HLOUBĚTÍNSKÉ QUATROZKOUŠKY
Na zkoušky jsme vyrazily jen v neděli, proto máme ve výsledcích JEN 2x disk – s Brandy po pár úspěších opět najíždíme na náš standard. Kupodivu jsem přijala včas, tak jsem se po přejímce mohla ještě chvíli kochat běhy A3. Parkury vypadaly moc hezky, všude spousta známých a na stupních vítězů naše milá Markéta, která ovšem vyhlašování prošvihla… Potom se sice dožadovala opakování ceremoniálu vzhledem k narozeninám šampiona Flipíka, ale měla smůlu – mohla být ráda, že jí pořadatelé něco vůbec schovali.
Po první prohlídce jsem měla největší boby ze slalomu, kde hned vedle děsně nenápadně čučela díra tunelu – prostě tutovka. Po příchodu na start mi Branduška připravila zapeklitou chvilku – startujeme zásadně ze sedu – odmítala si sednout, nakonec jsem ji ale zpracovala a mohla ji tak něžně pošeptat do ouška „ZŮSTAAAAŇ“ (občas bývám napadána, že se s ni na startu muchluju, ale to je jen kamufláž pro štípnutí na bradičce a něžné upozornění). A vyrazilo se, odložení se povedlo, první odvolání od tunelu též, ani kladiny jsme se nedotkly, shodily tyčku, na kladině mám úplně jiné představy o zastavené zóně (hold 3 týdny netrénovala, beruška), horko těžko se panička dobelhala do zadní části parkuru, kde Brandušce díky svému šnečímu tempu vytvořila odmítnutí, houpačku jsme si taky huply (naštěstí ze zóny) a ………. huráááá, Brandy běžela ve slalomu, po tunelu ani nemrkla, jenže až když vybíhala ze slalomu zaslechla jsem, že špatný náběh. Na opravu už bylo pozdě, tak jsme to vzaly nejkratší cestou do cíle.
Druhý parkur se mi líbil ještě víc a věděla jsem, že Brandy bude nadšená a že byla, a to za vydatného povzbuzování Bailinkou z klece. Tak se na ten parkur těšila, že přišel předčasný start, pak hned druhý a teprve na potřetí vyrazila na povel, sice bez první skočky, ale aspoň že konečně vydržela (Brandy asi poznala, že už jsem dostatečně nakrknutá). Bohužel si belgický pan rozhodčí nepřál zdržovat se na parkuru moc dlouho – tedy měl se prý dodržovat maximální čas, ale u některých týmů tak vehementně pískal, aby už vypadly, že jsme to vzaly krátkou cestou raději do cíle (měla jsem pocit, že jsme na startu zdržovaly dost dlouho). Moc mě to mrzelo, protože parkur byl fakt nádherný, běhavý a přesně pro Branďuli. Škoda, že si to pokazila. V poslední době máme s předčasnými starty velký problém – samozřejmě hlavně na závodech, a to opravdu poctivě dodržuju vracení na start (ne jako zonovky, kde občas přimhouřím oko a pak se mi to šeredně nevyplatí). Máme co trénovat, no.
Za natáčení videa moc děkuju Jirkovi od Cessy a Lucky. Až doma jsem postřehla, že stihl vyfotit naši přípravu před během – tzv. navazování kontaktu. Docela jsem se pobavila, takže moc děkuju i za fotky. Právě s touhle partičkou z Hluboké jsme se po závodech vydaly na krátkou procházku. Konečně mohl být vypuštěn i malý tygr z klece – Bailinka smutkem pištěla, že nemohla běhat, i když překážky viděla. Z vodítka tedy byla vypuštěna až v dostatečně bezpečné vzdálenosti. Pejskové se pěkně proběhli, zařádili a když došlo na focení, tak samozřejmě chyběla Bailinka, kterou na louce zaujalo něco úplně jiného (nejspíš motýl nebo ptáček někde v dáli). Lucce s Cessynkou gratulujeme ke krásnému, rychlému běhu – vyběhly si tak první místo ve druhé zkoušce.
Ještě jednou tedy díky za natočení i milou společnost a příště se nám snad bude dařit o něco lépe.