ZOO PRAHA

Každý rok vyrážím do pražské ZOO, vloni nám tahle radůstka nějak unikla – zřejmě jsem neměla dostatek odvahy s Bailinkou, ale letos už jsem se nedala, nalákala jsem i naše Archounky a bylo z toho parádní odpoledne. Počasí nám vcelku přálo – počasí pro hafany tak akorát, pro lidi trochu chladněji, aspoň jsme se nemuseli se třemi hafany a kočárkem (Archie vyvezl i kolegyňku Vivi) prodírat mezi davy lidí. Bailinka se proměnila v tahací bestii ihned po vyndání z auta, čumáček tou přemírou vůni div neexplodoval, očička jí div nevypadla. Dobře, že jsem na ni vzala ohlávku (bože, na Brandy jsem v životě neměla takového vybavení jako pro Bailinku…), nebýt ohlávky, zřejmě by mě na konci prohlídky ze ZOO nepustili ven a zavřeli mě mezi šimpanze (ano, až tak bych měla ruce vytažené).

Kousek za branou na nás čekaly krásné Ary – mazec, ptáčkové hned na úvod přispěli k naší ornitologické výuce (lov slepiček snad úspěšně ukončen, stejně tak lov holubů, ale ještě máme kosáky, vrabčáky, vrány….., jak říkám koupím ornitologickou příručku a pojedeme stránku po stránce). Branduška byla v ZOO vždycky strašně nadšená, tentokrát asi před mlaďochy chtěla ukázat, že už má nějaký zvířata těžce na háku, protože se tvářila dost nezúčastněně – a většinou jen nakoukla do ohrady s výrazem „joo, tady jsou koně, dikobrazi…., normálka, běžně potkávám na Vinohradech“. Naše první cesta vedla k šelmám. Bohužel nikdo nikde nebyl, tak se šli Archouni podívat do pavilonu, já zatím vyfasovala Archieho na hlídání. Musím říct, že se zastavil skoro každý návštěvník a obdivoval ty moje tři drahoušky. Mezitím se ve výběhu objevili gepardi, ale narozdíl od Bailinky vypadali dost lenivě. Nakonec se nám poštěstilo i u tygřího výběhu. Tam ve mně trochu hrklo – Baila, ač na vodítku, vyskočila na hrazení a jednou packou se málem zahákla za sklo nahoře. Mráz po zádech mi přejel, když si tygřík všiml Bailinky – stál přímo pod námi, Bailinka na ochozu a ten pohled tedy mluvil za vše…. a neříkal nic pěkného.

Bailinka byla konsternovaná úplně ze všech zvířátek, samozřejmě hlavně z těch co se rychle hýbala. Velikou radost ona i Archie měli u koně převalského, protože tu zrovna probíhaly asi námluvy či co a byli tedy pořádně rozjaření. Archie se je snažil vyštěkat, byl tedy odtažen, Baila chtěla řádit s nimi a nakonec si po vzoru staršího bratříčka taky párkrát blafla. Trochu mě mrzí, že jsme minuli vlky – u těch do smrti nezapomenu na návštěvu s Brandy, když byla štěňátko. Vyskytly jsme se tehdy u jejich výběhu úplně samy.  Celou cestu nás provázeli a z maličké Brandušky nespouštěli oči. Hrozný pocit to tehdy byl. Místo vlků jsme se pokochali u slonů. Maličká je nádherná. U sloního miminka se i naše lidské mládě Vivi na chvilku rozšouplo na dětském hřišti a já se za chvilku dočkala oblíbených hrošíků. Tentokrát venku hlídal smečku Rado – chudák, udílela jsem mu rady jak pejskařskému začátečníkovi. Jenže v případě Bailinky se dá čekat všechno, ještěže má Rado školu od Archieho. Hrochy jsem milovala od malička a hrošík Slávek je extra sympaťák. Kochala bych se dlouho, ale radši jsem mazala rychle ven za těmi mými závisláčky – vítání bylo jak po týdnu dovolené.

Zlatým hřebem celé ZOO byly vydry. Pokud jsou venku, tak ty psí kamarády nikdy nezklamou, jsou to potvůrky hravé a provokující. Během chvilky tedy vydřička šmejdila kolem našich pejsků. Archie z nich byl úplně hotový, Bailinka taky, ale vydřičce se víc líbil Archie. Moc jsme se nasmáli a s námi i ostatní návštěvníci. Sice to nebyla taková show jako s Branďulkou štěňátkem, ale i tak to mělo velký úspěch. Protože jsem video Brandy s vydřičkami nikdy nezveřejnila (tehdy jsem to ještě neuměla), nahrála jsem ho až teď a dole se na něj můžete podívat. Tehdy jsme u vydřího bazénku strávily snad 20 minut a celou dobu si takhle hrály.

Jedna z perliček na závěr byl africký koutek a surikaty + mangusty. Venku jsme viděly jen mangusty a Bailinka šílela – snažila se za nimi dostat horem i dolem, ale nic nepomáhalo. Zase jsem si tu připomněla štěněčí návštěvu Brandušky. Tehdy v tomto výběhu byly surikaty a s Brandy proti sobě stály ve svém typickém postoji. Ten Bailinka úplně neumí (jak je malá divoška, tak to není skoro schopna udělat), ale aspoň jeden pokus jsem zachytila na foťák a přidávám srovnání cca půlroční Brandy a roční Bailinky. Nejsou ony příbuzné?!

Brandy ZOO Praha s Archiem 2014 055

 
Odsud jsme už museli zase pomalu vracet ke spodnímu východu, kde bylo zaparkované autíčko. Lední medvěd spokojeně odpočíval a byl to jeden z mála pohyblivých tvorů, který Bailinku zaujal – možná barvou kožíšku nebo vodou, která tam proudila, líbil se jí moc. Brandy se prvně pořádně rozhýbala až u kotulů (také její oblíbenci). S Bailinkou stály na zadních a bedlivě pozorovaly provokující opičky. Škoda, že se nemohly jít podívat do pavilonu goril. Gorilí miminko Nuru tu docela řádilo, Richard se tvářil dost nakvašeně a lidi za sklem dělali všelijaké opičky. Poslední naší zastávkou byli lachtánci, kde právě probíhal podvečerní klid. Tady se zamilovala malá Vivi, kterou zaujal odpočívající lachtánek a až na fotce jsem si všimla, že vypadá jakoby měl v hubě cigárko. Fakt vtipálek.

Čas sice neúprosně letěl, ale i tak jsme zvládli projít podstatnou část ZOO. Bailinka se po opuštění bran ZOO vrhala s ještě větší vehemencí než předtím do každého křovíčka a rypáček jí rejdil na všechny světové strany. V autě na ní bylo poznat, že je hrozně moc unavená, ale spánek nehrozil, aby náhodou o něco nepřišla. Únavou vytuhla až doma a myslím, že musela mít pořádně divoké sny ze všech těch pachů. Děkuji tímto Archounkům za milou společnost a těšíme se nejpozději za rok zase do ZOO Praha.

Kromě fotek z letoška přikládám i srovnávací album Brandušky z roku 2007, když tu na tehdejší návštěvu pořád tak zuřivě odkazuji.
 
2014

 
2007

 
BRANDY A VYDRY 2007