Branduška se už od pátku pěkně nastavovala všemu, co se hýbalo (kromě uspokojování se při nandavání kaťátek se v neděli nastavovala například i kocourovi na návštěvě). Byla jsem tedy trochu nervozní, abychom něco neprošvihli. V pondělí jsme tedy vyrazily na odběr krve (i pan doktor se Branďulince moc moc líbil), no a po výsledcích jsme druhý den po práci i s páníčkem vyrazili za ženichem k Brnu.
Jak už bývá naším dobrým (nebo špatným?) zvykem, dorazili jsme se zpožděním a bohužel tedy za tmy. Škoda, protože nešlo moc fotit, ale zase pejskové mohli mít na krytí příjemné intimčo. Po rychlém očmuchání a malé milostné předehře došlo ke svázání v garáži (my jim poskytneme takovou romantiku a oni si zalezou do garáže, pacholci!). Po skončení „aktu“ jsme s páníčkem Puntíčka vyřídili nezbytné papírování, domluvili termín překrytí a frčeli na chaloupku k rodičům, ale o tom více v následující reportáži.
Ve čtvrtek jsme doufali, že se nám podaří dorazit za ženichem za světla a zvládneme pár „rodinných“ fotek. Páníček Puntíčka byl ale v zahraničí, a tak jsme čekali na jeho telefon. Čekání na telefon jsme si vyplnili návštěvou asi největších fanoušků naší chovatelské stanice u Markéty, Kuby, Dominiky a Nikolky (snad jsem nepopletla jména). Shodou okolností bydlí pár kilometrů od Puntíka. Tímto jim děkujeme za milé přijetí, občerstvení, popovídání i kraťoučkou procházku a omlouvám se, že jsem byla tak nervozní. Před odjezdem se s naší Branduškou ještě společně vyfotili a frčelo se za Puntíkem.
Tentokrát předehra i samotné krytí proběhlo o něco rychleji a konečně v příjemnějším prostředí než v garáži, a to pěkně na zahrádce. Branďulku tentokrát přišli omrknout i rodiče Michala (Puntíkova páníčka). Z Brandušky byli nadšeni – takovou pěknou nevěstu prý ještě neviděli (já sice vím, že Brandy je nejkrásnější, ale přesto mě to potěšilo). Chvilku jsme ještě popovídali, pokusili se o pár, opět nočních, fotek, pejskové si mezitím pořádně zařádili a Branduška pořádně překvapila, když krátce po „akci“ začala vyžadovat další „akci“. Páníčkové Puntíka docela zírali – takovou nymfomanku tam prý ještě neměli (chichichi).
No a jak to všechno dopadlo se dozvíme za cca tři týdny na ultrazvuku. Ale pevně věřím, že na pár štěňátek by mohlo být „zaděláno“. Brandy už má jeden vrh za sebou, Puntíkovi už po světě běhá také pár potomků. Z Puntíka jsme byli nadšení. Krásný, jemně broken pejsek, milé povahy, velký pohodář a mazel. Typově je hodně podobný Brandušce, na čemž jsme se shodli i s Puntíkovými páníčky. Držte nám tedy palečky, ať se zadaří a koncem listopadu se narodí hromada malých Branďátek.