Na flyballový turnaj je třeba se řádně připravit, takže pro nás turnaj začal o něco dříve. Když pomineme posílání přihlášek, za Jumpery jsem tentokrát posílala já a musím přiznat, že jsem kalkulačku málem zavařila, abych nahlásila jakž takž čas nám odpovídající, tak další byla příprava sýrových roládek – samozřejmě za pomoci vrchních ochutnávaček. Další přípravou bylo poskládat naše věci do auta tak, aby se nám tam vešla ještě Marta se Zarčou. To se nakonec povedlo na výbornou, takže jsem i zadním zrcátkem viděla dozadu. Nebyla jsem ale moc připravená hned na kolik zátarasů cestou k Martě, nakonec jsem ale zdárně dorazila s pár minutovým zpožděním. Poprvé v historii českého flyballu se jednalo o třídenní turnaj rozdělený do dvou skupin (obě naše družstva spadla do různých dní) a musím přiznat, že to byl perfektní nápad. Veliké štěstí bylo, že nám i počasí přálo, vše tedy parádně odsejpalo. O přestávce nebo po závodě jsme si udělali vždy příjemnou procházku (moje holčičky v pátek a sobotu vypouštěné na střídačku a v neděli už obě na volno, protože byly dostatečně unavené). Povedlo se i pár parádních foteček. Večer se oba večery posedělo v hospůdce, zapili jsme alespoň jednu radostnou událost, ale nebojte, vše ve vší počestnosti.
V pátek a sobotu závodil tým Jumperů s jediným snižovačem Branduškou (starťáci Zarča a Dasty, dále Blažena a naše nová posila Bowie – běhala perfektně bez jediné chybičky). Trochu jsem se bála, jestli to Brandy zvládne sama uběhat (přece jen je zase o rok starší a pár dní před turnajem se tvářila jako hrozná zpruzenina a ještě si vymyslela střevní potíže). Zírala jsem tedy jako blázen na její první časy v domnění, že se zapisovatelé přepsali. Branduška běhala v pátek (Speed Trial) s časy kolem 5,30 (jednou dokonce 5,20 – její rekord je 5,11 s!!!). Tím nám udělala trochu rotyku v nahlášeném čase (počítali jsme její běhy za cca 5,50) a hned v prvním běhu proti maďarským East Pole F.T. se nám podařil 19,70 s, jenže break byl 19,80 s. Musela jsem potom tedy držet Brandušku, abysme se znovu nebreakli (už jsem tohle jednou zažila a nemám z toho vůbec dobrý pocit). Proti Maďarům jsme si nakonec vyběhali čas 20,35 s. V dalších rozbězích (proti R.U.P.es, belgickému Brabo’s Thunderdogs 3 a Too X-treme) jsme to vylepšili na 20,14 (tehdy jsme měli velikou kliku – start 0,08, Bláža 0,42, Bowie 0,24 a já 0,16, dát tam OKy, měli bychom čistý čas 19,20. Do soboty jsme nastupovali z druhého místa. V sobotu nás hned po ránu čekal tým RUPes – máme takový pocit, že si střídačky museli taky trochu podržet. Naši pejskové už byli trochu unavení, takže v našem případě se žádné držení hafánků nekonalo a snažili jsme se jet na OKy. Příznivý stav 2:0 se ovšem zvrhl po jedné mega střídačce, pak se povedla jedna mínusová střídačka a v rozhodujícím běhu nás už nezachránili ani tři OKy, protože hafánci hrozně zpomalili. První prohra byla tedy na světě. Proti Dajaveře jsme běhali v klidu – oni se dost vychybovali, nemuseli jsme tedy na to moc tlačit a výhra 3:0 byla naše, stejně to dopadlo i proti týmu North Pole – opět 3:0. Zastavili nás až Belgičani, kdy se opět naše vedení 2:0 zvrhlo nakonec v druhou prohru 2:3 a tím naše do té doby úspěšné tažení divizí skončilo na 4. místě s nejlepším časem 19,89 s. Jak už jsem říkala, tak Brandy překvapila – i v sobotu si 2x zaběhla třicítkový čas – ona je úžasná ta moje šedivka šedivá, na stará kolena běhá líp než za mlada. No a já se celkem statečně poprala se střídačkami na Bowie, protože nemáme EJS, tak jsem si OK a držení trénovala vlastně až při samotných závodech. Poté, co jsem Brandušku nemusela držet, povedlo se mi 15 krásných OKů.
