HODOBÓŽOVÁ STROMOVKA

Na Boží hod jsme se domluvily s Luckou a Vláďou (aspoň malé FUNatické zastoupení) na venčení ve Stromovce. Do řízení se mi moc nechtělo, Stromovka není tak daleko, a tak se jelo tramvají, panička mohla aspoň trochu nasát (samozřejmě povánoční atmosféru především).

Trochu jsem se bála, že Brandušku nebude procházka moc zajímat, protože to je stará známá stresulína a den předtím jsme chytly venku hned několik ohňostrojů a byla z toho ještě celá roztřesená, a to s ní pak nebývá moc řeč. Jenže flyballoví kámoši to je jiná…. Lítala jako blázen, skoro jako Bailinka (ta petardové stresíky zatím neřeší a doufám, že ani řešit nezačne). Divošky se tedy rozeběhly po Stromovce společně s Bowie. Chvilku to vypadalo jako na Petříně, konkrétně v písničce Lucky Bílé Láska je láska, protože se odehrávalo přesně toto:  „Koukaj si z oka do oka, ochutnávaj si hlavy/My řveme smíchy ve křoví, to nás děsně baví.“ Bowie miluje Bailinku a každou chvíli jí ožužlává hlavičku, jenže se občas splete a ožužlá i Brandušku. Blaženka ta si bohužel takhle neužívala – ač je to naše největší flyballová kobylka, tak se hrozně moc bojí ohňostrojů a ten den nebyla vůbec v pohodě a půl procházky se hrůzou jen třásla. Jen jednou se nechala vyprovokovat ke hře a protože berušky nejsou žádné troškařky, nevzaly si na přetahování klacík, ale rovnou obří větev. Když jsme se zastavili na pivečko, kde si Lucka odskočila, tak s Blaženka třásla celým stolem, u kterého byla přivázaná. Po krátké občerstvovací pauzičce se pokračovalo dál. Brandy byla tak rozjetá, že vlítla i do vody a vykoupala se pěkně po Branďákovsku, takže i hlavu smočila. Není nad prosincovou koupel (Bowie se málem opičila po Brandy, ale naštěstí si to včas rozmyslela). Bailinka mě zase odrovnala zběsilým lovem – ano, opět ji popadly lovecké pudy, ale převeliké bylo její zklamání, když zjistila, že se vrhla za autíčkem na dálkové ovládání (já se z toho málem smíchy počůrala – kdybyste viděli ten její výraz, když to zjistila… kačeny, které jsme míjeli chvilku předtím, se mi před ní podařilo utajit).

Cestou zpět si Brandy s Blážou prohodily role. Nastal totiž čas, kdy Brandy začíná blbnout, zatímco Blaženka se hodila do pohody, protože jsme nabraly směr zpět, tedy k tramvaji, tedy pryč z tohoto pekla, kde může každou chvíli něco prásknout. Bowie ta se dál snažila ocicmávat hlavičky teriérstva a vyžrat nějaký vylitý guláš, Blaženka táhla k tramvaji, Baila lítala jak magor a Branduška se třásla jak osika – prostě parta hic! Páníčkové to moc nevylepšili další pivní zastávkou. Musím přiznat, že mi ten den dvě pivečka bohatě stačila.

Domů jsme tramvají dorazily až za tmy – obě holčičky pořádně znavené i ožužlané. Bylo to moc fajn zpestření mezi našimi vánočními nadílkami. Myslím, že si žádná z nás nemohla stěžovat. No a příště budeme mít snad hojnější účast (že, Kájo…).