SILVESTR A NOVÝ ROK
Po letech jsem nevyrazily nikam na samotu do chaloupky, ale zůstaly jsme doma v Praze. Odpoledne jsem vzala holčičky na procházku do Šárky, tedy na Džbán. Sem tam už se něco ozývalo, Bailinka všechno naprosto ignorovala, zajímal ji jen míček a lítání. Branduška byla neustále ve střehu, občas se mi táhla u nohy, ale chvilkama se nechala ukecat k nějakému čmuchání, honění Bailinky a dokonce i chviličku uvažovala nad silvestrovskou koupelí. Domů jsme se vrátily těsně před setměním.
Večer jsem pro holčičky vymýšlela různé kravinky, abych je zabavila. O poslední venčení jsem se pokusila kolem 22. hodiny večer – Brandy už o nějakém čurdění venku nechtěla ani slyšet, ale kupodivu ji stále zajímaly dobrůtky. Bailinka ta venku neřešila vůbec nic a jak se stupňovalo silvestrovské práskání, byla čím dál nadšenější. Při každé velké ráně vylítla na sedačku nebo mně na rameno aby vyhlížela, kdy uvidí ta zvláštní světýlka. Jednu chvíli začala dokonce zuřivě skákat na okno. Vzala jsem ji tedy do náručí – fascinovaně zírala na světýlka a pak začala dokonce kňourat, že chce ven. Brandy část večera proklepala, ale stále ji zajímaly dobrůtky. Toho jsem musela využít. Vytáhla jsem tedy psí hlavolamy a od nejlehčího po nejtěžší plnila úkoly bez mrknutí oka. Měla jsem z ní ohromnou radost. Těsně před půlnoci jsem dala TV na plný pecky, zapla lux a vzala hlavolamy do postele. Tam jsme přežily nejhorší chvilky a já musela bleskurychle plnit hlavolamy dobrůtkami. Nejvtipnější jsou ty otáčecí nádoby – každá z holčiček má svou metodu. Bailinka se je snaží otáče čumáčkem, Branduška je o dost šikovnější s tlapičkami, ale má tu smůlu, že když něco vyklepne, číhá Bailuška a vyfoukne jí to před čumáčkem. Noční venčení jsem zkusila někdy kolem druhé v noci a pěkně na střídačku – Bailinka opět bez problémů (dokonce měla tendence to lovit, magůrek), Brandy byla vystreslá a jak na potvoru se zrovna ozvala mega šlupka někde blízko nás (naštěstí jsme už byly skoro doma). Věděla jsem, že znovu už nemá cenu to zkoušet. V noci obě holčičky v klidu spinkaly – u Brandušky fakt nevídáno.
Druhý den jsem je chtěla pořádně protáhnout Grébovkou. Brandy moje nadšení nesdílela, sotva se vyčurdila, chtěla pryč pryč pryč (přitom se toho už moc nikde neozývalo). Zvesela se teda proběhla jen Bailinka. Brandy si spravila náladu až doma – na okamžik jsem zapomněla na cukroví a když jsem se vrátila, mistička byla dokonala vymetená. Viník se prozradil sám…, celý večer se pak sotva hýbala.
Musím přiznat, že jsem se toho Silvestra bála daleko víc. Brandy už dělá asi větší pokroky a zřejmě se osvědčil i Alavis Relax v kombinaci s Alavis Calmingem. Příští rok do toho jdu znovu. Poprvé v životě totiž Brandy nestresovala natolik, aby si ani dobrůtku nevzala. Bailinka taky překvapila – Silvestr se jí líbil, přitom ona je mešuge z toho, když někdo posune popelnici třeba o metr dál. Sice jsme to zvládly, ale příští rok nám někde mimo Prahu bude asi o něco líp.