LUKÁŠOVSKÝ DRAK 2012

Máme za sebou další neuvěřitelný flyballový turnaj. Problémy nastaly hned v sobotu, kdy jsme zjistili, že Sárinka nemá platnou licenci a máme tedy možnost buď běhat exhibičně i se Sárou anebo odběhat celý turnaj závodně, ale bez Sáry a všechny víkendové běhy tak odběhá Branduška. Většina The Rebels II. se shodla, že raději chtějí závodit a vložili svou důvěru do tlapek Branďáka. Lenka se Sárou tedy odjela zase domů a já se hrůzou třásla, jak si Brandy povede, protože střídání malých pejsků je nutnost, protože odběhat dva dny na turnaji je pro malého pejska velký záhul. Jenže moje milé Brandušátko nenechalo Rebelíky ve štychu a celý víkend běhala jak o život s krásnými časy v rozmezí 5,37 až 5,86 s.. Navíc odběhala celý turnaj bez jediné chybičky nebo zaváhání.

No a aby těch problémů nebylo málo, tak panička se tu také parádně předvedla – ve čtvrtek se mi totiž v oku rozpadla kontaktní čočka. Protože se mi to už párkrát stalo, ale čočka se pokaždé během noci vyplavila ven, nechala jsem to být a doufala, že se opět vyplaví. Bohužel se tak nestalo nejen během noci ze čtvrtka na pátek, ale ani z pátka na sobotu. V sobotu ráno jsem tedy zjistila, že mám oko brutálně nateklé, téměr na něj nevidím, no a co z něj teklo za sajrajt snad ani nebudu popisovat. Kupodivu se mi i s jedním okem povedlo pár OK střídaček na Blaženku a jakmile jsme měli odběhané dopoledne, mazali jsme s páníčkem do liberecké nemocnice. Moooc „příjemný“ pan doktor tahal kusy kontaktní čočky z oka. Největší neplechu mi udělal velký kus zapíchnutý ve horním spojivkovém vaku, takže ho tahal pinzetou. Zážitek tedy nic moc, ale rozhodně se mi pořádně ulevilo. Sestřička mě trochu vyděsila, když chtěla oko zavázat, ale naštěstí si to včas rozmysleli. Otok druhý den trochu splaskl, ale až do úterka jsem vypadala, že účinkuju v nějakém upířím hororu – Oko krví zalité.

V sobotu se běhal Round Robin a tady se Rebelíci moc nevyznamenali – do druhého dne jsme postupovali s pouhými 6 body z posledního místa s nejlepším časem 19,96 s. Všichni byli dost zklamaní a se smíchem jsme si říkali, že druhý den zaúčtočíme z posledního místa na medailové pozice, ale nikdo tomu ve skutečnosti moc nevěřil. S Brandy, Flipíkem a Robinem jsme po sobotních bězích vyrazili vykoupat pejsky do nedaleké jablonecké nádrže. Pejskové se tu pořádně vyřádili, zaplavčili. Přehrada byla upuštěná, a tak jsme tu mohli vidět neuvěřitelné množství kapříků – naštěstí je Brandy ignorovala. Po návratu do Lukášova jsme zkoukli smutný hokej proti slovenským hokejistům, napucli bříška (na objednávku Rebelů jsem totiž nakládala 28 kousků hermelínů) a vrhli se na taktiku nejen do příštího dne, ale i do budoucích závodů a tréninků. Naší novou trenérkou se stala Míša Nováková. Držíme jí pěsti a přejeme s námi Rebelíky pořádně pevné nervy.

Na neděli se všichni hezky do růžova vyspali a všichni naši pejskové začali v závodě Double Elimination podávat neuvěřitelné výkony. Bez jediné prohry jsme se dostali až do odpoledního finále, kde jsme se utkali s Kosatkami 2. Před finálovým během jsem si vůbec nebyla jistá jestli Brandy ještě bude mít sílu běžet, protože na procházce stávkovala, odmítala chodit a v tom vedru vypadala opravdu dost vyřízeně. Ale jen jsme přišly na dráhu, tak se okamžitě zmátořila, zabojovala, prostě běhala, stejně jako všichni ostatní, naprosto úžasně a The Rebels II.  tak stanuli na stupni nejvyšším. Po vyhlášení nás čekalo focení týmu i jednotlivců s pohárem. Radost byla veliká a u nás o to větší, že tentokrát jsme si pohár domů odvezly právě my, takže na naši skromnou pohárovou poličku, teď přibyl náš první flyballový pohár, který si myslím, že jsme dostaly fakt zaslouženě za Brandušky úžasný výkon a paničky oční handicap.

Stejně báječně jako my se převedli i The Rebels III., kteří taktéž vyhráli svoji divizi. The Rebels I. měli smolný den a vyřadil je běh se špatnými střídačkami. Příště jim přejeme víc štěstí – myslím, že na úspěchy nebudou dlouho čekat, protože jsou čím dál tím rychlejší a navíc jim do družstva přibyla „naše“ Chloe, nejrychlejší borderka (čas 3,85 s mluví za vše).

Tímto Rebelíkům děkuji nejen za pohár, ale i za jejich výkony, bez kterých by pohár nebyl. Stejně tak děkuji Petře Švábenské, nabíječce a také za úžasné fotky Kačce, Bořikovi a Radkovi.

FOTOGALERIE KAČKY SKALKOVÉ

FOTOGALERIE RADKA A LÍZY