BUTCH NA SKOK V RODNÉ CHOVATELSKÉ STANICI

Jak už jsme informovali na našich stránkách, sháněli jsme Butchovi novou rodinu, protože stávající panička si péči o něho již nemohla dovolit. Původní domluva, že u ní Butch zůstane ještě měsíc, protože by asi nebylo dobré, aby měnil místo, vzala rychlé za své a já si v pondělí 11.11. pro milého Butche musela dojet (Cameronek odjel o čtyři dny dříve do rodné chovatelské stanice Ritakim). Musím přiznat, že jsem pro něho jela s malou dušičkou a nedovedla jsem si představit, jak prcka vláčím pryč z jeho domova a od jeho paničky. Butíček mi ale všechno hrozne usnadnil. Od chvíle, co jsem přišla se na mne pověsil, jakoby věděl, že najednou zase patříme k sobě – podle všeho byl v poslední době asi častěji někde na hlídání… Po vyřízení všech papírů a převzetí věcí se s ním Míša rozloučila a my pádili domů za holčičkama. Tedy ještě jsem stihla udělat mezipřistání v naší hospůdce na babinec a pak hurá za holkama. Přivítání bratříčka a synka bylo ohromné, ovšem jen do chvíle, kdy holčičky (tedy hlavně Bailinka) pochopily, že Butch není jen nějaká návštěva, ale asi si u nás chvilku pobyde. Branduška byla ten večer trošku zaražená a Bailinka ta se nafoukla jak balón a brášku přehlížela, jako by byl vzduch. Po první krušné noci (tři psy v posteli jsou už opravdu trochu moc – navíc chybí jedna ruka na hlazení) jsem zkusila maličkého vzít práce, tak jak obvykle chodívají holčičky. Musím říct, že z toho všeho byl první den pořádně vykulený, ale přitom moc hodný. Absolutně žádný problém s ním nebyl, jen v práci se všichni divili, že Brandušce najednou narostly kulky.

 
Po práci ho maminka Brandinka, zvyklá na občasné hlídání pejsků, vzala na milost a pohrála si s ním, zatímco nafučená Baila na mě vrhala ukrutně vyčítavé pohledy. Na večer jsem si domluvila setkání s psími kamarády flyballáky v hostivařském lesoparku. Chtěla jsem vědět, jak Butch reaguje na jiné pejsky, protože s Cameronem se v poslední době dost prali, ale údaně nebýval viníkem Butch. To jsem si panečku naběhla s vycházkou… Butch neměl absolutně žádný problém s pejsky, ba naopak – zamiloval se do Barníčka, postaršího bordeřího pána, který je kastrovaný. Šílel z něho neskutečně, pořád ho otravoval, jenže Barnei je dobrá duše, tak na něho jen sem tam vrkl, ale to bylo spíš pro srandu králíkům (tedy Butíčkovi). Když už mi bylo Barníčka líto a Butch vůbec neviděl/neslyšel, dala jsem mladého na vodítko a konečně se mohla začít soustředit na ty moje dvě krásky. Branduška si poletovala po louce a lese jako magůrek a Bailinka klasicky kradla všem hračky a nejvíc se zbáznila do modrého, svítícího míčku. Butíčka musím na vodítku moc pochválit – nepřipadala jsem si s ním jak se psím spřežením (tedy s Bailinkou na konci), na vodítku se choval fakt vzorně (pokud se na blízku nevyskytoval Barnei). Po večerní procházce jsem Butche společně s holčičkami opět socializovala v hospůdce – sama jsem zírala, že spinkal bok po boku se sestřičkou!!!

 
Další dny jsem se snažila psiska v práci spravedlivě prostřídat, doma se situace moc neměnila – Bailinka uražená, Branduška hravá a já stále s chybějící drbající rukou občas šílela ze tří pejsků, protože tři hafánci jsou na mě už opravdu moc (venku, doma i na vodítku). Jeden večer zůstal maličký s maminou, protože našem madam nafičená jela na trénink. Musím říct, že Bailinka si ten trénink pořádně užila a když zjistila, že bráška ani mamka s námi nejsou, štěstím jí zářila očička a tvářila se děsně důležitě, můra jedna mrňavá. Doma zase nasadila uši dozadu a utrápený výraz. První pokrok jsem zaznamenala až ve čtvrtek večer, kdy se Butche snažila vyprovokat ke hře, ale jak si začal hrát, okamžitě hračku pustila, zasedla pod stůl a tvářila se jako děsně týraný pejsek. Málem jsem z ní smíchy umřela. V pátek jsme si všichni vyrazili do Krčského lesa s kamarády bíglíky. Max je Brandušky starý známý, Chelsinku jsme měli možnost poznat poprvé, stejně jako jejího malého synka Ajaxe, který je stále na prodej. Butch měl opět trochu choutky někoho prznit, ale Chelsinka si to nedala líbit, a tak jen poletoval kolem Brandušky s Bailinkou a neustále jim kvičel do ucha (se divím, že to holky vydržely). Krčský les je plný zvířátek a tak netrvalo dlouho a naše PRTí komando vzalo dráhu. Jako první se vrátil Butch (jak já jsem jásala, že je to kluk šikovný a nenechal se těma dvěma potvorama zlákat), druhá přiběhla upachtěná Branduška. Musím přiznat, že jsem pořádně znervózněla, když se Baila dlouho neobjevovala, většinou to je maminčin ocásek. Nakonec, ale i ona s blaženým výrazem dorazila. Ufff, to byla úleva. Holčičky si pak na volno moc neškrtly – čumáčky pořád nasávaly, a tak si dopřával volnosti jen Butch, ale taky ne pořád, takže jsem občas vlála za třemi PRŤousky na vodítkách. Doma všechny příšerky padly únavou a já si mohla zběsile dopisovat s Bárou, se kterou měl Butch na druhý den domluvené rande.

