Ten den asi největší práci dalo zabavení malých Čoudků, aby stromeček neviděli dříve, než se ozdobí a nanosí dárečky. Každý to čekání na Ježíška trávil jinak – nejvíc zpruzeně se asi tvářili pejskové – Jessince s Branduškou to čekání připadalo nekonečné. Ale téměř každý přiložil ruku k dílu, já se snažila držet jazyk za zuby, když jsou ty Vánoce a nakonec jsme se přece jen dočkali.
Po tradiční štědrovečerní večeři (samozřejmě ani naše feňulky nebyly ošizené o porci vánočního kapříka, bramborový salát i rybí polévku) jsme vypustili malé divochy do pokojíčku – nejdřív omráčeně zírali a pak se vrhli na dárky a ty začali roznášet všem dědečkům, babičkám, strýčkům, tetičkám a samozřejmě i rodičům. Museli jsme jim tedy ukázat, co se s takovými dárečky dělat, no a pak už lítaly jen papíry na všechny strany. Nejhodnější asi byli právě kluci a malá Vaneska. Vaneska mimochodem projevila mimořádně modellingové vlohy, když se zamilovala do dvou pytlů s granulemi. Pózovala u nich jako divá – byla prostě k sežrání. Brandy, když omrkla jestli jí náhodou někdo nezabavil její dárečky, si pak ty svoje/naše dárečky pěkně hlídala. A dělala dobře, protože kluci, když vše rozbalili a dost si vyhráli s novými hračkami (kterých bylo tedy nepočítaně) se rozhodli, že ne každý dostal to, co měl a začali dárečky všech přemisťovat. Ještě druhý den jsme si vraceli ty správné dárky.
Druhý den nás čekalo nadělování s Vojtou a Jakubem, takže jsme ještě před polednem pozdravili Buffinku a s „vypůjčenou“ kachýnkou (děkuji Ti sestro drahá – jakožto starý, známý sklerotik jsem ji zapomněla doma vyndat z mrazáku, takže mně zachránila Péťa svojí kachničkou) frčeli domů chystat další Vánoce (tentokrát bohužel bez fotodokumentace).
Tímto děkujeme všem Ježíškům za krásné dárky, za příjemně strávený čas v milé společnosti a také za nocleh.