JAHODOVÁ NONSTOP PÁRTY Neděle 22. Leden, 2017

Rozhodčí: Tamás Tráj (HU)
VÝSLEDKY:
SA2 6. místo

Celková tabulka výsledků Baileys >> zde <<.

SOBOTA
Opět ráno vyzvedávám Janu – tentokrát dostala přísný zákaz braní si prášku na spaní (prý by ho zrovna potřebovala). Mohla tak aspoň ošéfovat moje ranní vstávání, kdy tentokrát dělala budíček ona mně. V poslední době bývám lenivá na dvoudenní závody, ale na Kladně jsem si to nemohla nechat ujít, navíc každý den posuzoval jiný rozhodčí – v pátek maďarský Tamás Tráj, v neděli moje oblíbená Lenka Pánková. Ráno jsme sice dorazily včas, ale parkovišťátko u haly už bylo téměř plné. Jana mě vyhecovala, ať zaparkuju na takovém pidimini místečku. Chvilku jsem se sice vzpouzela, ale nakonec jsem se nechala ukecat s tím, že jestli nás tam někdo zablokuje, vyjíždět bude ona (pokračování o kus dál). 

Jumping (T. Tráj): diskvalifikace
Hrozně jsem se obávala, že Bailinka po jedničce půjde do tunelu. Ta ovšem ani nemrkla a do tunelu šla, až když jsem si ji tam sama poslala z trojky, nebyla jsem schopna opravit a na prďolku pomalu dostávala vztek. Když jsem pak ale na videu viděla, jak tam stojím jako tydýt a pořád dokola ji posílám do špatné díry tunelu, musela jsem se bobině v duchu hluboce omluvit. Na chviličku jsme se pak napojily až ke krátkému tunelu, kde místo, abych makala se připravit na okolo, tam zase vyčkávám jak tydýt, takže „okolo“ jsem nestihla. Po „třetí diskvalifikaci“ jsem to vzdala a šly jsme radši do háje. Přitom to byl tak hezký parkur.

SA2 (T. Tráj): 6. místo
Při prohlídce do mě holky hučely, ať jdu áčko na levou ruku, ale mě to líp vycházelo na pravou, taky jsem se obávala, že za áčkem mě bude Bailinka hledat z druhé strany. Měly jsme sice velký oblouček, ale vyšlo nám to. Odmítnutí u tunelu mě mrzelo a chvilku poté jsem viditelně zvolnila neb došlo k malé nehodě s práskačkou, která se mi rozepla. Asi si dovedete představit ty nervy, běžela jsem pak už moc opatrně. Běh nám byl k ničemu – potřebujeme na postup do trojek ještě několik zkoušek. Čas byl také mizerný, protože se nám kvůli opravě startu spustila časomíra po časovém limitu 20 s. 

Agility (L. Pánková): diskvalifikace
Open začal vcelku nadějně. Už při prohlídce jsem si ale procházela pětku z druhé strany (zmátla jsem i chudáka Dejnu). Když jsem si to uvědomila už bylo zřejmě pozdě, měla jsem tu trasu tak nachozenou, že když jsem se k pětce dostala v běhu, vedla jsem málem na okolo. Tady jsme se ještě nediskly, ale vzhledem k improvizaci jsme si o kousek dál  vysloužily odmítačku. Disk přišel až na předposlední překážce – pár facek bych zasloužila – tuhle sekvenci trénujeme docela často a já se zrovna na tom vysekám. 

Po příchodu na parkoviště mě málem kleplo. L, kteří běhali po nás, mě na parkovacím místě skřípli ještě víc. Jana se musela ujmout navigace, abych vůbec vyjela. Štěstí, že kolem šla zrovna Květa, která si všimla, že mě Jana navádí na železný schůdek u domu, ze kterého bych se propadla, o sloupku za autem jsem naštěstí věděla. Sice jsem se celou dobu smála, ale v duchu jsem skřípala zubama a měla chuť Janu zabít, že mě k tomu vyhecovala. 😀 Musela jsem popojíždět ne po centimetrech, ale po milimetrech, po chvilce jsem už měla pořádnou křeč v noze. Nakonec jsem ale vyjetí zdárně zmákla – byla jsem zralá na panáka. Po vyjetí jsem sklidila i potlesk. Janě jsem pak v autě říkala, že bych chtěla vidět, jak vyjede ona, odvětila: „No tam já bych nikdy nezaparkovala, ale ty jsi šikovná a věděla jsem, že to zvládneš“. 😀 😀 😀 Co říkáte, neměla jsem ji vysadit někde v lese?!

NEDĚLE
Nedělní nakládka Jany proběhla v totální mlze – málem jsem ji na chodníku ani neviděla. Směrem ke Kladnu mlha houstla, chvilkami fakt nebylo vidět ani na krok. Zdárně jsme dojely relativně včas, takže tentokrát jsme zaparkovaly pohodlněji. V hale se mě pak x lidí ptalo, jak jsem včera vyjela. 😀 Problém s mlhou trochu opozdil prezenci – upozorňovala jsem jednu slečnu/paní, že od Prahy je fakt hrozná mlha a že závodníci budou dojíždět asi později. Musím říct, že odpověď mě dost zaskočila – tak nepříjemnou osobu jsem při agility závodech ještě asi nezažila a snad už ani nezažiju (zřejmě má nějaký problém s Pražáky). No nic, lidi jsou různí.

Jumping (L. Pánková): diskvalifikace
Na tenhle běh jsem byla skoro pyšná – běžkalo a spolupracovalo nám to parádně, ale jen do slalomu. Měla jsem obavy, že když tam udělám záda, Bailinka vyhne poslední tyčku, ale vůbec jsem si nevšimla, že už špatně naběhla do druhé tyčky. Hvizd rozhodčí mě zastavil až skočku za slalomem. Opravily jsme si aspoň slalom, dala jsem si pozor, aby na konci nevyhnula. Škoda, škoda.

SA2 (L. Pánková): diskvalifikace
Jak holky správně poznamenaly, Bailinka byla na startu běsná, za chvilku jsem byla běsná a vynervená i já, běžela jsem připo……ě. Po rychlém disku jsme to zkusily i se startem znovu – správně se nám trojka stejně nepodařila opravit, ale aspoň jsem si mohla ohlídat zóny a v klidu doběhnout. 

Měla jsem na sebe hrozný vztek, ale musela jsem čekat na Janu, která se dostala do finále – bohužel se ve finále diskly. Počkaly jsme si ale na vyhlášení, protože pár nám dobře známých dušiček se na bedně objevilo. Všem moc gratulujeme. Pak už jsme šly jen na procházku, nechaly jsme hafušky pořádně vyběhat na zbytcích sněhu a frčelo se domů. Za videa moc děkuji Verče.