SETKÁNÍ S AIMY A ABI V ROŽNOVSKÉM SKANZENU Neděle 15. ledna, 2012

No a když už jsme na návštěvě moravského příbuzenstva, nesmíme nikdy opomenout ani naši rodinu havířovskou a v neděli jsme si udělali parádní výlet do Rožnovského skanzenu.

I když jsme dali vědět, že přijedeme na poslední chvíli, Aiminkovci si na nás zvládli také udělat čas. Slovo dalo slovo a v neděli (opět po vydatné snídani) jsme se potkali v Rožnově pod Radhoštěm u skanzenu (Valašské muzeum v přírodě) a tentokrát se nám podařilo na výlet vytáhnout i Dadku s Martinem a Pavla s Lenkou.

Prohlídku jsme začali Valašskou dědinou – u vstupu jsme moc nechápali proč musí být pejskové na vodítku a ještě s náhubkem obzvlášť, když jsme ten den byli zřejmě jediní návštěvníci. Leč brzy jsme pochopili pročpak to, a to když se z jedné kouzelné chaloupky začaly ozývat  a následně i venku producírovat (provokativně před třemi teriéry) husy, slípky apod. Všechny holčičky z toho byly úplně paf a nejvíc  je asi zaujala králíkárna (z těch je Brandušátko vždy hotová, ale jak začnou dupat, tak je zbobkovaná až za ušima). Nakoukli jsme i do chlívku na kozlíka, oslíka a kravičky (ty zrovna přátelsky nevypadaly). Domácí zvířátka nebyla jediná, která jsme tu potkali – v lesíku na kopci nás překvapila i srnka, kterou holky neomylně svými čumáčky zachytily, ale všechny byly vzorně ovladatelné.Poté jsme, po pár rozepřích s panem „Vyšilem“, pokračovali na prohlídku Dřevěného městečka. Tady už se pár návštěvníků našlo, jenže nám všem byla už tak strašná zima, že jsme jí jen prolétli letem světem, ale přece jen jsme využili i některých prohlídek interiérů. Nejvíc se nám líbil Valašský Slavín a kopie kostela Sv. Anny z Větřkovic se zvláštním modrým stropem. Holčičky musely vždy návštěvu interiéru přetrpět venku za asistence některého z hlídačů, kterého jsme pak rozmotávali ze tří vodítek. No a jak už jsem psala, zmrzlí jsme byli pekelně, takže  se ani na Pustevny, kde zrovna probíhala výstava ledových soch, nedostalo. Příště se sem musíme vypravit za lepšího počasí a hlavně až bude otevřená i Mlýnská dolina.

Abysme se trošku zahřáli, popojeli jsme všichni na báječný oběd do Valašského šenku Zavadilka, kde jsme naše setkání zakončili báječnou večeří, zatímco všechny tři holčičky po pořádném výletu a všelijakých honičkách pěkně chrupkaly. Ty dvě staré kozy – Brandy a Aimy – samozřejmě na lavici, zatímco ještě neotrkané a skromné mláďátko Abinka pěkně na zemi pod stolem. Před odjezdem jsme od Libora opět vyfasovali nějaké dobroty na cestu frčeli zpátky do Lipníka s tím, že tu jen nadělíme poslední dárky, které u nás zapomněl Ježíšek, pozdravíme Pepu s Tomášem a Denisou a pojedeme domů v rozumném čase. Jenže to bysme nebyli my  – domů do Prahy jsme přijeli ve dvě hodiny ráno, sice unavení, ale náramně spokojení.
 

 
AIMINČINA GALERIE