APPLE CUP – MISTROVSTVÍ ČR TERIÉRŮ 2014

Mistrovství ČR teriérů jsou hrozně fajn závody, ale bohužel se nám tu nikdy nedaří. Stejně tak tomu bylo i letos. Zázemí jsme měly úžasné – Květa s Markétou, prostě lepší jak doma.

První běh byl jumping, kdy Brandy běžela radostně, cestou si i poštěkávala, kromě velikých (v našem případě standard) obloučků se v běhu zakoukala i do stanu, jestli se tam náhodou něco nerozdává, ale pořád to byl hezký čistý běh. Jenže panička je staré kopyto a za houpačkou jsem jí moc utekla, takže odmítačka, která nás hodila celkově na 18. místo, a to měla Branduška krásnou postupovku 3,98 m/s. Z běhu jsem ale měla velikou radost. O pauzách jsem chodila s Bailinkou trénovat k autům slalom, od vrchní slalomové trenérky jsme dostaly i pochvalu… Jako druhá se běžela zkouška MA2. Branduška vyrazila opět radostně, ale v půlce slalomu jako když utne. Vypadala jakoby ji tam právě vysadili mimozemšťani, najednou úplně jiný pes. Začala si čmuchat a už dále neběžela s takovou radostí jako na začátku, po disku se začala vyloženě ploužit a rozhlížet, kde co lítá. Zabalila jsem to tedy, v těchhle chvilkách vím, že nemá cenu dobíhat, protože bysme se trápily obě. Květa s Markétou mi pak daly trochu za uši, že jsem měla ještě chvilku bojovat a rozhodně ne Branďuli za páskou odměňovat. No dobře, příště se teda polepším. Do dalšího běhu se mi ani trochu nechtělo, tušila jsem, že bude problém. Ale ostatní mě uklidňovali, že slalom už je trochu posunutý a zřejmě nastal problém, protože tam bylo snad údajně rozšlapané ho…., takže víc pejsků mělo ve slalomu problém. Bohužel ale Brandy zřejmě neřešila „špinavý“ slalom. V posledním běhu totiž vyrazila o dost vlažněji než předtím a když jsme se dostaly ke slalomu, tvářila se, že ho tu vidí poprvé v životě. Slalomem sotva prošla, takže jsem to pak vzala nejkratší cestou do stanu. Neměla jsem sílu ani nervy se tam vzájemně dál trápit.

Přiznávám, že mi po těchhle závodech bylo skoro do breku a říkala jsem si, jak se těším, až začnu běhat s malou prďolkou. A to platí pořád. Hodně jsem nad vším přemýšlela. Protože krátce po Apple Cupu se u holčiček objevil psincák, říkala jsem si, že už jí moc nebylo úplně dobře anebo ji opět trápí to srdíčko (později došlo i na velké kardiologické vyšetření a zjistilo se, že v tomhle problém nebude, protože naopak srdíčko je na tom úměrně věku). Čím víc jsem nad tím přemýšlela a dumala, tím víc jsem docházela k závěru, že Brandy hold agility nikdy bůhví jak nemilovala. Flyball to je jiná. Takže odteď veškerou agilitní péči začnu věnovat mláděti s tím, že jednou za čas Brandušku vytáhnout protáhnout tělo i na agility (ve flyballu budu samozřejmě pokračovat s oběma). Ona po delší pauze běží docela s radostí, ale nesmí toho být moc a moc často. Snad mi tedy malá psychopatka (to se jinak nedá nazvat) bude v příštím roce dělat větší radost než mamina.

A teď ještě k úvodnímu fotu – opravdu se jedná o bitvu mezi Markétou a Jetelkou o rozsypané pamlsky. Já v tu chvíli seděla a nevěděla, co se děje, ale přišlo mi hrozně komické, jak teta Markéta křičí „nééééé“ a vrhá se k zemi společně s Jetelinkou. Markétě se rozsypala vařená srdíčka (na ta to Flipíkovi běhá skoro samo) a protože před ní byl ještě jeden běh, nemohla si dovolit nechat vše sežrat Jetelce, takže nebohou slečnu mudinkovou obrala o kus žvance. Díky holky za společnost i zpestření pro mě smutných závodů. Fotek moc není (nějak nebyla na focení moc nálada) a dvě jsou ještě stažené z http://agilitymb.rajce.idnes.cz/Apple_cup_2014/, kde najdete hromadu hlavně teriéřích závodníků. Za foto moc děkuji.