Další vypečené závody jsou za námi. Tentokrát se ani nemá moc cenu rozepisovat o jednotlivých bězích – snad postačí informace, že ze tří parkurů jsem na dvou parkurech zabloudila. Zdá se, že agility a my dvě je opravdu hodně smutný příběh. Jako první se běžel Tondův krásný jumping – absolutní zoufalství – zabloudění asi v půlce parkuru (chudák Tonda se na to asi ani dívat nemohl). Druhý byl Tomíkův jumping – kupodivu jsme nezabloudily, ale chytly se na jedné pastičce – oprava pastičky je zdokumentována níže na dvou fotografiích (první značí „tudy tedy NE“, druhá fotografie je trefa). Aspoň jsme si potrénovaly zóničky a pobavily pana rozhodčího moji hláškou u slalomu „fuj, ty prase“, když Brandy netrefila slalom. Nejvíc mne mrzí pokažený běh závodu dvojic – daly jsme se dohromady s Irčou a teriérkou Bee. Název jsme zvolily příhodný – Stávkující teriérky, obě si totiž občas na parkuru postaví hlavu (my při falešce a Bee podle nálady) a neběží. Tentokrát byly obě holky skvělé, jenže já se navzdory prohlídce špatně otočila a byla jsem ztracená.
NE | ANO |
---|---|
Ale čert vem agility. Opět se tu sešla bezva parta lidiček, přijela se dokonce podívat i Jitka s Joykou a hlavně tu byla Verča s Branďulčiným vnoučkem Beebou a Spikem. Když jsem měla chvilku volno od pomáhání na parkuru, vyrazili jsme na krátkou procházku. Beeba je naprosto skvělý – děsné torpédko, ale hrozně milý mazel. S Brandy řádili jak černá ruka – pro chovatelku Moniku „Neboj Mončo, ta fotka, kde chce Brandy Beebovi ukousnout bimbána, vypadá trochu hrozivě, ale Beebulka zůstal neposkvrněný, tedy v celé své kráse!!!“ Verče tímto děkujeme za milou společnost a krásné fotky.
BEEBOVA FOTOGALERIE