TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÉ SKÁLY A MUZEUM MERKUR Neděle 04. Prosinec, 2011

Před nedávnem jsme se s páníčkem rozhodli, že bychom si mohli taky někdy trochu vyhodit z kopýtka a udělat si prodloužený romantický výlet jen ve třech. Do poslední chvíle nebylo jisté, jestli to vůbec vyjde, ale nakonec se zadařilo a ve čtvrtek večer jsme konečně vyrazili směr Adršpach.

Ubytování se nám podařilo sehnat v úžasném rodinném penzionku Pod Křížovým vrchem (stránky nelhaly – výhled jsme měli přímo na Křížový vrch).

V pátek, krátce po poledni (měl to být i odpočinkový víkend) jsme vyrazili do Adršpašských skal. Hned u pokladny jsme byli trochu zaskočeni cedulí s pejskem na vodítku a náhubkem, ale vzhledem k tomu, že v tomto období tu bylo liduprázdno, Branduška si celý výlet užila samozřejmě na volno. A že si ho užívala vydatně – lítala jako blázen, bylo jí úplně jedno, že mrzne, takže i do potůčku párkrát vlezla, stihla vyhrabat několik přírodních „pelíšků“, prozkoumat nespočet jeskyní a jeskyněk a myslím, že zatímco my nachodili cca 6 km, tak Brandy měla v tlapkách takových 12 kilometříků a ještě nás popoháněla, ať nezdržujeme. Viděli jsme všechny známé útvary – počínaje Indiánem, přes Homoli, Sloní náměstí. Skalní kapli, Myší díru až po Milence nebo Starostu a Starostovou. Vyškrábali jsme se i k vyhlášenému jezírku – tady nás ale čekalo veliké zklamání – bylo vypuštěné. O to více nás potěšil Malý a Velký vodopád. Výletík jsme zakončili u nádherné pískovny, kterou určitě všichni znáte z mnoha českých filmů a pohádek (Princ a Večernice, Peklo s princeznou, Třetí princ apod.). Tak trochu jsem si tu připadala jako ve Slovinsku u mně zamilovaného Bohinjského jezera. Prostě paráda.  Uťapkaní, ale spokojení jsme se pak vypravili původně na večeři, jenže v tuto dobu bylo buď vše zavřené anebo dovnitř nesměli pejsci (případně jedině s náhubkem, na vodítku a nesměl být vidět), takže jsme se spokojili s nákupem v místní večerce (i otevřený obchod byl poměrně dost zapeklitý úkol) a prázdné žaludky jsme naplnili až v penzionu.

Druhý den jsme se vypravili jen o kousek vedle, a to do Teplických skal. I když Teplické skály nejsou tolik proklamované, tak nám se tu líbilo daleko víc než v Adršpašských skalách. Hned v úvodu nás čekal parádní výstup (300 schodů) na skalní hrad Střmen. Brandy se zpočátku do příkrých, kluzkých a hlavně úzkých schůdků moc nechtělo, ale opět výstup zvládla na jedničku s hvězdičkou, a to dokonce i v místech, kde byly kovové rošty. Na úplný vrchol hradu jsme ji už ale nebrali a chuděrka  se zoufala dole pod schody a vyhlížela až jeden nebo druhý z páníčků sejde dolů. Myslím, že kdybychom jí nebránili, tak by zřejmě i tyhle schůdky vyšla. Nahoře nás čekala malá skalní vyhlídka na překrásné Teplické skalní město (rozhodně nic pro akrofobiky). Když jsme se dostatečně pokochali, čekala nás o něco horší cesta dolů (prvních pár schodů se Branďulka nesla, ale jakmile jsme byli z nebezpečného místa pryč, zase statečně ťapkala po svých – dole ji samozřejmě čekala náramná odměna za statečnost). Pak jsme pokračovali až k původní horolezecké chatě (bohužel vyhořela, takže její podobu známe jen z fotek). Tak trochu jsme váhali jestli pokračovat na 2km okruh Chrámovými stěnami zpět k horolezecké chatě – vyrazili jsme totiž opět až po obědě, tak jsme se báli, aby nás ve skalách nezastihla tma. Rozhodně jsme ale nelitovali, že jsme se rozhodli pro pokračování, protože ta nádhera, která se pak před námi otevřela se nedá ani popsat. Malé i Velké chrámové náměstí bylo úchvatné, stejně tak Jeskyně, skalní útvary (Psohlavec se psem, Sova, Krápníky, Sekyra, Krakonošův míč, Tsunami, Karel IV., Krokodýl, Čarodějnice………….), Amfiteátr, Anenské údolí, Martinské náměstí, Chrám, Kaňon Sibiř a dokonce i Peklo – to všechno bralo dech. 

V neděli ráno jsme se probrali do deštivého počasí. Původně jsme se chtěli podívat na Křížový vrch, ale právě kvůli počasí jsme se nakonec rozhodli pro návštěvu Muzea Merkur. Poprvé, za celý víkend, jsme se konečně setkali s někým vstřícným k pejskům, a tak mohla Brandy s námi na prohlídku. Páníček si tu zavzpomínal na svá dětská léta a při odchodu vhodil i slosovací tiket do urničky (skoro jako při volbách). Třeba bude mít to štěstí a vyhraje nějakou merkurovskou stavebnici (a když ne, tak máme s Branďáskem a klukama alespoň tip na vánoční dáreček, ale pssssst!). Domů jsme dorazili až večer, a to pořádně unavení – dokonce i naše malá dračice Branďolita, která vypadá, že od návratu z víkendu upadla do zimního spánku.