Po odběhání finále ostatních divizí (5.-8.) proběhlo vyhlášení a pomalu se začaly sjíždět a prezentovat týmy druhé závodní skupiny.
I Bailinka byla u Runnerů jediným snižovačem (starťák Jerome, dále Afra/Molly a Sandy – vše již zkušení matadoři). Mezní čas byl tentokrát nastaven na 17,00 s – vzhledem k tomu, že rekord týmu je 17,96 s, tak velké očekávání moc nebylo a hodlali jsme do toho jít na krev. První rozběh byl proti týmu The Rebels Rock and Roll jsem byla pekelně nervózní – zkoušela jsem totiž Bailinku pouštět poprvé ze 7 m. Právě proti Rebelům jsem si ty starty spíš trénovala, takže se mi tam objevila jednou chyba a jednou mínus, ale pak už jsem najela konečně na OK a kromě dvou střídaček se nám dařily už jen OKy. Kapitán Sebi do dalších rozběhů vymyslel vyzkoušet všechny naplánované sestavy. Proti Pink Pirates jsme tedy nasadili opět Bailinku a jen se na druhé pozici objevila místo Afričky Mollča. Do posledního rozběhu proti proti maďarským GKSK šla sestava na velké překážky (Jerome, Molly, Sandy a Afra), malý bobeš si tedy trochu dáchl. Já v tomto rozběhu zapisovala časy a musím přiznat, že jsem byla pořádně zaskočená, když jsem na sousední dráze vyčkávala, až vyběhne pes – chybička se vloudila, pes už byl dávno v cíli, měli fakt náskok skoro celou dráhu. Sestava na velké překážky se moc neosvědčila, časy byly pomalé, takže ke zlepšení nedošlo a do druhého dne jsme postupovali z posledního místa s nejlepším časem 18,67 s. V neděli jsme šli hned po ránu opět proti růžovým Pirátům. Pokazila jsem jeden start, ale i s všechny OKy a krásným startem jsme na ně časově vůbec neměli. Druhá prohra následovala s R.U.P.áky. Tam nám na chviličku svitla naděje, protože jim začal pejsek vyhýbat, ale pejsek se nakonec srovnal a pro nás prohra 1:3. Z posledního místa jsme si tedy nepolepšili (nejlepší čas z celého turnaje 18,53 s), ale příště to bude jisto jistě lepší, tady jsme totiž spadli do obrovské konkurence v divizi, na kterou jsme moc neměli. Bailinka mi všechny běhy dělala velikou radost – i s faleškou a po zimním odpočinku běhala časy kolem 5 s, jednou si střihla i 4,89 s. Jsem zvědavá, jak moc bude během té závodní sezóny zrychlovat. Vloni začala s časy kolem 5,10 a postupně to vytáhla na 4,90
Po turnaji jsme už dobalili jen náš cikánský tábor a já trochu zpacifikovala auto, protože jsme nechtěla mít věci v chatičce kvůli vyklízení, takže jsem měla šatní a psí skříň z kufru auta. Po vyhlášení jsme opět naložily Martu a frčelo se domů a dokonce se nám podařilo stihnout i hokej. Ten páteční proti Rakousku jsem sledovala jen přes mobil. Vtipná scéna nastala ve chvíli, kdy výbor Flyball klubu zkoušel nový systém měření „předloktí“ pejska a protože potřebovali psího hlaďáčka, byla jsem povolena já s Brandy. No a v nejlepším při měření se mi z kapsy ozvalo GÓÓÓÓÓL. Musím říct, že udělat Eager’s jako třídenní turnaj byl úžasný nápad – všechno šlapalo parádně, dokonce i počasí vydrželo skvěle. V pátek jsme dokonce vytáhli i kraťásky a všechny mráčky, které nám radary s počasím ukazovaly se rozpadaly těsně před Žamberkem, takže jsme turnaj zmákli téměř suchou nohou. Klobou dolů tedy před organizací, no a za FF velké poděkování kapitánům i nabíječům (Anetě a Káje). Videí se dočkáte později – natáčel Dušan a Káje se ještě nepodařilo zpracovat videa. Nebojte, nepřijdete o ně, budou sem doplněna dodatečně. Můžete se zatím pokochat krásnými, závodními fotkami od Marka Russe, které jsem s jeho dovolením stáhla na naši FB stránku, kterému tímto děkuji za jejich poskytnutí, stejně jako za jednu fotku (startující Branduška) moc děkuji Janě Tučímové.