Víkend se nesl v duchu „po stopách rozhodčí Jitky Marouškové“ – prostě jsem se zase jednou nekoukla na propozice a slíbila Lucce s Blaženkou, že pojedu do Ratenic – až den předtím jsem zjistila, že tu také posuzuje Jitka. Parkury byly báječné, na báru dortíčky – hned jsem dva kousky (dopředu za odměnu) zakoupila a musím říct, že jsem rozhodně nelitovala (nejen těch dortíčků, ale ani výjezdu za Jitkou).
Jako první jsme s Branduškou nastoupily na agility parkur. Moc se mi líbil, Brandušce už asi trochu méně – diskly jsme se hned na druhé překážce (panička machrovala se světovým prvkem), ale ani po disku jsme s Branďulkou nějak nenavázaly úplně 100% kontakt, takže po pár úletech jsem to raději zabalila a zmizela z parkuru.
Další byla zkouška MA2 – spojení tentokrát navázáno. U houpačky jsem maličko zaváhala, jestli Branďuchu nevrátit, zdálo se mi, že tam vyváděla nějakou divočinu, ale jistá jsem si nebyla. Ale za vydatného povzbuzování Bailinky jsme pokračovaly dál. Brandy mi udělala obrovskou radost krásným náběhem do slalomu a chvilku na to jsem na kladině zaslechla hlášení „chyba“. Byla jsem zmatená, protože jsem koutkem oka Brandušku kontrolovala a na kladině stála, trochu mě to znervóznilo, takže jsem kapánek zmatkovala před áčkem (ale na videu to ani není poznat) a řítila se do cíle. Až na videu jsem zjistila, co se dělo. Branduška to sice na kladině zapíchla, ale těsně nad zóničkou a když jsem vydala povel k opuštění kladiny, seskočila do strany, takže to byla ta chybička. Stane se, no, příště s ale a tu malou potvůrku dám bacha. Nakonec z toho bylo první místo, protože moc medíků nedoběhlo!
Jako poslední nás čekal jumping. Už při přestavbě se mi dělalo trochu šoufl – samý tunel, nic pro mě, obávala jsem se bloudění. Nakonec z toho ale vznikl moc hezký parkur skoro pro štěňátka. Jenže Branduška jak nadšeně vyrazila, tak rychle nadšeně zase skončila. První malé nedorozumění vzniklo u slalomu, během chvilky disk a při opravě jsem už viděla, že Brandy je myšlenkama (nebo spíš čumáčkem) někde úplně jinde. Tak jsme to tedy opět zabalily.
Jak jsem tak koukala na ostatní jumpingové běhy, dostala jsem báječný nápad, ale trochu s křížkem po funuse. Parkur se mi zdál (při vynechání slalomu) naprosto ideální pro Bailinku. Hodně dlouho jsem se odhodlávala, abych se organizátorů zeptala, jestli bych si to nemohla zkusit s malým doskokánkem. V tu dobu už běhali largové, ale nakonec jsem si vydyndala, těsně před uklizením parkuru, běh bez skoček s Bailinkou. Konečně tak mám video malého torpédka. Bailinka je hrozně moc šikovná, ale má bohužel jeden velký problém – paničku, které nic neodpustí, takže bychom se diskly (a ne jednou), ale i tak jsem měla hroznou radost, že se prďolka mohla proběhnout i na parkuru a ne jen při řádění s mamkou a Blážou při přetahování o hračku.
Blaženka s Luckou si vedly úžasně – 1. místo ve zkoušce LA2 a 2. místo v jumpingu. Škoda, že se diskly v agility, součet by je neminul. Moc jim gratulujeme a pevně věřím, že Blaženka dá Brandy nějaké modelkovské lekce focení. Branduška se na těch stupních vítězů vždycky tváří jako brutálně týraný pejsek. Přitom by se měla radost aspoň jako panička nebo hrdá Blaženka, která si pyšně tiskne medaili na hrudi a tváří se u toho naprosto profesionálně. Brandušce děkuju – sice nedostala za zkoušku žádnou medaili, ale paničce vyhrála krásný roláček Adidas (a sobě nějaké dobrůtky). Díky za prádní ceny!