Archie po delší době opět vyvezl páníčky do Prahy a po práci se nám povedlo krátké setkání v Grébovce, protože pak spěchali zpět za bratrem. Maminka měla ze synkovy návštěvy radost největší, no a Bailinka ta měla starost hlavně o to, aby si neodvezl zpět nějaký pražský klacíček (hračky už na společná setkání nenosíme, protože je jasné, že VŠECHNY jsou Bailinky). Naštěstí při jejich dohadování o tom, čí je klacek všechno šéfovala maminka, takže mládežníci neměli moc šancí se příliš rozvášnit. Všichni měli za chvilku jazýčky až na vestách, ale přesto se dožadovali dalšího a dalšího házení, kdy se Archie projevoval jako neuvěřitelný gentleman a mladší sestřičce vše doborovolně odevzdával. Zřejmě pochopil, že nic jiného mu nezbývá.

My zatím s páníčky (hlavně paničkou) zvládli probrat její aktuální stav – kolem 20. října by se měla narodit další slečna do rodiny. Moc držím palce, ať všechno dobře dopadne a jestli Peťka uposlechne mé rady, mohlo by se narodit i malé štíře, i když pochybuju, že se jí bude s mega pupíkem (který má už teď) chtít čekat tak dlouho.

Když se začalo pomalu smrákat, rozloučili jsme se posledním hozeným klacíkem, Rado se pokusil rozloučit i s Bailinkou – to on hrozně rád, ale Bailušák z toho mívá většinou psotník, protože „cizáky“ moc nemusí, Branduška ta kdyby mohla, loučila by se ještě teď. Děkujeme za milé setkání a někdy v Praze naviděnou, tentokrát snad i o něco déle a i s malou slečnou generálovou Vivi.