Archounci vyrazili na pár dní zase do Prahy vyřídit nějaké papírování. Původně měli nápad, že bychom mohli společně vyrazit do ZOO, jenže tam já jsem byla nedávno, takže jsem jim dala košem a zavázala se, že výlet nějaký vymyslím sama. Vzpomněla jsem si na kdysi nedokonanou procházku do Chuchelského háje s dvojčátky, ale s těmi jsme tehdy moc daleko nedošli – kluci byli protivní a ani vidina minizoo je tehdy nepomohla přesvědčit. Malá Vivi je zrovna ve stejném věku jako kdysi kluci, tak jsem se trochu obávala, jestli to zvládne. Ale je to ženská, ta něco vydrží, procházku jsme tedy tentokrát zvládli levou zadní a nejvíc energie ze všech měla právě Vivi – hrozný nezmar. Procházku asi nejvíc odskákal Archie. Vivi totiž, když viděla moje holčičky na vodítkách, chtěla i ona vést svého pejska. 😀 Archie byl ale naštěstí zachráněn u prvního dětského koutku s houpačkami a skluzavkou. Zhoupla jsem se i já, hezká vzpomínka na dětství. Dětských hřišťátek jsme cestou potkali hned několik, Vivi se tedy nenudila. Kratší zastavení jsme dali u vyhlídky od kostela Sv. Jana Nepomuckého. Tady nás překvapily policajtky na koních, které sem přišly koníky občerstvit. Moje holčičky na ty velké „pejsky“ jen nevěřícně zíraly, Archie je přivítal neuvěřitelným kvílením, musel být tedy odtažen. On je hold zvyklý na divou zvěř ze Stupavy, ale koně tam asi často nepotkává. Na vyhlídce jsme se pokusili o společné PRTí foto – to se tedy zrovna moc nezdařilo. Do minizoo už to bylo co by kamenem dohodil. To jsem ostatně poznala i na Bailince, které se čím dál víc rozsvěcela očička a přidávala na tahu.
ZOO mě docela překvapila, čekala jsem to tu menší. Vivi se okamžitě vrhla na velké dětské hřiště – neohroženě hned zaúkolovala cizího tatínka houpáním a postupně oběhla všechny atrakce. Timejka se zatím vodí jen za ručičku, ale zatím působí, že by mohla být o něco klidnější než její starší sestřička (rodičové si to ale nemyslí, tak uvidíme). Pejskové – každý si tu našel své – Archie se zamiloval u stánku do československé ovčandy, Brandy ta v okolí občerstvení sháněla drobečky po zemi (ráda by i ze stolu), no a Bailinka ta fascinovaně zírala do všech výběhů (počínaje kozami přes muflony, mývaly až po krkavce), ale nejvíc ji asi zaujali bažanti – těch tu bylo hned několik druhů, bobině málem očka vypadla. 😀 U výběhů jelenů jsem se musela smát – Bailinka byla u vytržení a z vyhlídky si ani nevšimla, že jedna potvůrka leží přímo pod ní. I bez toho ale povolit trochu vodítko, určitě by se mezi ně vrhla. Po krátkém občerstvení ve stánku jsme se vydali na cestu zpět. Tentokrát ne po naučné stezce, ale lesní cestou (akorát tak pro kočárek) přes další dětská hřiště. Na jednom z kolotočů jsme podruhé pokusili vyfotit rodinku pohromadě – tentokrát se zadařilo o něco lépe. A pak už hurá k autu. Naťapali jsme kolem 8 km tak akorát, aby to dospěláky unavilo.
Před večeří v naší oblíbené hospůdce (mé štamgastské Historii) jsme se zastavili ještě u nás doma, aby Peťka mohla přebalit Timi. Vivienka tu byla ve svém živlu, zkontrolovala všechny hračky po klukách a Archie se zase pokoušel zkontrolovat hračky holčiček, ale to mu Bailinka moc nedovolila (i když musím přiznat, že tentokrát se docela překonávala). Pak už jen bezva véča a rozloučení. V pondělí už Archouni zase mizeli zpět na Slovensko. Zastavili se za mnou v práci jen na rychlý oběd. Bylo to moc fajn, ostatně jako vždy a já jsem hrozně moc ráda, že všechny dodatečné dárečky, které od nás Archounci dostali všem perfektně sedí. Nejvíc jsem se těšila, až Timi oblečou parádní bodíčko (toto), a to by bylo, aby Rado nezvládl přebalování. 😀 😀 😀 I já s holčičkami samozřejmě moc děkujeme za krásné dárečky a těšíme se zase někdy brzy naviděnou. Jak si Archounci ten víkend v Praze užívali, se můžete podívat na Archounkovy stránky zde (pár fotek jsem si vypůjčila – také díky).