VÍKEND SE SYNOVEČKY A FUNATICKÝ HOSTIVAŘ Neděle 29. ledna, 2017

DVa dny sama s chlapečkama a následuje příjemný relax s flyballákama.

Na Vánoce jsem sama na sebe ušila bič – chlapečci ode mě dostali vstupenky na Hurvínka společně s Vojtou (od Jitky). Nedlouho po Vánocích mi Péťa oznámila, že kluky mi v pátek přiveze, ale v sobotu bude muset zmizet, kluky zpátky odvezou naši v neděli. V pátek se u mě sešla na návštěvě celá rodina – kromě Péti a kluků i naši s Jessinkou. Večer se hrály různé hry, na své si přišly i holčičky – kluci jim interaktivní hry plnili takovým fofrem, že se nestačily otáčet, jen Jessinka si s žádnou hrou nevěděla moc rady. Kluci si nakonec našli zábavu v zavírání se do klece – oba dobrovolně a jednu chvíli se tam pokoušeli nacpat oba. Posedělo se do nočních hodin. Protože se docela ponocovalo, vydrželi kluci ráno v posteli docela dlouho a když se vzbudili, byli jak myšky – pustili si televizi, kreslili si, skoro jsme o nich s Péťou nevěděly. Po snídani mi pomohli vyvenčit holčičky a Péťa někdy po obědě odjela, zůstala jsem na kluky sama. Do divadýlka jsme jeli už společně s Jitkou, její maminkou a Vojtíškem. Chlapci se předváděli jeden před druhým, ale v divadle jako když mávne kouzelným proutkem, zase byli hodní. Sedadla jsme, bohužel, neměli u sebe, takže nakonec jsem na Hurvínkově přání seděla já s Vojtou a kluci o holek Votýpkovic. O přestávce si kluci prošli výstavu loutek a společně zapózovali. Když představení skončilo, koukám, že paní Votýpková na nás něco signalizuje. Když jsem koukla, kam ukazuje, musela jsem se začít smát – Kuba spal. 😀 Neprobudili ho ani odcházející lidi, musela jsem ho teda probudit já. I cestou domů byl trochu přejetý, narozdíl od Daníčka, který byl naopak rozjetý. Hned po příchodu domů si šel sám lehnout k pohádce, na venčení holčiček mi zůstal jen Daníček. Rychle jsme ale chvátali zpátky. Kuba už byl lepší a po příchodu Vojty už byl zase ready. Do klece tentokrát nikdo nikoho nezavíral, ale i tak to bylo pořádné tóčo. Kluci Vojtu naučili několik nových her – s Jitkou jsme se pobavily, když měl přečíst i juniorské TikTak Bum zadání. Pořád jsme nechápaly, co na tom nemůže přečíst, až pak nám došlo, že se, chudák, snaží číst i cizí jazyky (úplně jsem zapomněla, že kartičky jsou v různých jazykových verzích). S hrami jsme skončili kolem desáté večer, chlapečky jsem do postelí zahnala až až někdy v 11. Ráno jsem je, překvapivě, musela budit já – babička na telefonu už šílela, že za chvíli si pro kluky přijedou a oni si ještě spí. Zvládla jsem je ale připravit a pobalit akorát, když naši přistáli před domem. Kluci byli celý víkend moc fajn, jediné dvě komplikace se objevily – jídlo. V týdnu se Jitka zmínila, že Vojta je v poslední době hrozně zmlsaný a jen tak něco mu nechutná. Tvrdila jsem jí, že kluci jsou v pohodě – jak jsem se mýlila. Ode mě jim nechutnalo prakticky nic (chtěli baštit jen banány), zavděčila jsem se až špagetami a Jitka lívanci. A druhá věc – člověk za nimi musí pořád chodit jak policajt. Každý odchod na záchod jim člověk musí připomenout „spláchni, umyj si ruce – mejdlem“. Pokud jsem na některý z pokynů zapomněla, zaručeně na to zapomněli. Vím, že to samé do nich leje i Péťa horem dolem, ale prostě chlapi, no….

Po odjezdu chlapečků jsem měla chuť zalézt do postele, ale nemohla jsem. Měli jsme domluvené venčení s flyballáky. Původně to měla být bouda ušitá na Vláďu, který před časem prohlásil, že pokud vyhrajeme puriňácký pohár, přihlásí se na rozhodčího. Všichni jsme se tvářili, že jsme ho vzali za slovo a přihlásili ho. Samozřejmě jsme to neudělali a v týdnu jsme konečně kápli božskou. Bohužel se tak nemohlo uskutečnit překvápko na místě. Vláďa z toho byl dost zaskočený – původně jsem si myslela, že bude mít ohromnou radost, ale on vypadal spíš skoro zklamaně. Moc se nás nesešlo, ale byla jsem ráda, že po dlouhé době vidím známé fly tváře. I holčičky se radovaly ze společného setkání. Lítaly a běhaly jak utržené ze řetězu. Bailinky se téměř okamžitě ujala Bowie, která ji hrozně ráda prudí a hlavičku jí okusuje. Baila je z toho na nervy, ale nikdy se ani nezaksichtila, jen se tváří jako páčko. Však si všimněte na fotkách, poblíž Bailinky je vždycky i Bowie (její stín). Branduška zase obíhala všechny pamlskovníky, které se ostatním páníčkům kinklaly u boků. Nově nám do FUNatické bandy přibyli i dva noví kluci bordeří – Káji italský borderáček Matthew a Vláďův Dasty jr. (on už je vlastně starý známý, ale asi se účastnil prvního většího venčení v Praze). Zatím mám hrozný problém kluky od sebe rozeznat (přitom je mezi nimi velký věkový rozdíl, ale já ty borderky fakt moc neumím – teriéři, to by byla jiná :-D) Celý Hostík se nekonal ani jeden teriéří útěk, vlastně jsem nemusela ani jednou pípnout – i když Bailinka vypadá jako vzorňáček, externí mozeček budeme i nadále nosit, ona totiž moc dobře pozná, kdy ho má na sobě a kdy. Venčeníčko bylo super a už se moc těším, až zase vyrazíme. Po krátkém nákupu jsme už mazaly jen domů – konečně odpočívat. 😀