Den před Štědrým dnem nás přišel do kanceláře potěšit Butch – Brandušky synek, Bailinky bratříček. Mamka, jako správná matka, vidí každého svého potomka vždy ráda. Pro ni se tedy jednalo o milou návštěvu, kdy si se synkem pohrála, s paničkou pomazlila a i něco vyžebrala. Bohužel se to samé nedá říct o sestřičce. Tohle zvířátko je prostě jiné… Hned jak Butch vešel, nahodila pekelně utrápený a týraný výraz, bráška se k ní nesměl ani přiblížit, ke mně taky moc ne. Sežrat ho sice nechtěla (to ona ani moc neumí), ale jeho pohledům uhýbala, od své paničky ho vystrkovala a když se přiblížil, vzdalovala se do bezpečné vzdálenosti a vrhala fakt vražedné pohledy. Průšvih nastal ve chvíli, kdy si mladý pán všiml JEJÍHO míčku. Vystřelila z pod stolu, kde právě hrála pekelně uraženou, drapla míček a odnesla si ho také pod stůl a bránila ho vlastním tělem. Prostě chudákovi ani hračku nepůjčila. Však se na tu zoufalkyni podívejte:

Myslím si, že je taková protiva, protože se asi bála, že nám zase skončí na krku. Butch je totiž pejsek, co se nám vloni vrátil do rodné ChS a než jsme mu našly novou, úžasnou paničku Báru, pobýval u nás asi týden, později proběhlo ještě nějaké hlídání. Asi se fakt ta moje potvůrka rozmazlená, co se chová jak jedináček, bojí o svou pozici ve smečce. Kdo ví!

Butch byl jako vždy úžasně milý a k neumazlení. Panička za ten rok pochopila, co jsem myslela tím, že je hrozně něžný. Před rokem ji to pobavilo, ale teď už ví o čem je řeč – při krmení jí Bourbonek pomalu ruku ukousne (jako mně Baila), zatímco Butche pamlsek něžně odebere (jako Branduška). Je celý mamina, ale to jen tak mezi náma – holkama. Venku mezi pejsky to bývá jiný divoch, ale i s tím se už panička naučila pracovat. Děkuji Báře a Butchovi za milé zpestření během pracovního procesu a také za super dárečky i dodávku dárečku z www.rupert.cz Já s Branduškou jsem si návštěvu náramně užila a Bailinka ta si pořádně oddychla, když se za Bárou a Butchem zavřely dveře.