1

Tentokrát se nekonala žádná přepadovka ani házení pejsků přes plot, protože do rodiny a na hlídání pí. Borovcové přibyla kočička. S Jíťou a holčičkama jsme se tedy musely ohlásit dost dlouho dopředu a pak ještě kousek před chaloupkou, aby paní domácí lapila kočku a ukryla ji do bezpečí. Bubáčky jsem rovnou vybavila postroji, kdyby byl potřeba rychlý chvat, že to půjde lépe a hlavně se nebudou škrtit na oboječkách.

Po příjezdu jsme se šly milé kočičce představit s holčičkami na vodítkách. Prvně se na ni koukla Branduška – kočička ji nechala si čuchnout a tvářila se celkem přátelsky. S Bailinkou to bylo jiné – Baila se jen pohla a kočička dostala syčící záchvat a prchala (Bailinka naštěstí neprchala za ní, protože byla na vodítku). Ta kočka prostě na 2 metry poznala, že Branduška je něžné, mírumilovné stvoření, zatímco Bailinka = „zabiják“… Pak se na zahrádce sedělo, povídalo – Branduška žebrala a usilovala o pozornost, Bailinka měla jediný cíl – seděla u dveří do chalupy se zchváceným hysterickým výrazem „pusťte mě tam“! Občas si pro někoho z nás došla a vedla nás ke dveřím. Jednu chvíli se snažila ukecat i Buffa, aby jí otevřel dveře. Ten se ji zase snažil nalákat na míček, což se mu po chvilce zdařilo, ale stejně po očku pořád sledovala, jestli někdo nejde dovnitř do chalupy. Starý pán Buff už bohužel nemá tolik energie jako moje mládě, takže s míčkem za chvilku ostrouhal a Bailinka hlídání kočičích dveří upgradovala ještě o hlídání tenisáku. Těžký to život teriéří.

Po setmění naše hasičská hlídka založila ohýnek (na první pokus, profík se prostě pozná), nakrájely se buřtíky – to odlákalo malou piraňku od dveří a Brandušku na chvilku vyvedlo z nočního stresíku ze tmy. Nebojte, o buřtíky jsme se samozřejmě rozdělily, takže zkrátka nepřišly. Před odjezdem jsem se chtěla ještě v klidu podívat na kočičku – pro její klid jsem berušky nechala za dveřmi. Až teď si uvědomuju, že vlastně nevím, jak se jmenuje – pí. Borovcová mluvila snad o Míce, takže zřejmě tak. Musím uznat, že ač kočky moc nemusím, tak tahle prďola je opravdu nádherná. Nezdržela jsem se uvnitř dlouho, protože za dveřmi trpěly holčičky (Bailinka opět jazyk až na vestě – totální zatemnění mozečku). Domů jsme vyrážely někdy kolem půlnoci a já tímto děkuji za milé přijetí paní domácí a Jítě za odvoz domů (konečně si zařídila pořádné auto).