31. HALOVÉ DVOJZKOUŠKY

Na poslední chvíli přihlášené zkoušky, ideální přejímka kolem 12. hodiny a i když ten den nebylo vůbec hezky (nakonec se krásně vyčasilo), předzkouškové ráno jsem s holčičkami prvně vyběhla (ano, opravdu jsem se rozhodla, že začnu s holčičkami chodit běhat). Bylo to naše teprve druhé vyběhnutí a v dešti docela mazec – obě holčičky se tedy táhly za mnou, vodítko „šprcka“ tedy sloužilo úplně opačně, než by mělo. Normálně má pomáhat pejskům, aby mohli táhnout svého lenivého páníčka a ten měl radost z běhu. Takhle jsem táhla já dvě zpruzené hafulky a věřte nebo nevěřte i tak jsem měla skvělý pocit a nabitá energií (a trochu rozklepanými koleny) jsem vyrazila do Heroutic. Původně jsem se těšila na Anetu s Lubošem a Květu. Když jsem zaslechla, že se čeká s přejímkou právě jen na tyhle tři začala jsem je shánět – Aneta s Lubošem nám dali košem a Květa….. Květa je prostě drahoušek – na moji otázku „dorazíš“, byla odpověď „ano a moc se na Vás těším“…. Zvláštní zpráva, když už je 15 minut po přejímce. Květa se zase divila mé podivné zprávě, proč se jí už v sobotu vyptávám, jestli dorazí na zkoušky „v neděli“! Během chvilky bylo jasno – popletená Květa, popletené dny, takže rychle odhodila uklízecí prostředky a zvládla dorazit alespoň na druhý běh.

Mně zatím nabitou energii z běhu úspěšně vybíjela zmítající se Bailinka na vodítku – koňská hala, pejskové, koně všude, kam se podívám, tak jsem měla chvílemi chuť jí někde nenápadně přiškrtit. Branduška se tvářila dost nezúčastněně a já vůbec nevěděla, jestli jsem udělala dobře, že jsme vyrazily, protože nás v poslední době provázely zdravotní problémy – Brandušátko mi předčasně stárne a objevují se zdravotní komplikace. Podle slov pana doktora, ale máme vše dělat jako dřív a jen mám dát na ni až si řekne, že dost. Každopádně se Brandy mění opět ve veselého pejska, takže první zkoušku proběhla s veselým hopkáním, se svými oblíbenými mega obloučky a jednou shozenou laťkou – bylo z toho první místo a 1,22 s trestných za čas s postupovkou 3,83 m/s. Časy byly nastaveny hodně přísně, ale nám to nevadí, do trojek se stejně nehrneme.

U druhé zkoušky jsem čekala diskvalifikaci na druhé skočce – nevěřila jsem té moji prdelce…, ale Branduška je kouzelnice a ustála nejen překážku vlevo, ale za pár chvilek i nastražené áčko, a to hned 2x. Musím přiznat, že na videu jsem byla docela překvapená odlfáknutou zóničkou na áčku, budu si ji muset víc hlídat. No a ani nemluvím o houpačce, kdy potvůrka využila  moji paniku, protože jsem znejistěla, jestli se skočka za ní jde zprava nebo zleva (na videu je ten děs a zmatené hledání čísla moc hezky vidět) a taky to tam nezapíchla podle mých představ. Do cíle jsme dorazily tentokrát čistě, ale opět s trestnými za čas 0,44 s s postupovkou 3,91 m/s, ale i tak z toho bylo první místo i přesto, že už dorazila Květa s fofrnicí Jetelkou (4,61 m/s), ale holky měly jednu chybku nebo odmítačku.

Nakonec jsem tedy byla hrozně ráda, že jsem jela – Branduška 2x 1. místo ve zkoušce a tedy i v součtu, to tu v celé naší agilitní historii ještě nebylo. Uvidíme, jak to s námi půjde dál – asi si začneme užívat spíš jen závody, zkoušky a tréninky – na intenzivky a tábory s Branďulkou už asi můžu zapomenout, takže se bude moct dostatečně předvést ta moje malá hydřička Bailinka.

Za krásná videa moc děkuji neznámé slečně a panu Jindřichu Vydrovi!