JAK JSME HLÍDALY CESSY

Páníčové Cessynky mě už několikrát zachraňovali v Českých Budějovicích (poprvé když se expřítel vysekal na kole a já si musela prodloužit dovolenou, naposledy mi Jirka obstaral auto, které se stalo nepojízdným). Když mě tihle dva požádali o hlídání Cessynky, udělala jsem tedy výjimku. Ostatně holčičky mají Cessy moc rády, tak jsem si říkala, že snad nebude žádný problém. Jediného jsem se ale obávala – jestli budu funkční, protože v pátek před hlídáním proběhla tradiční zabíjačka, poprvé na statku v Měchnově, ale moje a Jitky funkce zůstala zachována (viz společné foto nabíječe, roztahovačky, nasazovačky a píchačky – řeč je o dělání jitrnic a jelítek…. ;)). Domů jsem ale dorazila v rozumný čas i v rozumném stavu, hlídání tedy nic nebránilo  

Ráno jsme si s holčičkami mohly přispat, protože Cessynčin příjezd se posunul až někdy na půl třetí odpoledne. Hned po příjezdu a převzetí Cessulky, jsem hodila domů věci a vyrazily jsme na delší procházku. Cessule jako většina mimopražských pejsků bojovala s tím vyvenčit se na chodníku, ale nakonec jsme aspoň kousek travičky na Míráku našly. Musím říct, že venku byly holky bezvadná partička a říkala jsem si, že to vypadá nadějně a Bailinka snad Cessy přijme bez problémů. Lidi, co nás v okolí znají si samozřejmě mysleli, že jsem si pořídila další přírůstek do naší PRTí rodinky. Však se jednoho dne dočkají.

Doma holky už takové parťačky nebyly. Po příchodu domů jsem si prošla s Cessy byt na vodítku, pak ji vypustila, aby si vše prozkoumala sama. Bailinka sice je míčkový maniak, ale na Cessy asi nemá – ta objevila neuvěřitelná místa se zapomenutými tenisáky (např. mezi hračkami kluků v krabici, do které jsem už hodně dlouho nevlezla). Brandušku návštěvnice nijak zvlášť nevzrušovala – překvapivě chrněla. Přitom ona z návštěv většinou mívá radost a hraje si s nimi, tak nevím, asi už stárne, no. Bailinka byla v pohodě, ale hlídala si mě jak oko v hlavě. Jen se Cessy přiblížila, že si ke mně sedne, nedej bože lehne, hned jsem měla Bailu skoro na hlavě, aby jako ukázala čí je panička (asi 2x malou návštěvnici vyloženě odstrčila). Cessy se ale jen tak nevzdává a nakonec si prosadila aspoň hlavičku položenou v mém klíně – Baila sice koukala jako vrah, ale nic už nepodnikla. Když jsem konečně dopracovala na PC, pustily jsme se s holčičkami do tréninku – sedni, lehni, vstaň, zůstaň, kotouly, couvání, pacinky atd. atd. Všechny byly zlaté, jen některé triky u Cessy neprocházely, jak jsem se ale později dozvěděla od paničky, tak většinu z toho umí, hééérečka.  

Večerní venčení zase proběhlo výborně – Cessy se tentokrát vyčůrala i na beton a holky opět byly jako jedno tělo a jedna duše, kráčely vedle sebe bok po boku. Po návratu a večeři jsem vytáhla naše psí hlavolamy. Brandy dostala nejtěžší, Baila nejoblíbenější a Cessy nejjednodušší. Byla sranda ji pozorovat, jak si s tím neví rady. Když se jí konečně podařilo zvednout ťuflík, nechápala, že odměna je pod ním, čekala na odměnu ode mně (a to panička pořád vykládá jak je hrozně žravá). Nakonec ale pochopila a ke konci už čudlíky vyndavala jako profík. Panička prý nějaký psí hlavolam pošle po Ježíškovi, tak jsem zvědava, který vyberou. 

Kolem deváté večer dorazili páníčkové. Společně jsme vyrazili na večeři, kde jsme probrali všechno co páníčkové ten den prožili a hlavně co Cessynka prožila – moc toho nebylo, no, ale snad se u nás úplně nenudila. Pak už jsme se jen rozloučili a mazali domů do pelíšku. Bailinka si náramně odfoukla, že nám nezůstal žádný nový příživník na krku. Já jsem si díky Cessy aspoň vyzkoušela, jaké to je mít tři pejsky (občas se mi ten třetí přírůstek honí hlavou).

No a co já jsem zjistila? Rozhodně to, že na tři pejsky mám málo rukou – chybí třetí drbací ruka a taky nevím, jestli bych se do tří vodítek nezamotala už úplně (jsem schopna se zamotat i do těch dvou). Cessy má z obou mých holčiček něco – z Brandušky žravost, granulky do ní padaly stejným fofrem a kvůli dobrůtce by položila život. S Bailinkou má zase společnou rychlost a neuvěřitelný talent motat se pod nohy při stíhání paničky i na záchodě. A z obou má moc milou povahu a přítulnost. Je prostě k sežrání jako ty moje potvůrky.