HOLČIČKY POPRVÉ V KINĚ
V kině Aero bylo vždycky moje oblíbené a postřehla jsem párkrát, že tam byli lidé i s hafanama. Dokud byla jen Brandy, tak jsem si občas s myšlenkou na kino s ní pohrávala nejen proto, že je velká televizní divačka, ale taky proto, že příjemný čas můžeme trávit spolu. Nakonec jsem se nějak nikdy neodhodlala. No a co je na světě Bailinka, tak jsem tenhle nápad zapudila úplně – tipovala jsem, že by se s ní každý film proměnil v horror. Jak jsem se pletla.
Lucka s Blážou mě upozornily na speciální promítání pro pejskaře – premiéru filmu Bílý bůh. Musím přiznat, že jsem se rozhodovala hodně dlouho, ale nakonec jsem kývla, doufajíc ve výpomoc Lucky a hlavně jsem se v duchu uklidňovala tím, že tam bude pejsků hromada a nebudeme mít tedy samy ostudu. A tak slovo dalo slovo a vyrazila jsem s oběma potvůrkami do kina.
Úvodní program jsme vypustily – psí hry, závody a předvádění psích kousků pod vedením Báry Nesvadbové nás nenalákaly. Bohatě stačila úvodní slova Báry Nesvadbové před začátkem filmu… Podařilo se nám chytit místa hned na kraji u dveří (příprava na případný rychlý útěk v případě velké ostudy) a v rozšířené řadě (takže se pohodlně vešla i Bláža). Je pravda, že na začátku byly holčičky trochu vykulené z množství pejsků, co kolem procházely a také ze šusticích pytlíků s psími dobrůtkami. Já zas byla vykulená ze sousedovic pejska, který probíhal celým kinem a když neprobíhal, slintal mně nebo Lucce do klína a ve finále mi vychlastal půlku piva… Jak se ale zhaslo, většina psů se zklidnila a moje duo BB se mi pod nohami dokonce schoulilo do klubíčka a chystalo se ke spánku. V klidu jsem tedy vytáhla kapesník, protože jsem se domnívala, že příběh o pejskovi, co se toulá městem a musí se naučit postarat sám o sebe, bude ukrutný doják. Na kapesníček nakonec nedošlo, ale přiznávám, že plakat se mi chtělo – plakat se mi chtělo zhruba od druhé půlky, kdy se film zvrhl v pekelnou frašku a jen jsem s otevřenou pusou zírala, jestli tohle někdo myslí vážně – náš tulák pes se stává šéfem psí armády, která nemilosrdně likviduje každého, kdo mu kdy ublížil!!! Fakt děs běs.
Nicméně, ten den nešlo ani tak o film, jako o skvělý pocit a zjištění, že mám naprosto dokonalé holčičky, se kterými se vůbec nemusím bát jít do kina. Většinu filmu prospaly,ale sem tam si některá z nich řekla a sledovala film se mnou na klíně naprosto v klidu, ať se ne plátně střílelo, štěkalo, cokoliv. Jediné, co Bailince trošku vadilo, když kolem nás někdo procházel (to si trochu zavrkala), ale má pravdu – v kině se nemá courat, ale v klidu sledovat příběh. No a kromě radosti, co mi brebery udělaly, se staly dokonce i hvězdami hlavního zpravodajství na Primě – shodou okolností jsme druhý den byly u rodičů, kteří měli puštěnou Primu a moje malá sluníčka se tam objevila hned několikrát!
Takže odteď se Aero stává opět mojí domovským kinem – můžu s čistým svědomím vyrazit za zábavou a nemít přitom výčitky, že já se bavím, zatímco moje závislačky se doma trápí bez paničky.