DVOJZKOUŠKY AGILITY I.

Konečně jsme se vypravily ozkoušet vyhlášenou berounskou halu. Byla jsem tu poprvé a bála se, jestli místo dobře najdu, vůbec jsem netušila, že se jedná o bývalý kemp, kde jsme dříve mívaly s Tondou venkovní tréninky. Hala je úžasná, moc příjemná, venku dostatek míst na zaparkování (dokonce i ve stínu). Jen malá chybička se vloudila u prezence – úplně jsem zapomněla, že se má na místě platit parkovné a jak na potvoru jsem zapomněla peněženku doma na stole. Zachránila mě Markéta – díky, díky, díky. Hlavní úkol dne zněl jasně – potrénovat naše „milované“ startíky a novou fintičku na Bailinku. Po posledních závodech se mi osvědčilo nedávat Bailinku až tak moc daleko, dojít si, kam potřebuju a odstartovat z klidu (nikoliv z pohybu), což trénujeme teď i na procházkách.

SA2: 1. místo
Moc hezký parkur, ale už při prohlídce mě to po zahnutém tunelu lákalo vždycky na druhou stranu. Říkala jsem si, že se budu muset sakra soustředit, abych to na místě nezblbla. Do slalomu jsem tuto myšlenku ještě udržela, ale při druhém tunýlku už jsem samozřejmě zabloudila tam, kam mě nožky a mozek táhly. Ale pěkně popřádku. S Bailinkou to na startu házelo jako vždy. Nasadila jsem výraz pekelné fúrie a ustála to (Bailinka to ustála) – první naše vyhrání. Můj následný odpich z klidu byl o něco pomalejší, takže jsem pak trochu zaostávala za vřeštícím torpédkem a před vběhnutím na áčko mě zachránil jen řev, jak „když dítě padá ze skály“ (modří vědí :-D). Poté jsme trefily i slalom, sice s nějakým uklouznutím. U zdi jsme musely trochu improvizovat – zádíčka jsem nestihla, ale vyšlo nám i točení pod rukou. Vy…píp….. žlutý tunel u áčka jsem musela obíhat a Bailinka tak měla snad prvně v životě áčko téměř skočené (jsem si ten záběr i zpomalovala a packy tam jsou, ale fakt jen tak tak). No pak přišel můj okamžik bloudění, naštěstí mi včas docvaklo, že je něco v nepořádku, ale obávala jsem se, aby mi Bailinka neprosvištěla zpátky tunelem. Ona je ale bobek zlatej a tlemící se paničce zachránila zadnici. Pak už nás čekalo jen sladké vítězství – naše druhá dvojková zkouška pro přestup (po roce a čtvrt, fakt bylo na čase). 😀

SA2: úplně dementní disk
Bailinka na startu opět vleže poskakovala jak šílenec, jednou si i sedla, na povel zase lehla a tradá do světa. Strašně, ale fakt strašně, jsem se bála, aby mi nešla místo houpačky na kladinu. Většina lidí si dávala velikánský náskok, mě se nejvíc líbilo křížit jí za zadkem, ale stejně jsem měla obavy. Vyšlo nám to na jedničku. Když koukám na video, vůbec nechápu, kde jsem sehnala vrtulku u zadku, ale celý parkur jsme mastily parádně bez jediného zaváhání, bez jediné chybičky anebo většího obloučku. Naprosto dokonalý běh až k áčku. Nejdřív se mi šmudla otočila na druhou stranu na překážce, ale podařilo se mi ji stáhnout na áčko. No a protože v předchozím běhu bylo to skoro skočené áčko, chtěla jsem si, já kr……. blbá, ohlídat zónu. U zóny jsem přibrzdila, Bailinka ji parádně sešlapala dolů, když viděla, že přibržďuju, hodila na mě očko s výrazem „sorry, mamko, já tam nezastavila, hned to napravím“, chtělo se mi zařvat NEEEEE (ano, všechny tyhle myšlenkové pochody se odehrály v pikosekundě), ale nožičky už byly zpátky na áčku a my se díky téhle hovadině diskly. Málem mě kleplo. Hned jsem si vzpomněla na pana trenéra, který mě párkrát varoval, ať neopravuju jen zónu, ale celé áčko, že mě to jednou vytrestá – a je to tady. Budu se na to teď muset pořádně soustředit a nedělat stejnou chybu v tréninku. Spousta lidí pak za mnou přišla, že to byla taková smůla…. No jo no, další ponaučení pro příště. Na videu bych to hození nožek zpátky skoro přehlídla, kdybych o tom nevěděla.

Z obou běhů jsem měla obrovskou radost. Za 1. místo jsme si odvezly nádherné tlapičky – už když jsem je den předtím viděla na Facebooku, moc jsem si přála, abychom jednu získaly. Děkuju Bailince, že nám jednu vyhrála. I ostatní ceny za zkoušky byly skvělé – díky moc organizátorům i rozhodčí, určitě se k Vám budeme rády vracet. Za natočení videí díky Markétě a Zuzce. 😉