JAHODOVÁ NONSTOP PARTY 2012

Tento víkend se nám konečně podařilo vyrazit na kladenské závody (osud nám dosud nepřál a vždycky jsme svoji účast musely na poslední chvíli zrušit).

Po přivítání se a podrbání se všemi známými, jsem s Branduškou nastoupila na Tomíkův poměrně náročný jumping, který se nám moc nepovedl. Nějak se nám nepodařilo navázat spojení před během, takže první disk proběhl hned na třetí překážce. Musím uznat, že Brandy si parkur už dlouho takhle neužila – prostě veselá, vysmátá  teriérka na parkuru. Druhý běh, zkouška MA2, měl o něco lepší průběh, diskly jsme se na očekávaném místě – velká vysílačka do tunelu pod kladinou.  Předpokládala jsem, že podobně dopadne i poslední parkur, tedy agility, opět od Tomíka. Vzhledem k tomu, že ten den to byl nejtěžší parkur ze všech, přišly jsme na start absolutně bez ambicí. O to větší bylo mé překvapení, když jsme se dostaly do cíle a mně docvaklo, že jsme parkurem prošly zřejmě čistě. Branduška sice stále vesele hopkala,  ale krásně reagovala. Zatrnulo mi jen trochu před slalomem, kdy se vypravila podívat na pomocníky, ale co, aspoň jsme si  udělaly lepší náběh do slalomu. Vzhledem k tomu, že nejsem zvyklá chodit se dívat na výsledky, tak jsem nevěřila vlastním uším, když mi bylo sděleno, že jsme skončily na 2. místě a postupujeme do nedělního finále.  Upřímně přiznávám, že jsme původně jely jen na sobotu a na neděli byl naplánovaný odpočinek. Jenže takováhle výzva – finále agility na Kladně, to jsme si přece nemohly nechat ujít.

V neděli ráno se tedy opět frčelo na Kladno. Podle mě ten den nebyl pánbůh doma anebo zapomněl dohlížet na kladenskou halu, protože to, co se ten den dělo, nemělo obdoby. Jako první byl hezký, běhavý jumping Sašo Novaka. Opět jsme se nevyhly velkému oblouku před koncem a Brandulčinu zaškobrtnutí za kruhem, ale naštěstí jsme to hravě ustály a potvrdily naši účast ve finále 3. místem.  Poté se běželo obávané finále agility, parkur jsem prošla s úsměvem a tipovala si místa, kde se asi tak diskneme – horkých favoritů bylo hned několik.  Jenže moje zlatá Branďulka běhala jako bůh a i když jí panička trošku zkomplikovala náběh na dvoják a trochu zdramatizovala čtvrtou překážku, doběhly jsme opět čistě a umístily se na krásném 3. místě. Jako poslední nás čekala zkouška MA2. Světe div se, ale i tento běh jsme doběhly, a to jen s jednou shozenou laťkou na 2. místě. Naše nástupy na stupně vítězů jsme si užívaly o to víc, že tam s námi staly jedni z našich nejlepších kamarádů a skvělých závodníků jako Péťa Hamšíková, Lenka Šrailová, Anežka Reimarová a hlavně Eva Macková (ta byla ze svých výkonů vykulená podobně jako my z těch našich).

Děkujeme tedy kladenským Jahodám za parádní závody, rozhodčím Tomíku Glabazňovi a Sašu Novakovi za krásné parkury a v neposlední řadě i Lence Šindlerové za nedělní videa.