DIVOČINA V DIVOKÉ ŠÁRCE Neděle 30. března, 2014

Trochu adrenalinový výlet – sluníčko, hromada cyklistů, orientačních běžců a vyplašených srneček – ty jsem ovšem fotit nezvládala, ale příště umístím asi na Bailinku kameru.

To byl zase jednou nápad. Divoká Šárka byla vždycky moje oblíbená lokalita, ovšem s Bailinkou to označení „divoká“ nabírá trochu jiných rozměrů. S našimi FUNatickými flyballáky jsme si chtěli zpříjemnit den, jenže od rána to byl trochu adrenalin. Probudila jsem se zhruba v době, když už jsem měla být na místě a procházku chtěla vzdát. Ostatní mě uklidnili, že na nás počkají, jen mám sebou hodit. V tu chvíli se samozřejmě nic nedařilo, ale nakonec jsem s holčičkami dorazila do místa určení. Bailinku, tedy sebe, jsem vybavila házečkou míčků (s „dudlíkem “ je nejovladatelnější), což špatně nesl důchodce Barnei (lov míčků by mohl vyučovat), který by neměl moc běhat. Chudák musel tedy první část odcupitat na vodítku, aby naše madam mohla lovit míček. Míček byl zabaven až ve chvíli, kdy se, díky mojí míčkové princezně,  strhla bitka mezi pány borderáky. No nic, krev netekla, jen malý Bady měl trošku natržené kšírky.

Už předtím jsme si všimli, že sem tam nějaká srnka proběhne, sem tam nějaký zbloudilý, upachtěný orientační běžec. Bohužel v jednom místě ale běžci vyplašili celé stádo srnek – já si nevšimla, zato pejskové a Petra si všimli, takže jsem se probrala, až když se kolem mě řítila Petra s řevem „Afrika, nesmíííííííííííš!!!“ Už bylo pozdě, viděla jsem jen pelášící prdelky, ani elektrický oboječek nepomohl – zvýšila jsem až na pětku, ale víc jsem se bála, protože Bailinka se předtím vykoupala v potoce. Každopádně se princezna ani neotočila (obávám se, že ani nemrkla) a já jen sledovala jak s Afričkou mizí v dáli. Brandy si naštěstí té první eufórie nevšimla, takže zůstala u paničky, ale bylo vidět, že choutky měla veliké. Bailinka se vrátila asi po pěti minutách, ale byla v takové extázi, že ke mně vůbec nechtěla jít, pořád se otáčela a měla tendence znovu vyrazit za srnkou. Nakonec jsem ji ukecala, ani dobrotku nechtěla, koza mrňavá rozzářená. Afričce návrat trval trochu déle, ale nakonec taky dorazila.

Od té chvíle si Bailásek vysloužil vodítko, takže žádná další dramata nás snad nečekala – snad jen, když jsme se občerstvovali v Hostinci Dívčí skok (velmi zvláštní obsluha), tak až k plotu, kde byli uvázaní pejskové, se došla jedna srnka podívat, co je to tam za smečku, co prohnala její kolegyně. Pejskové naštěstí zrovna vyhlíželi svoje páníčky, takže si té milé návštěvy ani nevšimli. Branduška, zkušená to hospodská štamgastka, se samozřejmě jako jediná dobývala na lavici a tvářila se jako největší šéf, Bailinka chvíli neposeděla a postupně zamotávala všechna vodítka dohromady.Po rozmotání celého promotance jsme vyrazili zvolna zpátky k autům a jelo se domů. Tam jsem s holčičkama moc nepobyla, protože nás čekal trénink v Řitce – s Bailinkou jsme si daly dvouhodinovku pod Tondovým vedením (nebojte, pan trenér žádnou újmu neutrpěl a dokonce přihodil hodinu na další neděli pro pomatené začounky).

Děkujeme za milé setkání s flyballáky i Dastíčkovými potomky a Barníčkovi za nalezený míček.