jak se zrovna vyspinkala. Když dorůžova, s vnoučkem si i pohraje, když vstává levou, tak jen sedí jak tydýt a čeká, jestli z jeho páníčka něco nevypadne k snědku. Tetička Bailinka ta pomalu ani nos z pod stolu nevystrčí, ale bedlivě číhá, jestli se synoveček náhodou nezmocňuje nějaké jeho hračky nebo se příliš nemá k její paničce. Pokud se náhodou Barnabášek přiblíží k jejímu útočišti, tváří se dooost nevrle. Ona totiž tahle tetka nesnese konkurenci a Barny je dost podobný poděs jako ona sama. Při poslední návštěvě se ovšem Davidovi povedl husarský kousek – na přetahovadlo se mu podařilo nalákat nejen Barnabáška, ale i Bailinku (ta měla jasný cíl – přetahovadlo zabavit a uklidit). Přiznávám, že jsem byla raději ve střehu, kdyby k něčemu došlo, ale zásahu páníčků nebylo vůbec potřeba. Ba naopak, z Barnyho se vyklubal velký gentleman – přetahovadlo sám dobrovolně pustil a dokonce se ho ani nepokusil uzmout zpět, když bylo Bailinkou uklizeno do pelíšku. 😀

 
VÝLET DO SADSKÉ
V týdnu jsme si s kolegyňkou i letos udělaly výlet za další sousedkou na chaloupku v Sadské. Paní Borovcová tu tradičně hlídala howíka Bufa i Kočku (tak se kočička opravdu jmenuje). Musely jsme se tedy předem ohlásit, že přijedeme (dřív jsme dělaly i přepadovky, Brandušku jsem házela za plot apod.). Od té doby, co ona má kočičku a já Bailinku, si tohle dovolit nemůžu. Buf nás přivítal jako správný hlídač – pořádným štěkotem. Byla jsem zvědavá, co na něho řekne Bailinka – velké, tmavé psy zrovna nevyhledává. Kupodivu byla v pohodě, tedy v pohodě úplně ne – chaloupka je totiž v lese, všude okolo miliony zvířátek, která dokonce chodí na zahradu na návštěvu. Branduška hned po příjezdu zaujala místo pod stolem, přímo pod talířem s chlebíčky. Z žebrání ji vytrhly až nějaké rány v dálce (zřejmě střelba, pak následoval i ohňostroj), takže když jsme opékaly buřtíky, nebyla si vůbec jistá, jestli má žebrat nebo radši stresovat. Bailinka se tedy dost nudila, dokonce se pokusila vyprovokovat ke hře i Bufa s míčkem v tlamičce, jenže Buf se rozhodl, že tohle telátko lakomé (asi tušil, že míček stejně nemá šanci dostat) raději uloví, takže když kolem něho metala ta svoje psychokolečka, štípnul ji do zadnice 😀 😀 😀 No a bylo po hře. Celou návštěvu jsem byla ve střehu, protože v plotě jsou sem tam pořádné díry a jak se něco v lese šustlo, Bailinka byla hned připravená k akci – neustále jsem se ji tedy snažila mít na očích. Vtipná návštěva to byla – tři hysterky – Brandy hysterická ze tmy a bouchání, Bailinka hysterická, že je uprostřed lesa na oploceném pozemku, no a já hysterická, že Bailinka objeví díry v plotě. To jsme teda partička… Naštěstí ale všechno dobře dopadlo (Branduška si dokonce dala i pusu s kočičkou, přiškrcenou Bailinku zatím málem šlehlo) a domů jsme se vrátily až někdy kolem jedné ráno (příští rok řídí Jíťa a já si budu moct snad dát pivečko).

 
MOJE MALÉ POMOCNICE – TŘÍDIČKA A SKARTAČKA V AKCI 😀 (dvě vtipná videa)
První video je moje malá asistentka. Vždy, když věším prádlo na pavlači, Bailinka mi asistuje. Tentokrát mi upadl kolíček a protože Bailinka je schopná mi dodat téměř cokoliv, zkusila jsem i podání kolíčku. Napoprvé to zvládla krásně, druhý pokus jsem natočila – ten jí tedy trochu trvá, protože zřejmě vybírala tu správnou barvu. Toť je činnost záslužná, na stará kolena se bude podávání čehokoliv hodit.

 
Druhé video už tak chvályhodné není. Cca tři měsíce mi některá z holčiček pomáhá přetřiďovat už roztříděný odpad… Došlo to tak daleko, že plastové koše (na ty stačilo jen skočit a všechno bylo venku) jsem nahradila kovovým košem s těžkým víkem. Ten je prozatím v bezpečí. Od výměny tříděných košů teď NĚKOHO náramně zajímá snadněji přístupný obyčejný koš, takže kdykoliv ho zapomenu uklidit do vedlejšího pokoje (kam holčičky o samotě nemají přístup), téměř zaručené bude celý vytahaný a věci z něho skončí rozškubané v pelíšku. Měla jsem svůj tip, ale přesto jsem nastražila skoro skrytou kameru, abych se přesvědčila, jestli to je opravdu Branduška a jestli jí ta druhá potvůrka pomáhá. Noooo, berušky byly o samotě cca půl hodiny – okamžitě po mém odchodu a zbaštění dobrůtky, kterou jim dávám do pelíšků, se Brandy vydala na loupežnou výpravu… Více ve videu (z půl hoďky sestříháno cca 3,5 min) – doporučuji sledovat i druhou „pomocnici“!!! Musím říct, že u videa jsem se pořádně nasmála a teď už je mi naprosto jasné, proč je Brandy tak strašně unavená, když přijdu domů – upozorňuji, že se zastavila až poslední cca 4 minuty před mým příchodem. Do té doby měla spoustu práce. Tak a teď schválně – kdo pozná, která z holčiček je Třídička a která je Skartačka? 😀

 
PS: Jsem zvědavá, jak dlouho bude odolávat nový koš na tříděný odpad, než objeví, že stačí šlápnout na určité místo. Věřím, že to ty dvě moje miluny, jednoho dne dají (v tu chvíli přestávám třídit odpad). Jo a občasný rachot, když není Brandy vidět, tak to zrovna stěhuje 15kilový barel s granulemi. 😀