NEÚNAVNÍ INDIÁNI Čtvrtek 30. dubna, 2009

Tak si někdy říkám, jestli to s těmi našimi miminky vydržíme až do odběru anebo je sbalím a buď odvezu do útulku anebo začnu rozdávat na Václaváku už teď.

I když by se podle úvodní fotky mohlo zdát, že jsou to všechny zlatíčka k sežrání, tak musím přiznat, že někdy už těch drahoušků máme nad hlavu. Řádí do noci a ráno od pěti stojí všichni v ohrádce a kvičí a kvičí, že chtějí ven, chtějí papat, chtějí maminku. Jestli to takhle půjde dál, tak je snad začnu opravdu rozdávat. Samozřejmě, že nezačnu a až začnou chodit do světa, tak je nespíš obulím. Ale někdy je toho fakt už moc.