 
Nastal den D – sobota. Ještě před setkání s Bárou jsme měli domluvené další venčení s flyballáky, opět v Hostivaři (jsem asi doufala, že se tam podaří Butche unavit, aby se pak předvedl jako vzorný, ovadatelný psík před možnou budoucí paničkou). Butík tam měl svého milovaného Bárníčka, takže opět šílel, sice ne už tak moc jako poprvé, když ho viděl, ale stejně trpěl velmi silnou nedoslýchavostí, občas jsem si pro něho musela dojít, občas něčím odstřelit, ale to je standardní postup i u mých berušek. Byla jsem moc ráda, že se nám vcelku povedla společná fotka všech výletníků (chybí jen Jessinka Moniky) – sice na x pokusů, ale nakonec se zadařilo a mezi všemi ční i pan nejkrásnější Butch. Procházku jsme trošku protáhli, takže domů jsem přijela jen rychle dobalit Butíčkovy věci a frčelo se do Obory Hvězda za Bárou a jejím pejskem Bourbonem (už teď je jasné, že tahle akce musela dopadnout na výbornou, když se pejsek též jmenuje po alkoholu jako Brandy a Baileys). Do Obory jsme se nakonec moc nehrnuly – probíhal tu dětský den, nějaký Kouzelný les či co. Kluci se hned v úvodu setkali čumáčky u pytlíku s dobrůtkami a kapánek si vjeli do kožichu. Ajéje! Nicméně si pak dvě hodiny bez problémů hráli (tedy Butchík zvládl ještě oběhat všechny pejsky v okolí). Mezitím dorazil  Bářin „psí guru“ Dan (protože to je starý známý tak mě to označení „psí guru“ nesmírně pobavilo – z dob, co ho znám jsme ani jeden neměli potuchy o naší budoucí kynologické kariéře). Těsně předtím než Dan se svojí přítelkyní a smečkou dorazil, Butch najednou prozřel, zřejmě si dostatečně proklepal uši a začal slyšet…. Neuvěřitelné. Danovi i Radce (?! snad nepletu jméno) se náš mlaďoch moc líbil, žádný další konflikt se neodehrál, a tak slovo dalo slovo: doběhla jsem do auta pro věci (ke skromnému balíčku od původní majitelky jsem přihodila hromadu nesmyslů, které dostávají naši pejskové do výbavičky + náš starý pelíšek a hlavně dokumenty ctihodného pána, doprovodila Báru s pejsky k autu a…. kluci se v autě servali. Nic hrozného, podle mě jen Bourbonovi doklaplo, co se na něho chystá. I tak mě to ale dost znejistilo, ale nakonc jsem je nechala odjet a netrpělivě čekala na zprávy (byly jsme dohodnuté, že pokud by to opravdu nešlo, hned si Butche vyzvednut).

 
Bára byla skvělá a informovala pravidelně (to informuje dodnes) – nejdřív, že si Bourbon usurpoval všechny hračky a Butch chodil nesměle okolo (v případě teriérka ideální stav). Další zpráva byla, že si začínají hrát a jedna z posledních zpráv mě totálně odrovnala – kluci si žužlají ouška!!!  V tu chvíli jsem tušila, že je vyhráno – Bourbonek (mimochodem nádherný a moc milý pejsek) přijal našeho malého „bezdomovce“ do rodiny. Od toho dne jsou z nich skvělí parťáci, jediný, kdo žárlí je panička, protože se kluci mezi sebou vítají víc než s ní. Ale jinak si oba kluky nemůže vynachválit – Butch je údajně malý Jekyll a Hyde (doma neuvěřitelný mazlíček a pohodář, venku neuvěřitelný divoch – koho mi to jen připomíná, že by sestřičku?…). Za celý týden měli konflikt jen jeden, a to kvůli klacku (Butchovo oblíbené vřeštění do ucha Bourbonek nevydýchal, což naprosto chápu). Během týdne jsem dostala několik úžasných fotek obou kluků i samostatně. Maličký nám snad ostudu nedělá, většinou na něho slyším chválu, a to i v práci (jednou nás tu už byl navštívit a jeden den jsme hlídaly). Panička se zdá spokojená a myslím, že toho malého divocha určitě dokáže zkrotit – vždyť je to maratónská běžkyně, která když netrénuje tak běhá aspoň doma na pásu (ten se Butchovi údajně taky líbí) anebo všichni společně odpočívají, mezitím se snad i pracuje (taková zbytečnost…)

 
Podle posledních zpráv od Báry se zdá, že sympatie jsou čím dál větší. Z kluků jsou skvělí parťáci a všichni si moc užívají. Tak držíme palce, ať jim to vydrží, protože o takovémhle domově by se leckterému PRŤouskovi mohlo jen zdát. Báro díky za všechno. No a Danovi a jeho Rupertí smečce děkuji za vzorek jejich krmiva – holky se po něm můžou utlouct a i Butchovi prý moooc chutná. Tak snad je všechno na dobré cestě a já tímto děkuji všem za nabídky na hlídání nebo pomoc a i ostatním zájemcům za trpělivost. No a já si jdu užívat s holčičkami – Bailinka si pořádně oddychla, že už jsou jen dvě, já se nemotám do třech vodítek a najednou mám i dost rukou na drbání…., ale stejně mi ten malý lumpík někdy trochu chybí – vždycky jsem si myslela, že není nad větší mazlíčky než moje duo BB, ale Butch je několikanásobně předčil. Tak hodně štěstí celému triu B+B+B (Bára, Bourbon a Butch)!!!