CHALOUPKA A SKOKOVÁ GYMNASTIKA Neděle 26. května, 2013

Další upršený víkend za námi. V sobotu jsme se po hooodně dlouhé době vydaly na chaloupku za Jessinkou a MiniČoudky a v neděli báječná skoková gymnastika i s Bailinkou!

CHALOUPKA A MINIČOUĎÁTKA

V sobotu jsme udělaly plánovaně neplánovanou přepadovku rodičům na chaloupce – o návštěvě věděla jen Péťa a kluci, kteří kupodivu drželi jazyk za zuby. Byla to první návštěva Bailinky v Chyšce (předtím jen u Péti, protože zasněžená chaloupka nebyla v provozu). No a své úlohy se zhostila velmi statečně – společně s maminou Branduškou a Jessinkou zafungovalo smečkové chování a jak se mihlo něco za bránou, všechny tři spustily takový povyk, až jsem se za ty svoje vesnické čokly styděla. Dvojčátka nás přivítala tradiční otázkou „Tétó, dej mi, co jsi mi přivezla“, pacholci mrňaví. Zanedlouho začalo ale pršet, tak šli kluci spinkat a holky zatím řádily doma. Jessinka z Bailáska dvakrát nadšená nebyla, je to přece jen starší dáma, ale ta si z toho hlavu nedělala a dál si hrála na vesnickou štěknu.

 
Když se kluci vyspinkali dorůžova a pokecali po telefonu se strejdou Bóžou, vyrazili jsme do Lípy k nim domů. Na krátké procházce se holčičkám podařilo rozštěkat celou vesnici, takže skončily na vodítku. Zpátky v Lípě si chvilku pohrály s tlusťoučkou Buffinkou, která Bailince předvedla svůj kotec – té se tu celkem líbilo. Pak jsem si sedla na zadek, když Bailinka dorazila ke slepicím – chvilku pozorovala a odkráčela pryč. Ona, která je v extázi z holubů, na slepičky za plotem jen koukala. Fakt jsem nevěřila vlastním očím. Protože se opět rozpršelo, mazali jsme zase dovnitř – kluci povídali, chlubili se novými tričky (co teda teta nakonec „fešákům“ předala), Kubík nám namaloval krásné obrázky a Daníček se zatím pustil do fotografování – hotový talent. Protože mě doma čekala ještě spousta práce a návštěva Jakuba s Karlem, musely jsme chtě/nechtě odjet brzy.

 
Jen doufám, že se na chaloupku dostaneme dřív než na kluků narozeniny v červenci, ale moc tomu nevěřím.
 

 

SKOKOVÁ GYMNASTIKA A TĚLOCVIČNA

V neděli, i přes fakt hnusné počasí, jsem vyrazila s holčička a morální oporou – páníčkem ke Katce Lerlové na skokovou gymnastiku a „tělocvičnu“. Na hodině s námi byly ještě dvě borderky. Nejdřív jsme začaly přední a zadní nohy na rehabilitační čočky. Začala jsem s Bailinkou a pokoušela se ukecat páníčka, že by mohl cvičit s Brandy, neprošlo – srabík je to. Protože doma trénujeme přední nožky na krabičku, rychle holky pochopily, co se po nich žádá, a to na malé i velké čočce. Pak se přešlo na kavalety. Věděla jsem, že se jedná o něco od koňů, ale nevěděla jsem co. Je to cvičení na uvědomění si předních a zadních nožek, tedy takový ten vysoký koňský krok. Katka nám dala dvě překážky, které měly holky za mnou pomalu překračovat – obě samozřejmě napoprvé huply (a to Bailinka s překážkami dosud nebyla seznámena). Netrvalo ale dlouho a za chvilku obě dámičky překračovaly jednu laťku za druhou jako profíci (jen kopejtko panička občas nějakou shodila), občas si obě i huply, ale ve finále převažovaly správně provedené cviky, a to dokonce i na zvýšených laťkách a na třech skočkách.

Takto ano:

 
Takto ne:

 
Pak došlo i na samotné skákání. Branduška přes skočky, Bailinka jen přes regulátory, protože je ještě prcek.  Jako první se šlo diagonálně ze všech směrů a holčičky se měly snažit „nedrobit“ krok, tedy nedělat mezikrok. Tohle je přesně cvičení, které by Brandy potřebovala potrénovat i na flyballu, protože tam drobí krůčky hodně (o bubácích v bráně ani nemluvím). Asi jednou si zadrobila i tady, ale pak už skákala krásně. S Bailinkou to bylo napínavé – šlo se z odložení. První odložení nevyšlo, protože ve chvíli, kdy zahlídla hračku, vyrazila – odložení tedy na houby, ale cvik provedla správně. Další pokusy už zvládla na výbornou i s odložením, tak jsem byla pořádně hrdá na prcka našeho malýho.

 
Při cvičení jsem si musela dávat zatracený pozor, abych nepustila u Bailinky hračku z ruky, protože bych taky mohla strávit půl dne naháněním té malé opičky. Přetahování sice miluje, ale ještě radši má honičky s paničkou, což tedy zase panička moc nemusí. I přesto, ale během tréninku došlo jen k jednomu útěku – během výměny hafulek se prostě rozhodla, že půjde pryč. Paničky volání s ní ani nehlo a bez mrknutí oka odcházela za svým zájmem (ani pořádně nevím, co ji tak zaujalo). No jo, ale budiž ji odpuštěno – i teď si vybavuju naše první výcvikové hodiny s Branduškou, kdy po povelu „volno“ neomylně vzala dráhu přes dráhu do blízkého potůčku, ale aspoň občas hlavu otočila, když zdrhala. Bailas ta fakt ani brvou nehne, když se pro něco rozhodne.

 
Nakonec přišlo těsné točení kolem bočnice – nejnáročnější cvik asi pro paničku, protože jsem se snažila pomáhat rukou a vznikaly z toho velké oblouky a ne těsné točení kolem bočnice. Pokud to tedy nevorala panička, tak Brandušce to šlo výborně, a tak jsme zvyšovaly a zvyšovaly až jsme se dostaly na médium – bylo to tak akorát, protože na Brandy už bylo vidět, že se nudí. S Bailinkou jsme nezvyšovaly – měla samostatnou jednu bočnici, takže se jednalo jen o „okolo“. Ze začátku moc nechápala, o co jde, ale během chviličky se chytla a metala kolem jako fretka. Z jejího cvičení už nejsou bohužel žádné fotky – pršelo fakt pořádně. U Brandušky fotek jsem se pobavila, protože její cvičení vypadlo spíš jako trénování stojky.

 
Musím říct, že se mi celý trénink moc líbil a až čas dovolí, zase vyrazíme. Brandušce skokovka rozhodně neuškodí a s mláďátkem jsem vůbec nevěděla, co mě čeká a neodvažovala jsem se jít rovnou na hodinu agility. Byla ale moc šikovná a kromě dvou útěků s hračkou (jsem si hold nedala pozor a pustila ji z ruky) a jednoho tvrdohlavého útěku se maximálně běžela pochlubit mamince, jak pěkně jí to šlo. Na čem musíme ještě zapracovat je její kvílení v boudičce, když cvičím s Brandulkou. Baila sice přepravku miluje, ale nesnese, když jsem na dohled a dělám něco s mamkou.