V sobotu jsme měli jednu z posledních šancí potkat se s našimi Archounky ještě jako „Pražáky“. Co nevidět se totiž stěhují na Slovensko a nám tak na Slovensko odjede nejvěrnější štěňátko… Bude se nám po nich moc stýskat, ale doufáme, že se občas v Praze objeví a ani my nevylučujeme nějakou tu návštěvu a kolaudaci ve Stúpavě v novém domečku (ale až budou mít plot, protože jinak by byli místní slepičky a jiná havěť ve velkém ohrožení).

Setkání bylo přizpůsobeno malé Vivi, aby byla vyspinkaná dorůžova (a jako vždy byla vyspinkaná dorůžova). Byla jsem hrozně zvědavá, jak malá prďola vyrostla a nejen že vyrostla, ale konečně se i pořádně rozpovídala – jak už zmiňuji v úvodu, tak její první slovíčka jsou opravdu kynologického rázu (Archie, havo, haf apod. – „mama“ jsem od ní také slyšela, ale „tata“ nikoliv). To by tedy bylo, aby z ní nevyrostla budoucí báječná teriéří „mamka“ a skvělá agiliťačka. Uvidíme, uvidíme. Kavčáky bývají osvědčené a nemají žádný neblahý vliv na mou nervovou soustavu – stačí míček a házečka… (protože divoká zvířena se tu většinou nevyskytuje). Divočit tedy může jen teriéři parta London’s Brandy. Zdatným sekundantem se jim stala právě Vivi – chtěla být u všeho. Netrvalo tedy dlouho a hlavním házečem míčků se stala právě ona. Ještě má ale co zdokonalovat, hlavně pořádný švih, občas tedy míček zůstal v házečce a Vivinka se řehnila, jak se naše trojhlavá teriérská saň řítila za neviditelným míčkem. Byla prostě k sežrání (a kdo mě zná ten ví, že se nad dětmi moc nerozplývám…) a stejně tak Bailinka, které tahle sranda nějak pořád nešla do hlavy. Já jsem se náramně pobavila u videa, které mi pustila Peťka s komentářem, že takto je to u nich na denním pořádku – když Vivi pláče, Archie si sedne hned vedle a pláče s ní, ti dva spolu prostě drží basu. Já jsem skoro slzu uronila…. Nicméně se na to asi kouká lépe na videu, než to sama doma prožívat.

Jako vždycky jsme si to s Archounky užili, nicméně teď už naše setkání nebudou tak častá. No co, konečně snad taky vyrazíme za hranice, abychom zkontrolovali i naše zahraniční rodinky. Archounkům přejeme hodně spokojenosti na domácí půdě, ať se rychle aklimatizují a dvounožky i Pan čtyřnožka brzy najdou spoustu kamarádů a známých (tedy pro Archieka spíš spoustu kamarádek). No prostě, ať se jim tam dobře daří!