Před dvěma lety Pickům zemřel báječný německý ovčák Arísek a teprve teď nastal správný čas pořídit si štěňátko nové. Lucka a holčičky nedokázaly odolat okatému Fidouškovi, kterého si před necelým týdnem přivezly domů. Nakonec je z pejska skoro nejvíc zbobkovaný taťka Jirka. S holčičkami jsme se tedy vypravily na jeho socializaci. Branduška, zkušená to matka 12 děťátek, se zpočátku moc nadšeně na prcka netvářila a raději se držela buřtíků na oheň, Bailinka zase byla překvapená, že prcek je skoro stejně velký jako ona. Nejdřív neměly moc šancí na seznamování se, protože holky Pickovic se vrhly na moje holčičky a chtěly po nich všelijaké triky a kousky, takže k pořádně socializaci došlo až později, kdy odešly holky spát. A to se začaly dít věci. Bailinka se mu snažila ukázat pár lumpárniček, co umí, pokusila se mu vyžrat večeři a občas to vypadalo, že by ho ráda i přes oheň naučila skákat. Myslím, že Fido se v téhle rodince rozhodně neztratí – je moc šikovný, bystrý a nezalekl se ani našeho malého poděsa. Branduška si návštěva trochu protrpěla, protože se každou chvíli ozýval ohňostroj – prckové si ho ani nevšimli. Kromě Fida jsem ten den konečně poznala i malého Richarda Háječka. Myra je také moje spolužačka ze střední a naposledy jsem ji viděla ještě s pupíkem, přitom Richardovi už je pomalu rok – narodil se 26.9.2012. Richard bez jediného zakňourání vydržel až do pozdních večerních hodin, nejvíc se mu líbily psí ocásky. Myslím, že by z něho mohl vyrůst pořádný chlapák a možná i pejskař.

 
Oběma klukům (dvounohému i čtyřnohému) a jejich rodinám přejeme šťastný a spokojený život.