ČIHADLA Sobota 12. dubna, 2014

Moc příjemná „průzkumná“ procházka s prvním pořádným koupáním (v rybníce a následně i ve vaně), lov žabiček i koroptviček a následná domácí péče. Díky klukům bordeřím i Káje za fajn výlet.

Na sobotu naplánovaný výletík jsem z čistě praktických důvodů přesunuly k Černému mostu s tím, že omrkneme park Čihadla. Jak tak teď koukám do mapy, tak park Čihadla jsme míjely jen okrajově, ale to vůbec nevadí. Hlavní je, že to byla procházka krásnou přírodou.

Holčičky nejdřív jak pomatené poletovaly po louce (v životě louku neviděly). Po chvilce jsme došly k rybníčku a tady začalo pravé tóčo. Během chvilky tam byli všichni a dožadovali se házení talíře. Karolína chtěla, aby si pořádně zaplavali i kluci – to znamenalo jediné, zpacifikovat Bailinku, protože jinak pánové neměli šanci. Vždycky mi Brandy přišla, že je hrozná vodnice, ale Bailinka je snad ještě horší (ona je vlastně stejná jako Branduška jen má téměř vše tisícinásobně umocněné). Když už se Bailinka dostatečně klepala zimou (u ní nikdy nevím, kdy to je zimou a kdy to jsou teriéří nervíčky), talíř jsme zabavily, jenže Brandy v tu chvíli hupla z druhé strany do vody a okolo ní začaly vyskakovat snad stovky žabiček. To byla konečná – Branduška se odsud nedala dostat, stále číhala, vyskakovala jak zajoch a tvářila se jako děsný lovec (nebojte, samozřejmě nic neulovila). Fakt vtipná. Když se mi ji odsud podařilo dostat, narazili jsme na další bažinu, další žabičky, takže procházka se začínala měnit pomalu v psycho a Brandušátko moje zlaté bylo jak utržené ze řetězu. Vrhala se do každé kaluže, bahno měla skoro až na hlavě a vždycky, když jsem ji poslala umýt se, během chvilky se zprasila znovu. Ještěže Bailinka je trochu větší dámička – ta se spokojila s prohnáním nějakých koroptviček v roští a lese, no a kupodivu docela rychle přišla na písknutí (jsem šťastná jak blecha, že jsem se konečně naučila pískat pořádně na prsty, ovšem po těch Brandulčiných bahenních orgiích žádná sláva – nechcete mě někdo naučit mohutný hvizd bez prstů?).

Trochu jsem doufala, že cestou do auta zafunguje Brandušky samočisticí kožíšek, ale tentokrát byl nános takový, že doma putovala do vany a za ní hned Bailinka. Neuměla jsem si totiž moc vysvětlit její výraz při koupání Brandušky – celou dobu asistovala a já nevěděla, jestli se jí hlavou honí škodolibé „kyš, kyš“ nebo lítostivé „chudinko“ anebo závidějící „jééééé, ty se máš“, tak jsem ji tam pro jistotu šoupla taky, aby se už neposmívala/nelitovala/nezáviděla (došla jsem k závěru, že výraz byl nejspíš „chudinko“). Po koupeli Bailinky byt připomínal povodňovou zkázu, takže se holčičky už musely vysušit samy, zatímco já uklízela pohromu a pak se mohla kochat, jak o sebe navzájem pečují. Doufám, že mě v nejbližší době žádná další koupel nečeká.

No a Káje přejeme, aby všechno klapalo jako na drátkách a my je co nevidět mohly do těchto končin jezdit navštěvovat.